Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Muránska planina: neznámý kraj Slovenska

aktualizováno 
Vstupními branami do národního parku jsou obce po jeho obvodě, hlavně Tisovec a Muráň, jež dala parku jméno. Vystupuji v této vesničce v sobotu v půl osmé ráno. Na první nádech mě uhodí do nosu vůně čerstvého dříví. Ve vesnici je totiž pila.

Muránska planina - Vrch Cigánka | foto: Kateřina VeseláiDNES.cz


Klikněte na mapu

Na náměstíčku zvaném Pľac postávají tři chlapíci a hned mě zvou: "Slečinka, choďte si s námi vypiť!“ Odmítám, po noční jízdě autobusem jsem utahaná a domácí pálenka by mě asi zabila. Raději mířím k Penzionu Muráň, vlastně jedinému ubytovacímu zařízení v obci. Hned na náměstí sice stojí "ubytovací hostinec Koruna“, ale bůhvíproč na mě nepůsobí valným dojmem. A kromě toho je teď ráno zavřený.

Před penzionem vytáčím číslo uvedené na dveřích. "Jaj, o chviľu som tam,“ potěší mě provozovatelka Mária Hlodáková. Vidina postele dostává reálný obrys. Na pokoji zjišťuji, že z okna vidím na zmíněnou pilu. A také ji slyším – motor traktoru se do zdejšího klidu neuvěřitelně nehodí. Přesto na příjemně tvrdé posteli rychle usínám.

Vzbouzím se v půl jedenácté, s provinilým pocitem, že jsem prospala kus nádherného dne. Ale později zjistím, že rozhodnutí načerpat síly před vstupem do Muránské planiny bylo celkem správné.

Národním parkem je Muránska planina docela krátce, od roku 1997. Planina proto, že převážnou část jejího území tvoří vápencová krasová deska. Ale jinak si o toulání širou plání nechte zdát. Park leží v Západních Karpatech, takže se připravte na opravdovou horskou turistiku, místy se značným převýšením.

Jedno z nejvyšších čeká turistu při výstupu z Muráně na Muránsky hrad. Středně náročná trasa vás v šesti kilometrech provede převýšením o téměř šest set metrů. Podle slovenských turistických ukazatelů udávajících nikoli kilometry, ale dobu cesty výstup trvá něco přes půldruhé hodiny.

Muránska planina
Vrch Cigánka z muránskeho hřbitova



Muránska planina
Cesta k hradní vyhlídce

Umanula jsem si, že budu nahoře rychleji. Podařilo se téměř bezbolestně. Pot se ze mě sice lil, ale jen jednou jsem se musela zastavit a nabrat dech. Zastávku jsem si obhajovala touhou pozorovat píli mravenců.

Cestou je však toho k vidění tolik, že nemá cenu hnát se. Klidně si po červenomodré značce stoupejte svým tempem, pročítejte informační cedule (cesta je vedena jako naučný chodník na Muránsky hrad), kochejte se výhledy po okolních kopcích. Ale nezapomeňte se taky dívat pod nohy; stezka je protkaná vystouplými kořeny, místy poměrně úzká a hodně kamenitá.

Muránska planina

Od Chaty pod Muránským hradom se vydejte po červené až na vrchol Cigánky, kde se hrad rozpíná. Tedy, hrad... Kdysi to býval třetí největší hrad Slovenska a také tyčící se v největší výšce (podle jiných pramenů třetí nejvýše položený), necelých 1000 metrů nad mořem. Ale roku 1702 vyhořel a od té doby nebyl opraven. Dnes je jediným zachovaným objektem vstupní brána. I ruiny však dávají tušit, jak rozsáhlý celý komplex byl.

U rozvalených zídek stojí informační cedule typu – "zde byla stáj“ či "zde byla obytná věž“. Ta se tyčila přímo na ostrohu Cigánky, dnes je zde vybudovaná dřevěná vyhlídka. Nic než švitoření ptáků, bzukot hmyzu, širý prostor kolem... Stoupání sem za to stálo.

Brána k Muránskemu hradu
Brána k Muránskému hradu

Muránsky hrad je poměrně vyhledávaným cílem, potkala jsem zde za dobu celého svého putování nejvíc lidí; asi dvacet. Mezi nimi taky "elitu národa“, jak se žertem nazvala pětice vysokoškolaček z Bratislavy a Košic. Když zjistily, že nocuji v Muráni, pozvaly mě s typickou slovenskou pohostinností na večerní návštěvu.

V domku, jejž jedna z nich zdědila po rodičích, mě pak hostí gulášem a myjavskou slivovicí. U ohníčku pod hvězdným nebem se například dozvídám, že dokonce existuje muráňsko-slovenský slovník. A jedna ze zvláštností zdejšího dialektu – "č“ je nahrazeno "š“. Tak proto stojí na náměstí "kršma“!

Kršma v Muráni
Kršma v Muráni

Ale zpět na hrad: sestup je možná náročnější než cesta sem. Poslední krátký úsek k bráně je opravdu strmý a já mám v nevhodné sportovní obuvi co dělat, aby se mi nesmekly nohy po velikých hladkých kamenech. Do Muránské planiny jedině v pohorkách!

Unikátní hřebčín na Veľké lúce

Dalším oblíbeným cílem je Veľká lúka, kterou by neměl minout žádný milovník koní. Leží tady hřebčín s unikátním chovem tzv. noriků muránského typu. Podle informačních brožur jsou to koně polodivocí, často se pasoucí volně na louce. No, já viděla několik desítek koní v rozlehlé ohradě. Byli zvědaví a nechali se ochotně hladit po mohutných hlavách.

Muránští norikové

Může se hodit

  • Pohyb po NP je povolen po vyznačených stezkách pouze pěším turistům, někde i cyklistům.
  • V nouzi volejte tísňovou linku 112.
  • Mapu si raději pořiďte předem, není všude k dostání, zejména pokud dorazíte o víkendu. Pokud neseženete přímo Muránskou planinu, je pro výlety v okolí Muráně vhodná i mapa 135 Stolické vrchy.
  • Pití a jídlo noste s sebou nebo počítejte s nutností sestupu pro proviant do některé z vesnic při hranicích NP. V Muráni na náměstí je hospoda Koruna, jídlo stojí okolo 70 Sk. Ale kuchyně vaří jen několik hodin denně. Ve vsi je i několik obchodů s potravinami.

Kde se ubytovat
Přímo v Muráni je nenáročný penzion. Osoba/den 200 Sk za pokoj bez příslušenství, 240 Sk za pokoj s příslušenstvím. V 1. patře společná kuchyňka a jídelna s TV. Pro skupiny šest a více osob možnost polopenze za příplatek cca 150 Sk os./den.
Tel.: 00421/0915801437

Dále například Tisovec, Muránska Huta, Michalová, Pohronská Polhora.
Pro dobrodružnější povahy bude lepší nevracet se z planiny na noc dolů. V národním parku jsou místa vyhrazená stanování, povolená ohniště a v lokalitě Nižná Kľaková byla zřízena jednoduchá noclehárna.

Co ochutnat
Muránské buchty: Buchty z kynutého těsta plněné marmeládou, mákem či tvarohem. Jejich věhlas se šíří, ale ochutnáte je pouze ve všední dny, o víkendu se nepeče. Zato přes týden jejich víceméně domácí výroba začíná už ve 04.00, v jedné místnosti je pekárna a ve druhé prodejna. Podle místních jsou buchty "mäkkučké, nadýchané, voňavé, sú také väčšie, s priemerom cca do 10 cm. Vyznačujú sa ešte aj tým, že jedna buchta ti nikdy nestačí!!!“

Lidé žádní, zvěře spousta

Z hradu na louku vede modrá značka, z níž jsem na pár minut odbočila po žluté k Wesselényiiho jeskyni. Celkem zbytečně. Jeskyně jsou sice chloubou parku, leží jich zde asi sto padesát, nejznámější je Bobačka. Ale jsou buď nepřístupné, nebo zavalené – což pro speleologaamatéra vyjde nastejno.

Cestou z hradu přes Veľkou lúku do Muránské Huty nepotkávám jediného člověka. A spokojeně od lidí odpočívám. Zato toužím aspoň letmo spatřit rysa, ale mám štěstí "jen“ na stovky ptáčků a motýlů.

Fauna i flóra parku je bohatá. Kromě rysů žijí na Muránské planině i vlci nebo medvědi, botanickým unikátem je pak lýkovec muránský, vyskytující se pouze zde.

Ekosystém je zde zachovaný i proto, že je planina relativně nepřístupná a stále ještě neobjevená masami turistů. Taky jsem nikde po cestě neviděla jediný odpadek, papírek od sušenky nebo plastovou láhev.

Muránska planina
Stezka v Martinove dolině

Druhý den se vydávám pěšky do Tisovce, odkud mi jede autobus. Modrá značka vede po silnici lemující hranice národního parku a oproti včerejšímu toulání přírodou je to děsivá nuda. Jediným zpestřením je odbočka po žluté do Martinové doliny. Strmé vápencové stěny, mokřada, stezička téměř zarostlá, husté koruny stromů skoro nepropouštějí sluneční paprsky. Chvíli dokonce bojuji s úzkostí člověka uvyklého víc městu než panenské přírodě. A když cosi mohutně zašramotí na úbočí, strašně se leknu. Pak se uklidním a jsem dokonce ochotná věřit, že jsem zahlédla vysněné rysí mládě. V pohádkovém kraji lze přece věřit lecčemu.

Bohužel mě čas tlačí, a tak se z tmavozeleného příšeří vracím zpět na silnici. Příště si vyhradím pro Muránskou planinu dva týdny namísto dvou dní, zapomenu na civilizaci, nebudu se držet pouze u hranic národního parku a projdu jej křížem krážem. Snad ve zdejší divočině přežiju.

Text a foto: KATEŘINA VESELÁ

Autoři: ,




Nejčtenější

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Další z rubriky

Happy Guest Hotel Lodge v Duttonu ve Velké Británii nabízí hostům půjčení...
Netradiční hotelové služby: bondage menu nebo rybička pro samotáře

Se skvěle vybaveným minibarem a individuální pokojovou službou už dávno nikoho neohromíte. Hotely teď nabízejí neuvěřitelné spektrum služeb. A některé z nich...  celý článek

Eiffelova věž po pátečních útocích v Paříži zůstává zavřená (15. listopadu 2015)
Rozhodnuto. Stavba neprůstřelné zdi okolo Eiffelovy věže začíná

Okolí Eiffelovy věže se brzy změní ve staveniště. Na začátku října začnou dělníci okolo symbolu Paříže budovat 2,5 metru vysokou neprůstřelnou zeď, která má...  celý článek

Barely ropy zkrátka k Dubaji patří. Snímek byl pořízen 4. srpna 1961.
Před padesáti lety bylo v Dubaji 13 aut. Neznámá fakta o ropné metropoli

Perla pouště. Marnotratná, krásná, fascinující. Ačkoli je Dubaj známá svým oslnivým luxusním životním stylem a světovými rekordy, její kořeny sahají do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.