Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ves, jíž Američané říkali Malý Berlín. Hranice tu rozdělila NDR a NSR

  4:00aktualizováno  4:00
Malý Berlín, tak říkali Američané zapadlé německé vísce Mödlareuth na pomezí Bavorska a Durynska. Skoro čtyřicet let se tu obyvatelé rozdělené obce dívali na sebe přes plot a zeď bez možnosti jiného kontaktu. Těžké doby poválečného rozpolcení Německa a celé Evropy tu dnes připomíná jedinečné muzeum pod širým nebem.

Východoněmecký tank u parkoviště v Mödlareuthu | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Za dnešní slávu vděčí Mödlareuth vlastně náhodě, jejíž kořeny je třeba hledat na počátku 19. století, v období napoleonských válek. Tehdy byla totiž nově stanovena hranice mezi Bavorským královstvím a knížectvím Reuss. Hraniční linie od té doby probíhala korytem potoka Tannbach, zhruba prostředkem vesnice. Po desítky let to na život obce nemělo prakticky žádný vliv, a to ani poté, co se v roce 1920 Reuss stalo součástí Durynska (Thüringen) v rámci již jednotného Německa. Vesničané se bez problémů navštěvovali, škola i hospoda stály na durynské straně, do kostela se chodilo do sousední bavorské obce Töpen a nikomu to nevadilo.

Fotogalerie

Problém nastal až po 2. světové válce v souvislosti s rozparcelováním Německa na okupační zóny, kdy se Bavorsko stalo součástí amerického sektoru a Durynsko připadlo pod sovětskou správu. A rozdělením Německa na dva samostatné státy (NSR a NDR) v roce 1949 se do té doby nevýznamná linie stala i v Mödlareuthu ostře střeženou "železnou" hranicí.

Ploty i minová pole

Fyzická separace bavorské a durynské části Mödlareuthu začala v roce 1952 nejprve stavbou dřevěného plotu. Nebyla to samozřejmě izolovaná akce. Orgány komunistické NDR tehdy pochopily, že pokud hranici neopevní proti exodu nespokojených občanů do Západního Německa, brzy by v NDR skoro nikdo nezůstal.

V roce 1952 začala východoněmecká armáda neprodyšně uzavírat celou téměř 1 400 km dlouhou vnitroněmeckou hranici. Nejprve jednoduchými zátarasy, ty se však postupně zdokonalovaly. Přibývaly dokonalejší vícenásobné ploty, prostor střežili pohraničníci z věží, směrem do vnitrozemí bylo zřízeno pět kilometrů široké pohraniční pásmo s kontrolovaným vstupem, od 60. let přibyla dokonce minová pole.

Na rozdíl od praxe známé i z komunistického Československa nebyla však v NDR systematicky likvidována úplně všechna sídla ležící těsně u hranice a díky tomu většina zástavby v Mödlareuthu studenou válku přežila. Zlikvidován byl mlýn (Obere Mühle), jehož obyvatelé ovšem těsně před uzavřením hranice stihli utéci do Bavorska.

Mödlareuth: dráty, beton i minová pole. Tak vypadala hranice totalitního státu.

Tak vypadala hranice totalitního státu. Venkovní expozice Německo-německého muzea v Mödlareuthu

Betonová zeď byla turistickou atrakcí

Díky exponované poloze se Mödlareuth stal vlastně turistickou atrakcí svého druhu již v 50. letech, na místo se ovšem dalo běžně dostat pouze ze západoněmecké (bavorské) strany. To bylo ještě před výstavbou Berlínské zdi, která probíhala od roku 1961. Proud politické turistiky zesílil po roce 1966, kdy se orgány NDR rozhodly postavit prostředkem vesnice asi 700 metrů dlouhou betonovou zeď velmi podobnou té, která obepínala Východní Berlín. Jejím cílem bylo především ztížit případné útěky na bavorskou stranu, také však omezit byť jen vizuální kontakt mezi vesničany žijícími po obou stranách hranice.

Bývalý hraniční patník v Mödlareuthu

Bývalý hraniční patník v Mödlareuthu

Strážní věž a varovné cedule ve venkovní expozici Německo-německého muzea v...

Strážní věž a varovné cedule ve venkovní expozici Německo-německého muzea v Mödlareuthu

Mrazivé připomínky totality

Mezi známé návštěvníky Mödlareuthu se v roce 1983 zařadil i tehdejší americký viceprezident (a pozdější prezident) G. Bush. Jeho výrok "Ich bin ein Mödlareuther!" byl parafrází na slavné Kennedyho zvolání "Ich bin ein Berliner" (Jsem Berlíňan) pronesené o dvacet let dříve při projevu v Západním Berlíně.

A do Mödlareuthu, kde trvale bydlí něco přes padesát duší, přijíždějí tisíce turistů i v současnosti připomenout si, jaká to tehdy byla doba. Dnes samozřejmě můžete obcí procházet volně, bez omezení. Nenáviděná zeď byla stržena v létě roku 1990, naštěstí však ne celá. Její něco přes sto metrů dlouhý úsek se stal součástí venkovní expozice Německo-německého muzea (Deutsch-Deutsches Musem Mödlareuth). Pod širým nebem tu uvidíte všechno podstatné: signální stěnu, strážní věže, tzv. ženijně-technická zařízení, protitankové ježky i původní varovné cedule.

O kus dál stojí základy zničeného mlýna, parkoviště "střeží" tank. Nejmarkantnější součást venkovní sekce muzea pak tvoří vlastní bíle natřená zeď. Jednotlivé části jsou opatřené informačními cedulemi v němčině a angličtině.

Tolik na durynské straně obce. Příčí se říci "na východní straně", hranice se totiž v této oblasti kroutí tak, že durynská, tedy bývalá východoněmecká část obce leží severozápadně od hraniční linie, zatímco bavorská část se táhne k jihovýchodu. Kdo se tedy v této oblasti rozhodl utéci, vlastně utíkal ze západu na východ.

Strážní věž a pohraniční bunkr ve venkovní expozici Německo-německého muzea v...
Strážní věž ve venkovní expozici Německo-německého muzea v Mödlareuthu

Strážní věž a pohraniční bunkr

Hraniční pylon i hospoda U narušitele

Od bývalé hraniční zdi snadno přejdete můstek přes potok do bavorského dílu Mödlareuthu. Všimněte si betonového sloupku opatřeného červenožlutým pruhem se znakem NDR. Vedle je historická informační cedule z doby rozdělení vsi, na níž si mimo jiné přečtete, že "tato hranice není žádnou hranicí... tady jsme uprostřed Německa!"

Co vidět v okolí

  • Drei-Freistaaten-Stein (5 km) - kamenný památník označuje místo styku historických hranic Bavorska, Durynska a Saska.
  • Přehrada Bleilochtalsperre (25 km) - rekreační vodní nádrž na řece Saale z 30. let 20. století, dlouhá 28 kilometrů.
  • Hof (20 km) - historické město v severním Bavorsku.

O pár desítek metrů dál, už na bavorské straně, je v pěkném venkovském stavení umístěna vnitřní expozice muzea. Poznáte jí neomylně podle sochy pohraničníka před vchodem. Uvnitř uvidíte množství historických fotografií z místa, zhlédnout můžete i film dokumentující dějiny rozdělené obce. Dozvíte se hlavně, jak totalitní systém ovlivňoval život běžných obyvatel vesnice. Stručné informace jsou k dispozici i česky.

Pokud vás po prohlídce totalitních exponátů přepadne hlad, je třeba se vrátit na durynskou stranu. Jediné místní gastronomické zařízení se nachází u malého rybníčku, ovšem ani tady se nedávné historii nevyhnete. Dortíčky ke kávě nebo i něco většího budete konzumovat v budově, která původně sloužila jako škola, po rozdělení Německa tam úřady zřídily kulturní sál, od sjednocení tu byl krátce muzejní prostor a jako restaurace funguje teprve deset let. Ovšem s příznačným názvem Gasthaus zum Grenzgänger, což lze volně přeložit jako hospoda U narušitele...

Může se hodit

Jak se tam dostat
Jediná rozumná doprava do odlehlého Mödlareuthu je autem nebo na kole. Obec leží v klínu německých dálnic č. 9 a 72 asi 50 kilometrů severozápadně od Aše. Například z Karlových Varů sem dojedete automobilem za půldruhé hodiny.

Muzeum
Vstupné do muzea stojí tři eura a zahrnuje venkovní expozice, výstavu i videoprojekci. Otevřeno je denně od 9 do 18 hodin, v zimě do 17 hodin), mimo otevírací dobu je venkovní expozice volně přístupná. Více info: http://moedlareuth.de

Tip na knihu
Gordon L. Rottmann: Berlínská zeď a vnitroněmecká hranice 1961–89. Vydala Grada Publishing v roce 2009, 64 stran.

Mödlareuth

Mödlareuth

Autor: pro iDNES.cz



Nejčtenější

Největší jeskynní hrad světa má příběh, kterému se turisté vždy zasmějí

Predjamský hrad

Na jihozápadě Slovinska jen třicet minut jízdy od dálnice A1 stojí unikátní pohádkový hrad Predjama. Je vytesaný do...

Plavba na výletních lodích. Na co dávat pozor, aby z dovolené nebylo peklo

Bazén na zaoceánském parníku - reklama vs. realita.

Koupíte si lístky na výletní lodě v očekávání nekonečné romantiky a luxusní dovolené. Ale místo toho se ve finále...



Elektrokolo už není jen pro staré, vyšlape s vámi tuk z těla

Elektrokolo Guewer Cross

Hoďte za hlavu představu, že jsou elektrokola vhodná jenom pro pecivály a penzisty. Když chcete hubnout, vyrazit na...

Starostové poslali vládě otevřený dopis, nechtějí lodě na Berounce

Okolí soutoku Vltavy a Berounky se změní na zelenou zónu pro odpočinek Pražanů

Starostové obcí kolem Berounky požadují po vládě vyškrtnutí toku známého z knih Oty Pavla ze seznamu vodních cest....

Hurá dovnitř. Zámečtí páni poprvé otvírají svá sídla veřejnosti

Barokní zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou patří rodině Kinských.

Když chtěl pánbůh někoho potrestat, vrátil mu zámek, zní letitý bonmot Karla Schwarzenberga. Po roce 1990 se do rukou...

Další z rubriky

Plavba na výletních lodích. Na co dávat pozor, aby z dovolené nebylo peklo

Bazén na zaoceánském parníku - reklama vs. realita.

Koupíte si lístky na výletní lodě v očekávání nekonečné romantiky a luxusní dovolené. Ale místo toho se ve finále...

Tady by se bál i Hitchcock. Ptačí svět v deltě Okavanga nemá obdoby

Tisíce ptáků všech možných druhů sedí na stromech kolem laguny v deltě řeky...

V poslední divočině Afriky leží ptačí New York. Řvalo to tam, jako by zrovna řešili českou politiku. Ti ptáci mě...

Corregidor: největší kasárny světa v Manilské zátoce rozstříleli Japonci

Jeden a půl kilometru dlouhá kasárenská budova, svého času největší na světě.

Corregidor je ostrov prorostlý džunglí. Kdysi tu bývala největší kasárenská budova na světě a Američané zde sváděli...

Najdete na iDNES.cz