"A tak to je tady se vším. Velký problém Moldavska je, že přesně neví, kde je a kam má vlastně mířit," říká. V Moldavsku, zemědělské zemi sevřené mezi Rumunskem a Ukrajinou, se v mnoha ohledech před několika lety zastavil čas. Patří mezi nejchudší republiky bývalého Sovětského svazu a Rusko vypadá z Kišiněva jako bohatá země. Formálně je ve válečném stavu, neboť na dořešení čeká konflikt v Podněstří, separatistické enklávě, která se od Moldavska odtrhla po krátké válce v roce 1992.
Všechno tu trvá dlouho," poznamenává Janina. Většina moldavského území byla součástí meziválečného Rumunska a po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 se v Kišiněvě i Bukurešti objevila myšlenka na sjednocení. Postupně však jejích zastánců ubývalo a nyní o sjednocení Rumunska a Moldavska skoro nikdo nemluví. "Samozřejmě, že jsme příbuzní, když ne bratři, tak alespoň bratranci," říká novinářka Domica Dimitriuová. "Sovětská éra nás však nasměrovala rozdílným směrem. Nyní jsme již každý někde jinde," dodává.
A sovětská éra též zamíchala národnostním složením; odhaduje se, že téměř polovina lidí v zemi je "nemoldavská". Část lidí tedy hledí směrem k Bukurešti. ("Jsou to příbuzní a jejich pomoc potřebujeme," říkají.) Část k ní hledět odmítá ("Není o co stát. Rumunsko má navíc svých starostí dost," říkají.) A nemálo lidí se domnívá, že jediným opravdovým spojencem je Rusko. "Je hodně lidí, kteří za svého prezidenta považují Vladimira Putina," říká Janina. Je však přesvědčena, že Moldavsko musí nechat Rusko Ruskem a Rumunsko Rumunskem a mířit na Západ, samo za sebe. Drtivá většina lidí však žije úplně jinými problémy.
"Můj otec má penzi sedm dolarů, moje matka šest. Beze mne by zemřeli hlady," říká Janina. Západní diplomaté, kteří dobře znají celý region, říkají, že ne vše je zcela beznadějné. Kišiněv, ospalá poklidná metropole, je patrně nejčistší město široko daleko, život ubíhá poklidně a bída, o které hovoří statistiky, nebije do očí. Statisíce lidí ovšem odešly za prací, zejména do Ruska. Mnozí patrně navždy. "Naším největším problémem je konflikt v Podněstří, zcela blokuje náš normální rozvoj," říká Eugen Karpov, náměstek moldavského ministra zahraničí.
"Dokud nebude vyřešen, nemůžeme se pohnout vpřed," říká. Území mezi řekou Dněstr a ukrajinskou hranicí nebylo součástí meziválečného Rumunska a tamní, většinou ruskojazyčné obyvatele počátkem devadesátých let vyděsila myšlenka splynutí Moldavska s Rumunskem. Podněstří, přímo i nepřímo podporované Ruskem, vyhlásilo nezávislost. V krvavém konfliktu zahynulo několik set lidí a provincie se stala de facto nezávislou.
Vláda v Kišiněvě nemá na území za Dněstrem žádnou moc a nezdá se, že by se to mohlo v dohledné době změnit. Tiraspol, "hlavní město" Podněstří, trvá na nezávislosti, vláda v Moldavsku nabízí pouze širokou autonomii. Nikým neuznaná republička tak působí jako destabilizační faktor celého regionu. Pozorovatelé tuto zónu bezvládí považují za jedno z největších zbrojních skladišť v Evropě - podle odhadů tam zůstávají ještě ze sovětské éry desítky tisíc zbraní. Nadále tam je rozmístěno asi 2500 ruských vojáků, což dráždí vládu v Kišiněvě. Rusko váhavě přislíbilo, že své vojáky stáhne do konce roku 2002. Žádný průlom v mírových jednáních však podle expertů není v dohledné době pravděpodobný.
 Typický obrázek pro všechny post sovětské republiky. Panelákový parlament a socha Lenina před hlavním vchodem. Kišiněv není výjimkou. |
