Moji motorku pokořily tuniské louže

  10:18
Původně jsem chtěl pořádně prozkoumat celý Tunis a zůstat alespoň týden. Kvůli ztrátě času v Itálii jsem se ale rozhodl zemi opustit nejpozději do tří dnů. I během této krátké chvíle jsem si však o Tunisu stačil udělat svůj obrázek. Je to země drsných silnic a svérázných dětí, kteří kolemjdoucí vítají sprškou kamení.

První den jsem najel 400 kilometrů. Pozdě odpoledne jsem se zastavil na delší odpočinek ve vesnici někde uprostřed pouště a nudné krajiny. Začalo pršet a do většího městečka zbývalo necelých 100 kilometrů.

Chtěl jsem odjet, ale přistoupil ke mně pán, který ze skupiny lidi, které jsem tu poznal, mluvil nejlépe anglicky. Přesto jsem mu stěží rozuměl: "No possible go, no possible!" a ukazoval na mokrou silnici rukou někam pod pas. "Water road!"

Vysvětlil jsem mu, že mé BMW je enduro, ať si neláme hlavu a hlavně nesrovnává novou německou technologii z 20 až 30 let starými peugeotami a vyčerpanými osly. "Motor no problem" a odjel jsem.

Boj s dvoukilometrovou louží 
Po sedmi kilometrech jsem narazil na obrovskou louži, před kterou jsem zastavil a zkoumal, kde bych jí mohl přejet.

NA MOTORCE PO AFRICE

I. díl: Jak jsem chystal motorku na pouť po Africe 

II. díl: Italské trajekty mě pěkně naštvaly

Podařilo se, ale smích pod helmou mě provázel zhruba tři kilometry do další louže, ve které již stálo několik aut i autobusů. Osla jsem tam kupodivu nikde neviděl.Ta louže byla spíše malé jezero, dlouhé možná jeden, dva kilometry a asi tak metr nebo dva hluboké.

Voda se totiž jen ztěžka vsákne do písku a bahna, které je podél silnic, a tak je zkrátka při dešti neprůjezdná silnice. Otočil jsem se, a ta "malá" louže, kterou jsem před tím sice projel už byla teď  tak hluboká, že voda sahala hodně nad kolena. Prý to je typické pro africké silnice na severu země, které jsou jinak sice super, ale nesmí pršet.

Musel jsem to risknout, protože během hodiny se louže spojí a pak už nebude kam utéct. Přidal jsem plyn, motorka se ztratila někam pod vodu, voda dosahovala až pod sedadlo. Slyšel jsem jen bublání, voda stříkala na všechny strany a objel jsem stojící pick-up, kde byli na korbě už lidé.

Vracím se schlíple zpět
Trvalo pár chvil, než jsem opět uslyšel motor a před sebou jsem již zahlédl asfalt. Vrátil jsem se poníženě k tomu pánovi, kterému se teď mezi ušima leskly jeho mohutné bílé zuby: "German technology?? Ha ha ha, no possible!!" Já na to: "Nemožné..."

Vzal mě k sobě domů, kde jsem se snažil vysušit alespoň některé věci. Motorku jsem zaparkoval do jeho krámečku s potravinami. Jeho žena mi upekla skopové maso s hranolkami a prožil jsem s nimi krásný večer.

Ráno mě brzy probudilo slunce. Po vodě skoro nezbyla ani stopa a jen po okrajích silnic byly louže, které tolik nevadily. Horší to ale bylo s auty, které včerejší noc přestály v loužích a majitelům se je nepodařilo ještě odklidit. Některé určitě na vždy!!

Jel jsem na jih, směrem k alžírským hranicím. Nikdy nezapomenu, jak mě překvapilo, když jsem zahlédl uprostřed pouště přivázaný člun. Jen tak tam stál v písku přivázaný, za trám zabodnutý do písku.

Dospělí - příjemní, děti už méně
Velice rád a často jsem se zastavoval v menších vesničkách, kde jsem ochutnával místní jídla a seznamoval se s příjemnými lidmi. Skoro v každé menší vesnici byly ale problémem malé děti, které zřejmě šokovala motorka a na ní bílý turista, a tak vždy s radostí a bez jakékoli zdrženlivosti na mě házely kameny.

Vždycky jsem začal  troubit, přidal jsem plyn a motorku namířil přímo na ně.

Bylo to nepříjemné, ale i proti tomu jsem se nakonec naučil bránit. Okamžitě se rozběhly minimálně tak rychle, jak se seběhly.

Příroda byla čím dál tím hezčí a zajímavější. Všude samá písčitokamenitá rovina, silnice byly skvělé. Zelené stromy a tráva zůstaly daleko na severu, a já jsem věděl, že první vegetaci uvidím možná v Sýrii.

Červené pohoří JERIDI zůstalo daleko za mnou, a také na mě začal foukat trochu teplejší vzduch než na severu, takže jsem mohl podložky v kombinéze uklidit na delší dobu někam na dno kufru.

Večeře s pastýřem
Potkával jsem stáda velbloudů a sem tam osamělého pastýře se stádem ovcí, u kterého jsem vždy zastavil, nabídl mu vodu a prohodili jsme navzájem pár slov pro oba navzájem nesrozumitelnou řečí.

Směrem k libyjské hranici se do nedohledna prostírala rovina. K hranici mi zbývalo asi 300 kilometrů. Rozhodl jsem se přespat ještě v Tunisu, protože jsem očekával, že přejezd přes libyjské úřady a "Kaddafího žáky" bude ještě dost složitý. A tak vystartuji hned ráno.

Zajel jsem pár set metrů po kamenité silnici mezi křoví, kde jsem opět zahlédl člověka se stádem koz, postavil jsem si vedle jeho chýše spletené z křoví stan a přenocoval. Uvařil jsem mu polévku, on mi dal sýr, vody jsme měli oba dost.

Měsíc se už dávno ponořil za červenou horu, která nás chránila před větrem. Bylo nám bezvadně a já přemýšlel, jak je ten život krásný a jak jsem šťastný. Do Libye zbývalo cca 50 km. Spal jsem tvrdě.  

Velbloudi ve městě Agulemin a Igor Brezovar na motorce

Vesnice v Burkina Faso

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...