Moskevská Gorbuška, ráj pirátů

Vyslovíte-li před manažery hudebních vydavatelství slovo "Rusko", vstanou jim hrůzou vlasy na hlavě. Rusko a jeho bývalé republiky se za posledních deset let staly synonymem pro pirátské nahrávky všeho druhu. Vydavatelské společnosti tvrdí, že najít v této zemi legální nahrávku je v podstatě zázrak. Nejopatrnější odhady se pohybují okolo devadesáti procent pirátských CD a videokazet, skutečnost je však ještě černější.

V rámci Ruska pak jednoznačně vede Moskva, která je i hlavním tržištěm s nosiči nahrávek. Na širokých moskevských ulicích nenarazíte na obchod s legální hudbou, zato však každý Moskvan rád ukáže cestu k nejbližší stanici metra, kde můžete pořídit třeba nejnovější desku U2 nebo Madonny den po jejím oficiálním vydání za zhruba tři dolary; samozřejmě pirátsky vypálenou. A sliby úřadů po loňském atentátu v podchodu na Puškinském náměstí, kdy zemřelo dvanáct lidí, že všichni stánkaři mají s obchodem utrum, se ukázaly jako vždycky plané.

Policie podle všeho ani netuší, že se prodávající dopouštějí nějakého zločinu. Pokud už se nějaký milicionář zastaví před stánkem s CD a videokazetami, tak je to proto, aby si něco koupil. A podaří-li se kriminalistům vypátrat jednu z tisíců dílen vyrábějících nelegální nosiče, jako tomu bylo před necelým měsícem v Podmoskoví, pak se taková událost objeví v televizních zprávách.

Ze zemí střední Evropy je s Ruskem srovnatelné pouze Polsko, odkud proudí pirátské disky do sousedních zemí. A stejně jako v Rusku vyrábí desítky pirátských dílen nosiče všeho druhu po tisících kusech.
Pokud jde o softwarové pirátství, tak absolutní prvenství patří Vietnamu, kde je nelegálně užíváno 98 procent všech programů. Na druhém místě je Čína s 91 procenty pirátského softwaru a hned za ní je Rusko a jeho bývalé republiky s 90 procenty. V těsném závěsu za Asií se drží východní Evropa, kde kralují Rumunsko, Bulharsko a Polsko. V České republice to není ve srovnání s nimi špatné -  majitelé "pouhých" 42 procent počítačů nemají oficiální licenci k užívání softwaru.

Legendami opředený obrovský pirátský trh Gorbušku loni na podzim ruské úřady zavřely. Každou sobotu směřovaly do parku u kulturního domu Gorbunova nedaleko stanice metra Bagrationovskaja tisíce lidí z Moskvy a širokého okolí, aby zde nakoupili hodně zboží za málo peněz. To se ale občas někomu nemuselo povést prostě proto, že se neprotlačil davem ke kýženému stánku. Stánky stávaly těsně podél parkových cest, zákazníci se za deště brodili po kotníky v bahně, ale spokojení byli všichni. Dalo se tady totiž sehnat cokoliv od pornokazet po nejnovější počítačové hry, včetně desek Karla Gotta nebo Lenky Filipové.

Zrušení Gorbušky ale znamenalo jenom to, že se prodejci přesunuli na jinou periferii Moskvy. Proti trhovcům, kteří celé dny postávají v podchodech nebo mrznou na ulici u rozkládacích stolků se štosy kazet a disků, nikdo nic nenamítá. Jenomže po několika měsících jásot ochránců autorských práv utichl. Moskevské úřady otevřely novou Gorbušku a dokonce ji ještě rozšířily. Prakticky na stejném místě.

Pro trhovce postavily dvě zbrusu nové prostorné haly, aby nemuseli stát na dešti. Nájemné teď obchodníci neplatí mafiánským bandám, které se "staraly" o Gorbušku, ale městu Moskvě. Pro zákazníka je to změna k lepšímu: civilizovanější nákup v teple, stále stejně bohatý výběr a nízké ceny. Jenom procento nelegálně nabízených CD a videokazet se s novou Gorbuškou nezměnilo.