Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moskevské postavičky

  15:46aktualizováno  15:46
Moskva je jiná, než si myslíte: Rudé náměstí je menší, než se vám vždy zdálo. Chrám Vasila Blaženého nevypadá zblízka jako barevný zmrzlinový pohár. A zatuchlina a šeď, kterou si pamatujete z dob dřívějších, je již dávno pryč. Žádné město v Evropě se za posledních deset let nezměnilo tak, jako Moskva, hlavní město někdejšího impéria, město snílků, drsných byznysmenů, úspěšných mladíků, nažehlených dívek, zakomplexovaných filozofů, zapšklých generálů, smutných babiček, optimistických staříků, město obrovských peněz a kontrastů, tvrdé město vzdušných zámků, kde není místo pro slabé.

Moskva je hučící velkoměsto v rozletu, pyšné samo na sebe. Před deseti lety to - třeba u Běloruského nádraží v centru - vypadalo takto: z metra se valily davy, například spokojený mladík, nejspíš komsomolec, čtoucí Pravdu, pobledlý úředník v neforemném saku, rybář obalený pruty a sítěmi, Tádžik v ještě neforemnějším saku, důstojná dáma s opravdu velkým drdolem, silně vonící. U chodníku se povaloval opilec a babičky prodávaly pašované cigarety. V noci bylo radno chodit rychle, neboť lapků bylo všude dost.

I dnes se davy valí z metra. Mladíci ovšem čtou spíše tlusté magazíny o počítačích, úředníci nejsou pobledlí, naopak, a jejich saka jsou dokonalá, Tádžici do Moskvy již dávno nejezdí, obrovské drdoly zmizely a v Moskvě, tvrdí někteří experti, jsou dnes nejlépe oblékané dívky v Evropě. Rybáři vypadají stále stejně, neboť za městem se toho mnoho nemění, a babičky s cigaretami stále bojují s nedostatkem. Opilci se již nepovalují, neboť to zakázal prezident, a u silnice vyrostly stánky s květinami, s nimiž pražská květinářství nemohou soutěžit. Zmizeli i lapkové, jezdí v mercedesech, loupení v malém už nikoho nezajímá, a město je tak bezpečné i v noci. V Moskvě se zkrátka stále všechno mění. Ulice, lidé, nálada i sny. Právě tím je Moskva nesmírně zajímavá. To staré dávné Rusko je třeba hledat v tichých místnostech carských paláců v Petrohradě.

Moskva je koncentrát všeho, čím země prošla v posledních desetiletích, je dějinami v kostce. Asi víte, co se vlastně v Moskvě nalézá: je tam Rudé náměstí, přes které se vždy v minulosti hnaly dějiny, dnes se na něm ovšem neděje skoro nic. Odpočívá na něm Lenin, vůdce revoluce, a také Stalin, také vůdce, kterému lidé k červené zdi Kremlu nosí nejvíce květin. Za tou zdí jsou paláce Kremlu, staré hezké i nové ošklivé, centrum moci nad Rusí, sídlo prezidenta, místo, které skrývalo a skrývá nejedno temné tajemství silných i slabých mužů, kteří ovlivňovali chod světa. Už jen kvůli tomu stojí za to projít se pod zlatými kupolemi kremelských staveb. A kolem jsou ulice plné nákupních středisek, nesmyslné butiky s neuvěřitelně oděnými prodavačkami, astronomicky drahé restaurace s přísnými číšníky a vůbec všechno to, co se v této části světa dříve nazývalo pozlátkem kapitalismu.

Na Arbatu, slavné staré ulici, je možné zahlédnout spíše medvědáře, kejklíře, drobné podvodníčky, špatné malíře a dobré imitátory Lenina a posledního cara Mikuláše. Opravdová Moskva je však jiná, ale je ji třeba hledat. Je lepší nechat co nejdřív Kreml Kremlem a Lenina Leninem a vyrazit do zastrčených uliček kolem centra, do některého z mnoha chrámů, které se vracejí na periferiích k životu, nakukovat do oken na obludných sídlištích a dávat se do řeči se zasmušilými Armény v zaplivaných hospůdkách. Jen tak je možné nasát trochu atmosféry toho města.

Babička, jež čte na lavičce v parku tlustou knihu ruského klasika, třeba vypoví svůj příběh, který by vydal na román, neboť je v něm láska i nenávist, válka, smrt, stalinské represe, hrůza a naděje, hlavně ta naděje, a to vše najednou dává tomu městu zcela jiný rozměr. Nebo se v ulici, jindy fádní a nudné, najednou zničehonic otevřou velké dveře a lidé si uvědomí, že léta chodili kolem malého kostelíka, který bolševici kdysi vyrabovali a změnili na skladiště. Ale nyní, náhodou, tam svítí světlo a také oči tří mladíků uvnitř svítí, neboť nadšeně popisují, jak již brzy bude chrám znovu vysvěcen.

Na některém z obrovských sídlišť, která jsou určitě vidět i z vesmíru, jak jsou velká, se odehrává dunivý večírek a vodka teče proudem, ale nikdo se neopije, neboť to není dobré. A návštěvník na chvíli zahlédne tu starou dobrou Moskvu, takovou, jaká bývala před deseti lety, neboť mu všichni říkají, že ho rádi vidí, a upřímně se ptají, jak se tam v té střední Evropě žije. Po slabé půlhodince se dokonce nechají přesvědčit k přípitku na zdraví NATO a sídlištěm se pak rozléhají výkřiky "Ať žije NATO, ať žije Moskva!". Dva mladí študáci v rockovém klubu, který by klidně mohl být v New Yorku, upíjejí pivo a plánují, jak vyrazí do Ameriky, se stejnou lehkostí, jako dříve hovořili jejich rodiče o dovolené na Krymu, neboť pro ně to vlastně vůbec není žádný problém, jejich budoucnost je dobrá. A říkají, že vůbec budoucnost Ruska je dobrá, tedy přesněji řečeno, že budoucnost Moskvy je dobrá, protože Moskva, to není Rusko. A také říkají, že přežijí jen silní, ale to že oni jsou.

 Město tak po několika takových setkáních před návštěvníkem ožije, cingrlátka zmizí a mnohé ty budovy dostanou nový význam. Kdo pronikne až za jejich zdi, může vyslechnout další neuvěřitelné příběhy z různých časů a epoch, a každý tak zjistí, že není jedna Moskva, že jich je mnoho. Tak třeba v činžáku kousek od Rudého náměstí bydlí Olga Dmitrijevna Uljanovová, neteř V. I. Lenina. Budete-li chtít, za sto dolarů vám bude půl hodiny vyprávět, proč je třeba vrátit Rusko na leninskou cestu a jak je nyní vše na scestí. V tomtéž domě bydlí Nikita Sergejevič Chručšov, vnuk Nikity Sergejeviče Chruščova, vůdce SSSR, který snil o lánech kukuřice a proslul mlácením boty o řečnický pult. Nikita mladší, usměvavý muž, vám (zadarmo) bude vyprávět, jak s dědečkem pěstoval okurky v živných roztocích, a přidá pár úvah o tom, že hodnotit v Rusku, co je dobře a co špatně, je úkol nesnadný, velmi nesnadný.

Generál Grigorij Jaškin, velitel tankové divize, která v roce 1968 obsazovala severní Moravu, by vám v pracovně o pár kilometrů dál řekl mnoho o dobrých sovětských tradicích a vysvětlil všechny své pravdy o kontrarevoluci, spiknutí Západu a to, jak strašně ho bolí zrada nás, bývalých bratrů SSSR. A nedaleko, stále v dohledu rudých zdí Kremlu, vám kníže Lopuchin, jehož rodokmen sahá asi až do dob, kdy i předci Čechů a Rusů žili pohromadě, vysvětlí, proč - marná sláva - monarchie v Rusku nebyla tak špatná. Ne, ne, nechce žádné nesmysly, říká, jen to, aby si Rusko uvědomilo, odkud vyšlo. Že bez úcty k tradicím nikam nedojde. A že je třeba být trpělivý, že vše nakonec dobře dopadne s Ruskem i Moskvou, a vůbec.


Může se hodit
CO NEOPOMENOUT:
Kromě notoricky známých památek jako Kreml či Rudé náměstí stojí určitě za to vyrazit za některou pamětihodností dál od centra, například do Novoděvičího kláštera. Je to majestátní a působivý komplex, u kterého je navíc jeden z nejznámějších hřbitovů na světě - jsou tam pohřbeni slavní od Gogola přes Chruščova k Raise Gorbačovové. Také neopomeňte zavítat do Treťjakovské galerie, která je svým způsobem působivější než Ermitáž v Petrohradě.

JAK SE TAM DOSTAT: Letadlo do Moskvy stojí většinou kolem jedenácti tisíc korun, čas od času je tam možné doletět i laciněji. Druhou variantou je vlak - jede asi pětatřicet hodin a není to nijak zvlášť drastický zážitek. Zpáteční jízdenka s lehátkem stojí přibližně 5600 Kč. Nezapomeňte, že do Ruska je potřeba vízum, které cestování dosti zkomplikovalo, protože jeho vyřízení není bez obtíží. Pro návštěvu je ideální konec jara či začátek podzimu - v zimě bývá Moskva pošmourné velkoměsto s rozježděnou sněhovou břečkou, v létě mohou udeřit vedra.

KAM DO OKOLÍ: Není špatné pobyt v Moskvě zkombinovat s výletem do okolí, třeba do malebných klášterů v nedalekých městečkách. Také je zajímavé zamířit mimo hlavní turistické trasy, třeba zajet vláčkem do vsi Golicyno a projít se mezi dřevěnými domky a navštívit starý kostelík, kam nevstoupí noha turistova, jak je rok dlouhý. Tam už začíná jiné Rusko než to moskevské.

CO DĚLAT NA MÍSTĚ: Moskva patřila ještě poměrně nedávno k nejdražším městům na světě, nyní jsou ceny rozumné. Stále ovšem není snadné sehnat přijatelné ubytování za dobrou cenu. V centru je obtížné nalézt hotel pod padesát dolarů, směrem k periferii ceny trochu klesají. Na místě je bez problémů možné jezdit metrem, které má rozsáhlou síť stanic a je velmi spolehlivé. Do okolí Moskvy je bez problémů možné vyrážet příměstskými vlaky či autobusy.

NA CO SI DÁT POZOR: Moskva je poměrně bezpečné město, zvláště ve dne, jako všude ve velkoměstech je však třeba dát si pozor na kapsáře. Nepříjemnosti mohou nastat jinde - cizinci jsou totiž povinni se po příjezdu zaregistrovat na příslušném úřadě a policisté toto razítko s oblibou kontrolují. Hotely své hosty registrují automaticky, pokud byste bydleli někde jinde, je dobré si razítko opatřit. Policisty je většinou možné umluvit, zvláště není-li "neregistrovaný" pobyt dlouhý, spoléhat na to však nelze, někdy jsou strážci zákona dosti přísní a neoblomní.


jan.rybar@mfdnes.cz


Tvář Moskvy spoluvytváří i architektura padesátých let.

Moskva, se svým Rudým náměstím, už dávno není oním šedým a nudným socialistickým městem. Naopak, mnohého turistu překvapí jako moderní západní město se vším všudy.

Potomci šlechty se baví na slavnostním plese.

Centrum je vždy plné turistů.

Zlatým kupolím Kremlu se v uplynulých letech vrátil někdejší lesk.

Olga Uljanovová, Leninova neteř, má vždy ve všem jasno.

K Moskvě patří i nejrůznější fanatici. Ubývá jich však.

Hřbitov slavných u Novoděvičího kláštera.

Ztracená víra se vrací, leč pomalu.

Autor:


Nejčtenější

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...



Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Sixtinská kaple Alp. Malá švýcarská vesnice ukrývá poklad nedozírné hodnoty

Interiér kostela sv. Martina v Zillis

Pouhé tři kilometry od propasti Viamala v údolí Hinterrhein se nachází malá vesnička Zillis, která se nijak neliší od...

Zbourat a znovu postavit. Unikátní most v Kambodži přitahuje tisíce turistů

Oprava bambusového mostu přes řeku Mekong v kambodžském Kampong Chamu

Měří víc než kilometr, tvoří jej padesát tisíc bambusových stébel a každý rok jej místní strhnou a znovu postaví. V...

Přírodní národy už kvůli globalizaci téměř skončily, říká cestovatel

Cestovatel Petr Jahoda má za sebou desítek expedic k přírodním národům Asie a...

Máte sen, že vyrazíte do světa za dobrodružstvím? Cestovatel Petr Jahoda jich na cestách za přírodními národy prožil...

Najdete na iDNES.cz