Pohyb v prvním úseku jeskyně usnadňuje dřevěný chodník. Krápníková výzdoba je...

Pohyb v prvním úseku jeskyně usnadňuje dřevěný chodník. Krápníková výzdoba je zde zastoupena pouze ostrůvkovitě. Tento hendikep však bohatě vyvažují gigantické rozměry vnitřních prostor. | foto: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz

Sám v Bosně mezi tisíci muslimy. Na pouti do jeskyně za déšť

  • 10
Ve vesničce zapadlé kdesi uprostřed Bosny se každý rok na konci srpna odehrává pestrá pouť. Tisíce muslimů putují do ohromné jeskyně ukryté v pohoří Konjuh. Na konci gigantického tunelu se pokloní u symbolického náhrobku neznámé dívky. A pak prosí boha o déšť.

Dova, což je synonymum pro modlitbu, pobožnost či pouť, se koná zásadně pod širým nebem, mimo mešity. Obvykle u místa, kde příroda vytvořila výjimečný fenomén, který je ověnčen závojem četných pověstí. Takový příběh v sobě nese rovněž Djevojačka pećina, jeskyně u osady Brateljevići.

Tip na dovolenou

Vyberte si zájezd do Bosny a Hercegoviny na dovolena.iDNES.cz

Vypráví o venkovské dívce, která se do jeskyně vypravila s konvicí, aby nabrala vodu. Nikdy se však nevrátila nazpět. Proto se v závěru jeskyně skrývá prostý symbolický náhrobek. Náhrobek beze jména, označený pouze nápisem Djevojka.

Jeskyni ovšem objevili lidé daleko dříve: skalní rytiny jezdců, ženských figur, zvířat i záhadné lidské postavy s křídly jasně ukazují, že Djevojaćka pećina působila na člověka jako magnet už od nepaměti.

Vysloužilé autobusy i obleky

I přes časné jitro je cítit, že se něco děje. Jindy vymetené parkoviště u motorestu, kde si můj linkový spoj dává pravidelnou kuřpauzu, pulzuje čilým ruchem. Ojeté autobusy, které se do Bosny dostaly ze všech koutů Evropy, aby se zde v drsných podmínkách Balkánu definitivně rozpadly, chrlí černý dým. Okolo nich postávají skupiny pasažérů. Není pochyb, kam míří.

Největší muslimská pouť v Evropě

Nejznámější bosenskou poutí je Ajvatovica u městečka Prusac. Každoročně se jí účastní okolo sta tisíc věřících. Je to zároveň největší muslimská pouť na našem kontinentu. I ona je spojena s pozoruhodným přírodním dílem: dle pověsti tu během velkého sucha zbožný mystik Avaz-děd po čtyřicet dnů prosil boha o vodu. Když usnul, skála za ním se rozestoupila a na konci soutěsky vytryskl pramen vody. U západobosenského Bužimu je květnová dova načasována na dobu pravidelného vývěru periodického krasového pramene, který vytváří efektní vodopád. Jeho voda prý v dávné minulosti uzdravila slepou dívku. Menší dovy se konají na mnoha dalších místech Bosny.

Všichni jsou slavnostně oděni. Věkově spíše senioři, i když to není absolutním pravidlem. Venkovští dědové, kteří oprášili obleky, co byly trhákem módních magazínů někdy před třiceti lety, stařenky v dlouhých pestrých šatech a s vlasy zakrytými šátky. Tu a tam mezi hloučky dokonce probleskne klasická vínová červeň strakonického fezu.

Čím víc se posléze přibližuji k městečku Kladanj, tím je provoz hustší. Nakonec se v dlouhé koloně suneme nedělní magistrálou. Přesedám na lokální linku. Dopravní zácpa dosahuje vrcholu. "Pravidelně k nám přijede okolo třiceti tisíc poutníků," vysvětluje mi tu spoušť sousedka.

Pastva pro oči, uši i chutě

Na místě jsem vtlačen do nekonečného zástupu a pomalu se vleču prašnými průchody mezi stánky. Cetky, oblečení, spotřební zboží, jídlo, sladkosti. Krabice plné hercegovského cigaretového tabáku, rukodělné výrobky. Tělesně postižení prosí o almužnu. Zběsilá atmosféra, která dráždí chuťové pohárky, nos, oči i uši.

Mezi gastronomickými lahůdkami jednoznačně vítězí vynikající ćevapy.

Stánky, řetízkáč, davy. V podstatě klasická pouť

O úvod se postaral lokální mládežnický sbor.

Dříve trhovci lákali zákazníky svým hlasem, nyní jim pomáhají megafony. Temperamentně vychvalují láci svého zboží, přičemž se snaží přeřvat megafon sousedního konkurenta. Prodavači porcují obří homole sezamové chalvy, ve vyschlém korytu potoka se nad doutnajícím dřevěným uhlím otáčejí rožně s jehňaty. Dokola se line intenzivní vůně grilovaných ćevapů, plastové kádě se zalykají bateriemi nápojů, včetně piva. Nikdo však nepije přes míru.

Přírodní viagra

Vyjma jeskyně příroda nadělila okolí Kladanje další zajímavý fenomén, a to zázračný pramen Muška voda (Mužská voda). Pravidelné popíjení jeho léčivé tekutiny prý blahodárně působí na mužskou potenci. A pokud dojde k početí potomka, tak šťastného otce čeká narození syna.

Pod plachtou stanu hraje živá kapela místní lidovky, jedna z vitálních penzistek podlehla rytmu natolik, že spontánně vyskočila na stůl a dala se do tance. Od řetízkáče zase mikrofon neunavitelného kolotočáře vyzývá všechny kaskadéry-amatéry, aby se svezli, neboť má už pouze pět posledních lístků. A z ochozů minaretu se po celé kotlině rozléhají reprodukované ilahije, náboženské písně bosenských muslimů. Prostě pouť každým coulem.

Jediný, kdo tu schází, jsou vousatí přívrženci salafismu s jejich propagandou, kteří po válce přišli do Bosny šířit ideje nejradikálnější odnože sunnitského islámu. Těm jsou tyto lidové poutě trnem v oku. Účastníky dovy pravidelně obviňují z modlářství, pohanských rituálů a odchylky od správného pojetí víry.

Bosenská mystéria

Za vnější slupkou bosenské formy lidového islámu stále přežívají tradice, které svým původem sahají hluboko do dávné minulosti. Před jeho příchodem se většina zdejšího obyvatelstva hlásila ke specifické bosenské církvi, dodnes zahalené aureolou tajemství.

Tehdejší náboženské autority ji považovaly za kacířskou sektu. Středověcí bosenští křesťané zřejmě sloužívali bohoslužby výhradně pod širým nebem. A svým mrtvým budovali unikátní kamenné náhrobky ve tvaru lidských obydlí.

Mnohá místa, kde se nyní odehrávají muslimské dovy, leží u starých křesťanských pohřebišť nebo venkovních svatyní. Během turecké nadvlády na území Bosny přímo vznikla či alespoň ve velké míře působila tajná muslimská bratrstva a dervišské řády, jejichž kontinuita se tu udržela až do současnosti.

Bosenská městečka, vesnice i navenek pusté hory jsou plné mauzoleí a kamenných stél vztyčených nad posvátnými hroby vážených duchovních, zbožných dervišů a lidových mystiků i stále funkčních pousteven, kam lidé přicházejí. Tady každá víra zmutovala do nesmírně autentické podoby. Proto také dova přes převažující náboženský aspekt v sobě zároveň nese silný společensko-vlastenecký náboj.

Krasová svatyně

Po dvoukilometrovém pěším stoupání lesní komunikací jsem před cílem. Zde se většina davu rozptýlila kolem potoka na dně malebného horského údolí. Jednoduché pódium naznačuje, kde se odbývá duchovní část. K vlastní jeskyni pak vede obyčejná stezka. Úzká, strmá a totálně ucpaná. Obdivuji odvahu bosenských babiček, jak se krůček po krůčku pomalu šourají vzhůru.

Jeskynní portál díky svému umístění pod úrovní okolního terénu vynikne až na poslední chvíli.

Najednou se za vápencovým útesem objevuje vrchol temného jeskynního portálu. Průchod blokuje skupina fotografů, kteří zájemce zvěčňují u jeskyně, stáhnou záběr a okamžitě vytisknou snímek. Zájem je obrovský.

Sestupuji do spoře osvětlené jeskyně. Ocitám se uvnitř ohromného vápencového tunelu. U stropu se rýsují temné zuby krápníků, po vlhkých stěnách se plazí dlouhé sintrové náteky. Postupuji hlouběji do nitra, okolo stařenek, které si na ušlapané vlhké hlíně rozprostřely koberce a tiše se oddávají modlitbám.

Čím dál víc přibývá suti a neuspořádaně rozházených balvanů. V minulosti zřejmě jeskyni postihlo částečné zřícení stropu. Na nejzazším místě jsem zastaven davem. Stovky osob se v takřka absolutní tmě tlačí k náhrobku. Většina mladých žen nasadila šátky. Jakoby vstoupily do modlitebny.

Obřad v přírodě

Dole se mezitím vše připravuje k přednesení dovy. Čas polední modlitby se neúprosně blíží. Ranní stín je ten tam, teplota dosahuje čtyřicítky. Moderátor a zvukař bez přestání chrlí pokyny pro poutníky: "Už dva měsíce nepršelo, les je suchý, nerozdělávejte ohníčky. Kávu si můžete koupit u trhovců. Kdo kouří, ten ať důkladně zhasí nedopalek. Víte, kolik u nás teď zuří lesních požárů!"

Může se hodit

Jak se tam dostat
Kladanj leží 75 km severně od Sarajeva, u hlavního silničního tahu do Tuzly. Pokrytí autobusovou dopravou je o tu i o víkendech dobré. Následné spojení s obcí Brateljevići pak zajišťuje lokální autobusová linka. Během pouti je úzká silnička zaplněna mnoha dopravními prostředky, tudíž se dá stopovat, případně využít taxíků, anebo se klidně vydat po svých. Cesta vede půvabnou soutěskou, přičemž až k jeskyni zabere maximálně dvě hodiny času.
Djevojačka pećina je otevřena celoročně s přístupem označeným směrovkami. Termín konání dovy se nyní ustálil na poslední srpnové neděli. Pobožnost je zároveň závěrečným vyvrcholení přibližně pětidenní kulturní akce, kde návštěvníci vstoupí do víru temperamentního balkánského folklóru okořeněného exotickou příchutí Orientu.

Internet
www.kladanj.ba
www.bhtourism.ba

Autor děkuje Fahrudinu Muhićovi z městského úřadu v Kladanji za pohostinné přijetí a poskytnutí mnoha detailních informací.

Ujímá se mě Fahrudin z městského úřadu v Kladanji a dává mi instrukce: "Foť si, jak chceš a co chceš, jen během modlitby nechoď mezi klečícími."

Záhy již z tribuny znějí ilahije v provedení místního sboru mladých. Z jejich textů není cítit žádná hrozba nebo sebemenší náznak nesnášenlivosti. Následně se slova ujímá tuzlanský muftí. Na zemi, kde si nedávná válka vybrala otřesné množství civilních obětí, je jeho promluva velice optimistická, výstižná a tolerantní. Zdůrazňuje důvod dovy, včetně legendy, apeluje na vlastenecké cítění Bosňáků, avšak zejména nabádá k odpovědnosti. A ta podle něj začíná v chování vůči okolí: "Takže, když dva měsíce nepršelo, nebudeme rozdělávat ohně, zahazovat vajgly a všechny odpadky si odneseme zpět!"

Pak zahajuje obřad. Dodržuje se zasedací pořádek: těsně pod tribunou jsou výhradně muži, dále pak je už osazenstvo smíšené. Ve stínu stromů, na louce i podél kamenitých břehů potoka tisíce muslimů sehraně provádí přesně definované úklony. Na závěr pobožnosti poutníci obrátí dlaně k zemi. To signalizuje, že je dova ukončena. Většina chlapů okamžitě po srolování koberce vytahuje cigaretu, což muftí kvituje ironickými poznámkami o pekelném dýmu.

Okamžitě se se mnou dává do řeči hromotluk, jehož šediny krášlí střapatý fez. "Ty jsi fakt z Čech?" diví se. "Kdysi jsem kolem Brna jezdil do Polska, vždycky jsem odpočíval na motorestu, jak se jmenuje, počkej, byl u něj větrník," snaží se zalovit v paměti. "Nebyla to Rohlenka?" pomáhám mu. "Byla. A tam jsem ti poznal, počkej, není tady někde moje manželka," pozorně obhlíží okolí, aby se hřích mládí náhodou neprovalil, "… a tam jsem ti poznal fantastickou ženskou, jakpak se ti ona jen jmenovala? Hm, to už doopravdy nevím…" Inu, každý máme za sebou nějaké to selhání.

Jako na Hostýnku, jen trochu jinak

Celá dova mi ve své komplexní podobě hodně připomíná moravské poutě. Lidé se sejdou, vyslechnou promluvu, pomodlí se za sebe i blízké, dobře se nají, pobaví se a koupí si něco na památku. Obsah i podstata jsou stejné, jen vnější forma se liší. Tady místo korouhviček s Panenkou Marií vlaje zelená vlajka.

A také atmosféra je mnohem emotivnější, pestřejší a dynamičtější. To je ovšem především dáno místní náturou. Energie vložená do dovy funguje. "Každoročně nejpozději následující den od skončení dovy začne pršet," upozorňuje mne Fahrudin. "Zrovna loni přišla pořádná bouřka."

Ještě téhož večera opouštím Bosnu. Těsně po půlnoci bubnují na plechovou karosérii autobusu první kapky hustého deště.

Kladanj leží 75 km severně od Sarajeva, u hlavního silničního tahu do Tuzly. Do obce Brateljevići se dá za dvě hodiny dojít pěšky.

Kladanj leží 75 km severně od Sarajeva, u hlavního silničního tahu do Tuzly. Do obce Brateljevići se dá za dvě hodiny dojít pěšky.

, pro iDNES.cz