Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Někdo to rád horké. V Mrtvém moři se nezchladíte, ale relax je parádní

  0:03aktualizováno  0:03
Je sice asi třicet nad nulou, ale kolem to vypadá, jako by napadl sníh. Projíždíme po silnici podél Mrtvého moře, zářivě bílé krystaly soli se v širokých pásech táhnou při břehu a místy vytvářejí až umělecká díla.

Letovisko u Mrtvého moře Ein Bokek. | foto: Shutterstock

Z Jeruzaléma je to k Mrtvému moři asi hodina cesty. Ale rozdíl, pokud jde o počasí, pociťuji obrovský. Největší město Izraele je na kopcích, fouká tam vítr a na nebi se prohánějí obláčky. Tady, u moře rozprostírajícího se v údolí asi 400 metrů pod úrovní hladiny oceánů, se vzduch ani nehne.

Fotogalerie

Nebe je modré a je tu asi o deset stupňů víc. Izraelci tvrdí, že i bez krému na opalování se tu nespálíte. Raději jsem to však nezkoušela. I voda je teplá. Má totiž díky třiatřiceti procentům soli vyšší hustotu, takže se snáze ohřívá.

Zdá se mi, že je dokonce teplejší než vzduch – je odpoledne a mně je v moři příšerné vedro. Proto díky za studené sprchy, kterými jsou vybaveny pláže, stejně jako lehátky, slunečníky a pitnou vodou. To dělá i v létě tohle místo snesitelným. Zjišťuji, že je lepší koupat se hodně brzy ráno anebo navečer.

Na břicho ne!

Ideální pro cestu k Mrtvému moři jsou jaro a podzim – to jsou teploty příjemné, ale taky tu bývá největší nával. V zimě je tady sympaticky vylidněno, ale užijí si to spíš otužilejší jedinci.

Když vejdu do vody, začínám chápat, proč Izraelci tomuhle místu říkají Moře soli (jam melach). I na dně se převalují malé a velké bílé krystaly, které se nestihly rozpustit. Měla bych mít boty, abych se o ně neporanila, ale zkouším to bez nich a jde to.

V Mrtvém moři nafukovací lehátko nepotřebujete.

V Mrtvém moři nafukovací lehátko nepotřebujete.

Voda na první pohled připomíná olej. Krásně nadnáší. Je to, jako bych seděla, ačkoli pode mnou není židle. Napadá mě, jestli se tu dá plavat. Obrátím se na břicho. Vzápětí je mi jasné, proč se právě tohle v Mrtvém moři dělat nemá.

Okamžitě se mi zvedne zadek, zatímco hlavu mi to táhne dolů. Dá mi dost práce dostat nohy zpátky pod sebe, ale podaří se mi vrátit do polohy, kterou by tady měl člověk dodržovat. Stálo mě to pár nepříjemných loků „přesolené“ vody, ale jsem zase na zádech.

Stačí hrábnout na dno moře a máte ruku plnou soli.
Nádherný kontrast - palmy, vyprahlá země a voda s krystaly soli, které...

Stačí hrábnout na dno moře a máte ruku plnou soli. Její krystaly trochu připomínají sníh.

Když zapomenu a mokrou rukou si sáhnu na obličej, pochopím, proč je třeba si hlídat hlavně oči. Jediný, kdo v téhle vodě umí plavat, jsou plavčíci. Jde jim to dobře a hlavně rychle, což je docela uklidňující zjištění.

Vznáším se ve vodě, pod sebou i kolem se dívám na bílé krystaly a relaxuji. Je mi líto, že po dvaceti minutách musím pryč. I když láká zůstat déle, podrážděná kůže za to nestojí. Ani bolení hlavy. Nakonec, koupel si během dne ještě můžu zopakovat.

Sloup? Jaký jiný než solný

Co se zbytkem času, který neprolenošíte na pláži? Strávit se dá u hotelového bazénu, ale byla by to škoda. Právě v místech kolem Mrtvého moře totiž archeologové našli zbytky osídlení, která mohla být starozákonními městy Sodoma a Gomora.

Na pevnost Masada, kterou staří Římané dobývali měsíce, jsou Izraelci hrdí.

Na pevnost Masada, kterou staří Římané dobývali měsíce, jsou Izraelci hrdí.

Skoro nic tu však nezbylo. Jen solný sloup na jih od oázy Neve Zohar, ve který se podle biblického příběhu proměnila Lotova žena, když se ohlédla. Skutečným výletem do historie jsou Kumránské jeskyně, kde byly nalezeny slavné svitky od Mrtvého moře, a také Masada z 1. století př. n. l.

Na tuhle pevnost, kterou staří Římané dobývali měsíce, jsou Izraelci hrdí. Být u Mrtvého moře a nevidět Masadu je pro ně ostuda. Naštěstí dnes na ni vede lanovka. Začínám je chápat, pohled z vrcholku skály na Mrtvé moře i jeho bílé krystaly a na zlatavou poušť je nezapomenutelný.




Nejčtenější

Sovětské mapy světových měst byly jako Wikipedia a Google Maps v jednom

Sověti byli pečliví: takhle detailně zmapovali New York (vpravo) a přístavní...

Podle sovětských civilních map vlastních oblastí se spolehlivě bloudilo. A to byl záměr, měly totiž mást Západ i za...

Hitparáda turistických přešlapů. Čím zaručeně naštvete místní obyvatele

Turista si užívá krmení volně žijících hyen v Hararu v Etiopii.

Chtějí toho vidět co nejvíc a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem příjmů. Z pohledu místních obyvatel jsou však...



Nejkrásnější partie Krounky. Parádní výlet s ferratou, kterou zvládnou i děti

Krounka v Otradově

Doslova pohlazením po duši je putování údolím říčky Krounky na Chrudimsku. Nejhezčí pasáž pojmenovaná Šilinkův důl je...

Les nad Kateřinkami ukrývá tajemný pomník. Nikdo neví, kdo ho vztyčil

Vojtěch Mai objevil žulový pomník, který ve stráni nad Kateřinkami stojí...

Nikdo neví, proč tam je, ani kdo ho nechal postavit. Přitom ve stráni nad libereckými Kateřinkami stojí odhadem dobrých...

Český skialpinista nepřežil 300 metrů dlouhý pád ve Vysokých Tatrách

V Nízkých Tatrách zahynuli dva skialpinisté z Česka (26. listopadu 2017)

Český skialpinista ve čtvrtek nepřežil dlouhý pád ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Informovala o tom horská záchranná...

Další z rubriky

Je třeba zabít Hitlera. Výlet do Vlčího doupěte, kde se měl změnit svět

Hitlerův bunkr měl šest metrů silné zdi a osm metrů silný strop.

Věčný stín, vlhko a miliony komárů. Tak působí na první pohled rozlehlý listnatý les, v jehož středu se nacházejí...

Začínají Bratislavské městské dny 2018, nabídnou videomapping i ostrov Sihoť

Bratislavský hrad je po právu hlavní dominantou.

Oblíbené Bratislavské městské dny, které každoročně přilákají do ulic hlavního města Slovenska tisíce lidí, se konají...

Marx, kachničky a hrníčky. Suvenýry kritika kapitalismu jsou skvělý byznys

Nejslavnější kritik kapitalismu Karl Marx je v rodném Trevíru předmětem velmi...

Nejslavnější kritik kapitalismu Karl Marx je v rodném Trevíru předmětem velmi dobrého byznysu. Suvenýry s jeho...

Najdete na iDNES.cz