Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Moji motorku pokořily tuniské louže

  10:18aktualizováno  10:18
Původně jsem chtěl pořádně prozkoumat celý Tunis a zůstat alespoň týden. Kvůli ztrátě času v Itálii jsem se ale rozhodl zemi opustit nejpozději do tří dnů. I během této krátké chvíle jsem si však o Tunisu stačil udělat svůj obrázek. Je to země drsných silnic a svérázných dětí, kteří kolemjdoucí vítají sprškou kamení.

První den jsem najel 400 kilometrů. Pozdě odpoledne jsem se zastavil na delší odpočinek ve vesnici někde uprostřed pouště a nudné krajiny. Začalo pršet a do většího městečka zbývalo necelých 100 kilometrů.

Chtěl jsem odjet, ale přistoupil ke mně pán, který ze skupiny lidi, které jsem tu poznal, mluvil nejlépe anglicky. Přesto jsem mu stěží rozuměl: "No possible go, no possible!" a ukazoval na mokrou silnici rukou někam pod pas. "Water road!"

Vysvětlil jsem mu, že mé BMW je enduro, ať si neláme hlavu a hlavně nesrovnává novou německou technologii z 20 až 30 let starými peugeotami a vyčerpanými osly. "Motor no problem" a odjel jsem.

Boj s dvoukilometrovou louží 
Po sedmi kilometrech jsem narazil na obrovskou louži, před kterou jsem zastavil a zkoumal, kde bych jí mohl přejet.

NA MOTORCE PO AFRICE

I. díl: Jak jsem chystal motorku na pouť po Africe 

II. díl: Italské trajekty mě pěkně naštvaly

Podařilo se, ale smích pod helmou mě provázel zhruba tři kilometry do další louže, ve které již stálo několik aut i autobusů. Osla jsem tam kupodivu nikde neviděl.Ta louže byla spíše malé jezero, dlouhé možná jeden, dva kilometry a asi tak metr nebo dva hluboké.

Voda se totiž jen ztěžka vsákne do písku a bahna, které je podél silnic, a tak je zkrátka při dešti neprůjezdná silnice. Otočil jsem se, a ta "malá" louže, kterou jsem před tím sice projel už byla teď  tak hluboká, že voda sahala hodně nad kolena. Prý to je typické pro africké silnice na severu země, které jsou jinak sice super, ale nesmí pršet.

Musel jsem to risknout, protože během hodiny se louže spojí a pak už nebude kam utéct. Přidal jsem plyn, motorka se ztratila někam pod vodu, voda dosahovala až pod sedadlo. Slyšel jsem jen bublání, voda stříkala na všechny strany a objel jsem stojící pick-up, kde byli na korbě už lidé.

Vracím se schlíple zpět
Trvalo pár chvil, než jsem opět uslyšel motor a před sebou jsem již zahlédl asfalt. Vrátil jsem se poníženě k tomu pánovi, kterému se teď mezi ušima leskly jeho mohutné bílé zuby: "German technology?? Ha ha ha, no possible!!" Já na to: "Nemožné..."

Vzal mě k sobě domů, kde jsem se snažil vysušit alespoň některé věci. Motorku jsem zaparkoval do jeho krámečku s potravinami. Jeho žena mi upekla skopové maso s hranolkami a prožil jsem s nimi krásný večer.

Ráno mě brzy probudilo slunce. Po vodě skoro nezbyla ani stopa a jen po okrajích silnic byly louže, které tolik nevadily. Horší to ale bylo s auty, které včerejší noc přestály v loužích a majitelům se je nepodařilo ještě odklidit. Některé určitě na vždy!!

Jel jsem na jih, směrem k alžírským hranicím. Nikdy nezapomenu, jak mě překvapilo, když jsem zahlédl uprostřed pouště přivázaný člun. Jen tak tam stál v písku přivázaný, za trám zabodnutý do písku.

Dospělí - příjemní, děti už méně
Velice rád a často jsem se zastavoval v menších vesničkách, kde jsem ochutnával místní jídla a seznamoval se s příjemnými lidmi. Skoro v každé menší vesnici byly ale problémem malé děti, které zřejmě šokovala motorka a na ní bílý turista, a tak vždy s radostí a bez jakékoli zdrženlivosti na mě házely kameny.

Vždycky jsem začal  troubit, přidal jsem plyn a motorku namířil přímo na ně.

Bylo to nepříjemné, ale i proti tomu jsem se nakonec naučil bránit. Okamžitě se rozběhly minimálně tak rychle, jak se seběhly.

Příroda byla čím dál tím hezčí a zajímavější. Všude samá písčitokamenitá rovina, silnice byly skvělé. Zelené stromy a tráva zůstaly daleko na severu, a já jsem věděl, že první vegetaci uvidím možná v Sýrii.

Červené pohoří JERIDI zůstalo daleko za mnou, a také na mě začal foukat trochu teplejší vzduch než na severu, takže jsem mohl podložky v kombinéze uklidit na delší dobu někam na dno kufru.

Večeře s pastýřem
Potkával jsem stáda velbloudů a sem tam osamělého pastýře se stádem ovcí, u kterého jsem vždy zastavil, nabídl mu vodu a prohodili jsme navzájem pár slov pro oba navzájem nesrozumitelnou řečí.

Směrem k libyjské hranici se do nedohledna prostírala rovina. K hranici mi zbývalo asi 300 kilometrů. Rozhodl jsem se přespat ještě v Tunisu, protože jsem očekával, že přejezd přes libyjské úřady a "Kaddafího žáky" bude ještě dost složitý. A tak vystartuji hned ráno.

Zajel jsem pár set metrů po kamenité silnici mezi křoví, kde jsem opět zahlédl člověka se stádem koz, postavil jsem si vedle jeho chýše spletené z křoví stan a přenocoval. Uvařil jsem mu polévku, on mi dal sýr, vody jsme měli oba dost.

Měsíc se už dávno ponořil za červenou horu, která nás chránila před větrem. Bylo nám bezvadně a já přemýšlel, jak je ten život krásný a jak jsem šťastný. Do Libye zbývalo cca 50 km. Spal jsem tvrdě.  

Velbloudi ve městě Agulemin a Igor Brezovar na motorce

Vesnice v Burkina Faso

Autoři:




Nejčtenější

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Další z rubriky

Pohled z Ostré na hřeben mezi Ostrou a Zadnou ostrou
Podzimní ráj bez lidí. Projděte si nejhezčí celodenní túru ve Velké Fatře

Slovenské pohoří Velká Fatra je opravdu velké. Naplánovat tady jednodenní výšlap, který by ukázal tyto pusté a divoké hory v celé své kráse není jednoduché....  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Celý svět i Peruánci tradičně spojují "objevení" skalního města Machu Picchu se...
Panika mezi cestovateli: Povolení na Machu Picchu budou do Vánoc pryč

Pokud plánujete cestu na Machu Picchu cestou Inků, zarezervujte si ihned povolení. Letos se totiž vydávají o tři měsíce dřív než obvykle a předpokládá se, že...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.