Během našeho týdenního lyžařského pobytu na středním Slovensku panovalo v Nízkých Tatrách a na Malé Fatře zvýšené lavinové nebezpečí, nehledě na vítr a mraky, které zakrývaly nejvyšší hřebeny.
Naopak v závětří Nízkých Tater svítilo sluníčko, které slibovalo pohodový den a hezké fotky. Zvolili jsme tedy výlet v národním parku Muráňská planina, naším cílem byla nejvyšší hora Veporských vrchů, 1 439 metrů vysoká Fabova hoľa.
Se psí smečkou do hor
Vyrážíme ze sedla Zbojská, od salaše s informačním centrem na okraji národního parku Muráňská planina. Sedlo leží na hlavním hřebeni Veporských vrchů, mezi vrcholy Fabovej hoľa a Klenovského Veporu. Krajině tu dominují rozlehlé horské pastviny, nad kterými se tyčí oblé a lesnaté kopce.
Jednu z mála staveb v dohledu máme čtyřhrannou dřevěnou rozhlednu Zbojská, ze které lze zahlédnout i náš cíl, masiv Fabovej hoľe.
Na naše skialpinistické lyže lepíme stoupací „tulení“ pásy a vydáváme se po zasněžené louce směrem, kde tušíme červenou turistickou značku. Sotva ujdeme pár stovek metrů, najednou se u nás objevují tři velcí chundelatí psi.
Jedná se o místní plemeno ovčáckého psa, slovenského čuvače. Psi jsou k radosti našich dětí velmi přátelští a po chvíli je nám jasné, že od jejich rozhodnutí absolvovat výlet s námi je neodradíme.
Po chvilce se napojujeme na červenou turistickou značku a po lesní cestě začínáme stoupat bukovým lesem kamsi do hor.
Naše pomalé strojové tempo ovšem tak úplně nevyhovuje psím souputníkům. Smečka i v hlubokém sněhu bez námahy běží daleko před námi, čas od času se psi zastaví a s vyplazenými jazyky nás pozorují. „Přidejte! Neloudejte se! Kde to vázne?“ čteme z jejich očí. My ale nespěcháme.
Když se ohlédnu za sebe, spatřím v úzkém průhledu mezi buky typický tvar Klenovského Veporu, výrazné hory v okolí, která svým plochým hřebenem připomíná stolovou horu.
Konečně se vyhoupneme na prosluněné horské louce u samoty Kučelach. Asi pět opuštěných chalup leží v mělkém sedle nad údolím Rimavy, v místě, kde se otevírají překrásné výhledy na lesnatá úbočí hor Muráňské planiny. Cesta odtud začíná strmě stoupat, takže využíváme podložky pod patami našich skialpových bot a se psím předvojem se pomalu suneme dál.
Nejvyšší hora Veporských vrchů
Na rozcestí červené a zelené značky naši chlupatí kamarádi znejistí. Jsou asi naučeni pokračovat s výletníky po lesní cestě přímo ke srubu Burda, my ale pokračujeme po sněhem zasypané lesní pěšině stále vzhůru, k vrcholu Fabovej hoľe.
Sněhu s nadmořskou výškou velmi rychle přibývá, naše široké skialpinistické lyže ale nemají s půlmetrovou peřinou prašanu nejmenší problém. Postupujeme částečně prošlapanou stezkou a uvědomujeme si, že kromě naší psí smečky jsme od rána neviděli živou duši. Teprve pod vrcholem Tri kopce se proti nám vynoří postava mladého skialpinisty. V opuštěnosti mimo jiné spočívá kouzlo slovenských hor, jsme uprostřed nádherné přírody, navíc za nádherného počasí, a přitom jsme tu skoro sami!
Těsně pod vrcholem Fabovej hoľe raději sundáváme lyže, stezka se odtud totiž klikatí mezi padlými kmeny smrků. Původní horský prales, kterým byl plochý vrchol této hory proslulý, bohužel v posledních letech padl, a to částečně kvůli kůrovcové kalamitě a částečně byly oslabené smrky povaleny vichřicí. Je to obrovská škoda, protože Slovenské rudohoří tak přišlo o jeden z nejcennějších přírodních biotopů.
Jsme ve výšce 1 439 metrů, Fabovy hoľa je nejenom nejvyšší vrchol Veporských vrchů, ale také nejvyšší hora v národním parku Muránska planina. Zapisuji dobytí vrcholu do vrcholové knihy a vydáváme se na zpáteční cestu.
Z průseku u rozcestí Tri kopce se otevírá výhled na vzdálené Nízké Tatry, jejichž hřebeny částečně tonou v mracích. Jako na dlani teď máme vrchol Kráľova hoľa, jasně rozpoznatelný díky anténě vysílače. Tento nejvyšší vrch východní části Nízkých Tater a pověstmi opředený vrchol patří mezi mýtické hory Slováků.
Přejezd Muráňské planiny
Od rozcestí Tri kopce zkoušíme sjet přímo dolů do sedla Burda. Cesta polomem ale nevypadá bezpečně, takže raději uhýbáme vpravo a traverzujeme obrovskou paseku směrem k pramenu řeky Rimavy. Studánka je zasypaná sněhem, takže bez zastavení klesáme po červené značce zpět na rozcestí, kde nás opustili čtyřnozí kamarádi. Po psech tu není ani památky a my bez váhání sjíždíme po lesní cestě k již toužebně očekávané polední pauze ve sedle Burda.
Tady stojí srub a útulna s občerstvením, který znovu postavili před pár lety poté, co původní budova shořela. Dnes je to jedna z mála celoročních základen pro turisty v národním parku a kdo chce přejít Muráňskou planinu celou, jistě uvítá možnost přespání v podkroví. Obvyklá trasa přechodu odtud dále vede do sedla Nižná Kľaková a přes rozcestí Studňa na Veľkou Lúku, odkud můžete sestoupit do Muráně nebo pokračovat do sedla Javorinka.
Tento výlet si ale budeme muset nechat „na příště“, dnes se musíme vrátit zpět k autu. Hlad zaháníme hutnou kyselicou, kterou si vychutnáváme u příjemně sálajících kachlových kamen uvnitř srubu. Pak už nezbývá, než se rozloučit a vydat se na zpáteční cestu.
Potřetí dnes procházíme rozcestím Kučelach, kde se sbíhá pět cest. Tentokrát volíme širokou lesní cestu s logem cyklotrasy, která vypadá pro sjezd do údolí bezpečněji než strmá lesní cesta, po které jsme ráno stoupali. Sundáváme stoupací pásy a na hladkých lyžích svištíme do údolí. Z úbočí Fabovej Hoľe obdivujeme výhledy jižním směrem, kde se zvedá masiv Klenovského veporu.
Když nás lesy Slovenského rudohoří konečně propustí a my vjedeme na louky u Zbojské, právě zapadá sluníčko, jehož paprsky olizují vrcholky kopců a barví je do oranžova. A co naši psí kamarádi? Kde se vzali, tu se vzali, najednou se tři chlupatí tuláci objevují a radostně vrtí ocasy! Pro děti a koneckonců i pro nás je to nejhezčí zakončení dnešního výletu.
Může se hoditNárodní park Muráňská planina Praktické informace: |