Mohelka je pro vodácké dobrodruhy

Letošní léto sice nepřeje turistům, horolezcům a milovníkům plavání, ale pro vodáky je zatím milostivé. Napršelo, stoupla voda a tak hurá na menší říčky. Jedna taková teče od Ještědu k Mnichovu Hradišti a je dobře dostupná z dálnice Praha - Turnov - Liberec. Její sjezd je zábavou pro romantické duše. Široká je jen pár metrů, proud teče spíš líně než svižně, ale pořád se něco děje. Čochtan se totiž vodáky snaží polapit, seč mu síly stačí.

Za zatáčkami se z čista jasna objevují kmeny přes vodu, protržené jezy skrývají nenápadné, ale o to zrádnější proudy, četné zarostlé meandry nutí lodě ke krkolomným manévrům a občas se objeví i nějaká peřej. To vše v dosahu silnice a nedaleko od vesniček, ale daleko od nejbližší otevřené hospody.

Mohelku lze sjet na obratném kajaku za jeden den, na kanoi kvůli častému přenášení jezů, kmenů a mělčin to může být o něco déle. Doprava lodí je možná jen autem. Vlak údolím nejezdí.

Lodě se na vodu nejčastěji spouštějí při ústí Ještědky v Libíči. Výš je úzké koryto  zapadané stromy a zarostlé křovím. Svižně prokličkujeme peřejkami do Janovic, kde čeká první záludná překážka. Chvilku plujeme těsně podél silnice a najednou se proud zrychlí a uhne doprava.Tady už není na nic čas a je nutno skákat nízký jez. Pod ním číhá pahýl stromu vystrčený do proudu. (Autor článku se tady zvrhnul a ani napotřetí se mu díky silnému proudu nepodařil eskymácký obrat a musel nedobrovolně opustit kajak.)

Říčka se poté rychle uklidňuje a lesklá hladina probleskuje v přítmí bujné vegetace až do Podhory. Zdejší jez je nutno obejít s lodí v ruce. Za mlýnem ovšem vyvěrá náhon a voda letí rovně jako šíp podél hlavního téměř vyschlého řečiště.
Dva další jezy je možné při troše opatrnosti na plastovém kajaku sešoupat, na laminátové kanoi však hrozí velké díry.

Na třetím vysokém a nesjízdném jezu čeká další atrakce. Stačí uhnout doleva do uzoučkého náhonu, ve kterém se i krátký kajak otočí jen tak tak. Po nějakých třech stech metrech jízdy mezi loukami se po levé ruce objeví silnice. Jede se podél ní tak blízko, že vodáci neví, zda značka Pozor zatáčka patří autům nebo jim. Před mlýnem je potřeba ve zrychlujícím proudu zastavit, vystoupit a naposledy přenést loď.

Další dva nízké sjízdné jezy čekají už jen v Mohelnici. Tady stojí za to zastavit, protože na návsi je k vidění nejstarší románský kostel v dalekém širokém okolí (bohužel je většinou zavřený) a nad obcí stojí zříceniny hradu jakoby vypadlé z Ladových obrázků. Z Mohelnice se už říčka jen rychle prokroutí úzkým údolíčkem a vplyne do majestátní Jizery.

Lze po ní pokračovat až do Mnichova Hradiště, ale není to nic zábavného. Řeka moc neteče, a tak většina lodí končí pod mostem přes Jizeru u ústí Mohelky.
Nejnovější kilometráž (nebo-li vodácký průvodce) po českých řekách vyšla v nakladatelství Shocart, starší z nakladatelství Olympia lze ještě najít ve veřejných knihovnách.