Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
Kolem desáté jsme už umírali únavou a tak jsme se rozhodli vzít ubytovnu útokem. Paní správkyně nás uvítala širokým úsměvem. Najednou jsme se cítili v bezpečí. Ano, ten mateřský přístup nás ukolébal a když nám paní předávala účet na dvě stě čtyřicet korun, tak jen tiše špitla, že tady bydlí několik Ukrajinců.
Poznali jsme, že tam bydlí hned, jak jsme otevřeli dveře do našeho pokoje. Vším prostupující vůně zpařených ponožek, mužského potu a vlhkosti nás omráčil. Martin si rezignovaně vytáhl spacák a já se svým Adiddas deodorantem oběhl celý pokoj.
I když je Martin metrosexuál, podařilo se mu usnout a vyspali jsme se do nádherného moravského rána. Jemnice byla ve dne ještě krásnější a pan průvodčí na nás čekal u svého poledního spoje. Z triček bylo cítít ukrajinské pracovní nasazení, ale to nám vadilo čím dál míň.
Ve vlaku z Hodonína do Veselí nad Moravou jsme se seznámili s našimi budoucími ubytovateli - nabídli nám postel v ubytovně za 70 Kč na noc
Cesta do Hevlína trvá pár minut, ale strojvedoucí Jirka nám tu cestu znojemskou rovinou opravdu zpříjemnil. Vlastně jsme na cestě potkávali desítky příjemných a veselých lidí. Jirka dokonce kývl na naše prosby a přejel nám nad kamerou položenou mezi kolejemi.
Na cestě z Břeclavi do Hodonína jsem potkali tohoto netradičního chlapíka. Jel za svojí milou a nemohl se dočkat, až králík bude vonět na pekáči. Kdyby nás pozval, neváhali bychom ani minutu.
Jeli jsme v podstatě podle itineráře a tak jsme vystoupili těsně před půlnocí ve Veselí nad Moravou. Martin se svou obvyklou kontaktáží uspěl a dokonce nám vyřídil spaní v místní sokolovně. Zaplatili jsme sedmdesát korun a vydali se s partičkou ostraváků do místní Sokolovny.
„No víš, já dostal ten foťák k mobilu a tak ho sebou vozím. Když se mi stará někde opije, tak ji vyfotím.“ Mával mi Petr z Ostravy před očima svým novým digitálním fotoaparátem. Před půlnocí měl extrémní chuť se učit fotografovat. Ukázal jsme mu tedy, že pokud chce, tak může fotit bez blesku. Začal běhat po ulici a s radostí malého dítěte fotografoval všechno, co mu přišlo do hledáčku.
Poslední známá poloha cestovatelů kolem Česka podle GPS
Tělocvična už byla plná našich spolunocležníků a tak jsme se s Martinem uložili v posledním neobsazeném rohu. V noci jsem se probudil a Martin ležel asi deset metrů ode mne pod košem hostů. Inu, když je někdo excentrik, tak jednoduše v rohu nevydrží.
