Můj kanadský řidičák a cesta k němu

  0:33aktualizováno  0:33
- Jo, je to pravda, muj ridicak v Kanade me stal presne tricet dolaru vcetne vystaveni dokladu - tedy ridicskeho prukazu. Mohou mi znami potvrdit, tedy vsichni, kdoz ziji v Kanade, ze je to skutecne malo. To bylo v roce 1993. Samozrejme, nektere veci se od te doby zmenily, hlavne ceny jednotlivych ukonu. Ale na svuj ridicak mam velice peknou vzpominku, tedy vzhledem k tehdejsi znalosti anglictiny zrejme i typickou.

     Jako prvni pocinek po mem prichodu do cizi zeme, jsem povazovala za nutne udelat si ridicak. Bez auta to tu nejde,nebot vzdalenosti jsou tak velke, ze pokud se nechcete pohybovat od stanice ke stanici metrem ci autobusem, date prednost osobnimu vozu. A jak jinak nez pres testy vede prvni cesticka. Pisemne. Koketovala jsem s trochou stesti, prece se na me musi usmat. Vyhledala jsem po znamych prislusnou prirucku teorie (jinak se da koupit v Canadian Tire za zhruba 5 dolaru, nebo na Ministry of Transportation) s tim, ze budu mit po ruce i vyhodnoceni testu. Kazdy Cech to tak prece i u nas doma dela. To se mi podarilo. Jenze v anglictine. Delala jsem vsechno mozne - vyuzila tzv. spousteciho reflexu - tj. naucis se zpameti spravnou odpoved zacinajici tremi ctyrmi slovy; zkousela jsem to vsechno prelozit otrocky do cestiny a zpet do anglictiny, abych mela jasne, co se vlastne ucim;  detailne jsem sla po obrazcich a hledala logiku v kazdem z nich spolecne s odpovedi... proste vsechno. Zdalo se, ze jsem pripravena. Prisla jsem do zkusebny, kde si me zaregistrovali prislusnici, cvakla jsem dvacku, udelali mi pres ruzna kukatka test zraku a vpustili me do dalsi mistnosti. Tam uz staly jen komputery v nekolika radach a za nimi tise studovali text a obrazky uchazeci o ridicak. Vyhodu takovy zpusob ma v tom, ze mate na test casu, kolik chcete. Dokonce jsem se setkala i s odvazlivci, kteri si vzali s sebou slovnik, a bylo jim to tolerovano, kdyz jej predtim policaj prolistoival, jestli tam neni schovan nejaky tahak. Netahala jsem zadne cislo, nic, bylo mi ukazano na jeden ze stolecku, u ktereho jsem si mohla "vystat" vytouzeny pisemny test. A take jsem se o to poctive snazila. Na zhruba 54 otazek jsem mohla mit 4 chyby. Dilo jsem dokoncila - byla jsem opravdu upocena, a sla jsem s papirkem k vykonnemu urednikovi v uniforme. Ten mi dal razitko a rekl, ze si mam udelat appointment, tedy schuzku treba telefonem. Mela jsem zato - pri sve  znalosti anglictiny, ze jsem testy neudelala a se svesenou hlavou jsem si strcila onen papirek z razitkem a telefonnim cislem do kapsy. Znechucene jsem doma otevrela novou brozurku - tentokrat v polstine:bude to jednodussi, je mi prece jen blizsi. A za mesic jsem naklusala na nove testy. V polstine. Pokud vim, vyhodu rodneho jazyka pri techto testech si vybojovali Polaci (ti maji snad vsechno, tak se umeji za sebe vzit), Cinane, Indove, frankofoni. Jeste nekdo? Nevim o nich. Cesi tam ale nespadaji. Takze pro jejich smulu se to musi naucit anglicky.  Anebo polsky, pokud jim neni blizsi cinstina. Ja volila jazyk byvalych severnich sousedu. Takze jo, tentyz proces jako predtim - registrace, ocni zkouska (na niz mj. take zjistili, nakolik rozumite anglicky, protoze musite reagovat na jejich pokyny) a testy. A pripustne ctryri chyby. Ty jsem take udelala. Jdu opet ke stolu, opet razitko, opet telefonni cislo." Ale to jsi mi dal uz i minule," branila jsem se tentokrat uradovi, ktery me vybidl, abych mu ten doklad z minula ukazala. Vysoukala jsem nekde z kapsy zalozeny slozeny list A5 a podavam mu to. "A proc to delas podruhe? Testy staci udelat jen jednou..." Bylo mi do smichu i breku najednou, kdyz jsem si uvedomila ty predchozi "ucastenske" komentare meho muze o me vlastni neschopnosti naucit se par sentenci v anglictine.

      Dobra, teoreticky test jsem mela za sebou a cekal me prakticky - jizdy. Zkousky dela clovek ve svem vlastnim voze, instruktor jen prisedne a narizuje, co zkouseny ma delat a kam jet. Vyhodu psaciho testu mnozi vyuzivaji k tomu, ze si za pritomnosti ridice zkouseji jizdy nazivo v doprave. To se muze. Vlastne uz muzete ridit vuz, pokud je spolujezdec hotovy ridic se vsemi potrebnymi doklady. Samozrejme jsem si to vyzkousela taky. Manzel me upozornoval, jak je to tezke, jak hledaji instruktori chyby, aby vas mohli vratit domu, takze jsem na prakticke zkousky tolik nenalehala. Nicmene, stejne se cekalo tri az sest mesicu na termin. Anebo - anebo na cekacku - to jestli nejaky ten zajemce o jizdy nahodou neprijde, pak muze prijit okamzite na radu nahradnik. Tak to me lakalo. Udela si alespon tqak nejakeho fora. Vedle regulerniho terminu jsem se postavila do rady na cekacku. Prisla jsem na radu behem deseti minut. Vzal si me na starost mlady instruktor. Muz, stale pod tlakem vysokeho sebevedomi o vlastni anglictine, upozornil zkousejiciho, ze ta moje "english" je nedokonala a ze stezi rozumim. Mlady muz se nenechal vyvest z rovnovahy - takovych tady ma denne desitku -, se na me koukl a zeptal se: "Rozumis co je vpravo, vlevo, primo, couvat, parkovat...?  Jo? Tak to by slo a muzeme na trat..." Zkouska trvala dvacet minut. Nebylo mi jasne, ze jsem ji "pasla" - protoze "pass" mj. znamena i minout, coz se mi v hlave zakodovalo jako prvni vyznam slova . Radeji jsem se jeste zeptala polopatisticky - jsem OK?  "Jo, jdi tam do tech dveri, poloz tam 10 dolaru a tam ti udelaji foto a predbezny ridicsky prukaz. Ten trvaly dostanes domu postou." Tak tedy, muj milovanej muzi, ja to udelala na poprve a cely ten zazrak zvany "ridicsky prukaz" me prisel na tricet. Vice nervu nez s nim jsem mela s tebou - proste mnoho povyku pro nic. Muj muz neocenil moje kvality, jak bych ocekavala, a take proc -  protoze sam musel  prakticke zkousky opakovat. "No jo, tos ho musela nejak ocarovat," ocenil moji odvahu, ktera  uz tenkrat  vazila  mych petactyricet let.

      Dodnes - a nechtela bych to zakriknout, jsem nemela zadnou bouracku a zaplatila jsem za prekroceni povolene rychlosti 33.30 dolaru . Neni to tak uplne moji zasluhou, protoze tady se jezdi pomerne opatrne a nikdo z rozumnych ridicu nechce riskovat zadnou, ani tu sebemensi dopravni nehodu, protoze by mu to proste do slova a do pismene nestalo za to. Ale o tom snad az nekdy jindy. O pojistovnach a dopravnich prestupcich.

      Za zminku jeste snad stoji fakt, ze mladi lide mohou ridit auto od 16 let. Nesmi sice na dalnice, ale i po mensich ulicich a silnicich se dostanou do sveho cile. A vetsina z nich se snazi dodrzovat dopravni predpisy velice striktne - protoze by jim to nestalo zato, kdyby je policajt pri prestupku nachytal. A neni levna ani pokuta,  do ktere se uz zamicha i pojistovna. A vubec - chteli byste vedet, jak probiha takovy soud, ktery projednava vas dopravni prestupek? To je take moc zajimavy zazitek - takze o tom nekdy priste.

Vase Vera Kohoutova, Brampton, Kanada

Autor:


Témata: Kanada

Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Jak fotit podzim. Mlha a nízké slunce umí čarovat, naučte se to taky

Foťte proti slunci a najděte si takovou pozici, kdy je slunce ideálně zakryto...

Podzim patří k fotograficky nejvděčnějším ročním obdobím. Zejména krajináře láká k výpadům do terénu vybarvené listí,...

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...



Najdete na iDNES.cz