Víte, že v Zadní Třebani si můžete prohlédnout Karlštejn? Vážně, to není omyl, nýbrž zmenšená kopie slavného hradu, která se stala ozdobou třebaňského nádraží. Tenhle hrad stojí - na rozdíl od originálu - na protějším břehu Berounky a je vysoký asi metr.
Pojí se s ním záhada. Neví se už, kdo ho postavil. Ani výpravčí, který pracuje v sousedních dveřích, už o dějinách hradu nic netuší. "Rád bych vám to řekl, ale netuším, kde se tu vzal a kdo ho sem dal," řekl skoro omluvně nádražák. V každém případě se místní o malý Karlštejn poctivě starají. Když zarůstající věž přednedávnem hrozila zřícením, podepřeli ji prknem a pak vyspravili.
I pokud se považujete za znalce českých hradů a zámků, vsadím se, že v následujícím textu najdete několik nových, o kterých jste ještě neslyšeli.
Zahrádkáři či zaměstnanci drah, ale nejen oni, už desítky let pěstují zvláštního koníčka: budují miniatury hradů mezi záhony nebo za ploty vedle kolejí. Z "hradů v zahradách" se stala svébytná kultura.
Někdy kopírují už existující "velkou" stavbu (Kost v Louce u Litvínova, Karlštejn na nádraží v Zadní Třebani, Osek v Oseku), jindy jde o imaginární hrad.
Nádražácké povídky
Jeden z nejhezčích minihradů postavil takříkajíc ve stínu chemiček pod Krušnými horami, na nádraží v Louce u Litvínova, František Jeník, který se narodil v roce 1903 a zemřel v roce 1984. Celý život prožil v Louce.
"Děda byl nádražák. Dřív kolem hradu stály i domečky v podhradí a o Vánocích jsme ho osvítili. Obec o něj pořád pečuje, vytrháváme kolem plevel. Hrad dělal podle pohlednic. Kost si vybral asi proto, že se mu ten hrad líbil," popsala starostka Louky u Litvínova Milana Štveráčková, vnučka stavitele hradu.
Zajímavou historii má také kopie hradu Osek na Teplicku, která stojí poblíž nádraží Osek-Město, jen pár kilometrů od předešlého hrádku. Představuje totiž rekonstrukci hradu, který už je dnes pouhou zříceninou, nicméně rekonstrukci trochu přibarvenou. "Zjistil jsem, že stavitel modelu se inspiroval kresbou Oseka, kterou mají v duchcovském muzeu, ale i ta je už do jisté míry chybná," říká znalec hradu Oseka a architekt Ivan Lehký.
Otázkou je, proč právě nádražáci se baví modelováním hradů. "Je to zajímavý fenomén. Možná měli dřív spoustu času k ubíjení mezi projíždějícími vlaky, když stáhli závory," usmívá se Lehký.
Osecký hrádek nepostrádá ani nejmenší detaily jako erb nad branou, můstek k ní či hrázděný palác.
Nádražáci byli a jsou pravými mistry v budování minihradů. Ve Veselí nad Lužnicí na nádraží se nalézá rozměrově jeden z největších hradních modelů s mnoha věžemi, arkýři a gotickými portály přímo v záhonu.
Menší hrádky zdobí železniční stanice například v Třeboni, Putimi či Horní Řepčici na Litoměřicku. Na Malé Skále stojí zase naproti nádraží ve stínu stromů model malého nádraží i s lampami a již trochu zarostlou modelovou železnicí.
Značně netradiční materiál zdobí hrádek ve Stříbře, stojící u cesty z nádraží do města - je totiž obložený mozaikou a převážně modrozelený. V Berouně mají krásný hrad v zahradě domu naproti hřbitovu. Připomíná velkou a malou věží Kokořín, ale věže spojuje výrazný most s jedním velkým obloukem. S hradem "hraje" i malé zahradní jezírko.
Pro šlechtické děti a pro kočky
Nejznámějším vzorem hradních modelů je takzvaný Kočičí hrádek, který stojí v parku asi kilometr od zámku ve Slatiňanech. Jeho věže a hradby převyšují menší děti, kterým slouží jako romantická prolézačka.
K tomuto účelu byl také trochu disneyovský Kočičí hrádek postaven na přelomu 19. a 20. století kněžnou Vileminou Auerspergovou, která jím odměnila své děti. Jeho branou proklouzne maximálně právě kočka. Děti spíš hradby překročí.
Když ho před několika lety poničili vandalové, uspořádali na něj místní sbírku. I když se oficiálně uvádí, že Kočičí hrádek nemá předlohu v žádném reálném sídle, kastelán Slatiňan Jaroslav Bušta jeden takový hrad našel: "Rodina dodnes vlastní v jižním Tyrolsku hrad Sprechenstein a ten objekt není veřejnosti přístupný. Auerspergové tam bydlí. Dnes vypadá jako velký dům. My tady ale máme velkolepé historické plány na rekonstrukci Sprechensteinu a na nich připomíná právě náš Kočičí hrádek," říká Bušta.
"Kočičí hrádek byl jenom jedním z řady objektů, které sloužily pro vzdělání a potěchu dětí. Kousek od zámku byl i dětský statek, zmenšenina roubených chaloupek. Každé zámecké dítě tam mělo své políčko a nářadí a učily se tam hospodařit," dodává Bušta.
Hrady jako byznys
I Kromě hradů v zahradách existují v Česku i komerční parky s hradními miniaturami. Tam se ovšem platí za vstup. Na rozdíl od klasických zahradních ruin, které rozvíjejí fantazii, jde o co nejvěrnější napodobeniny skutečných staveb. Jeden takový park se dá navštívit u zámku Berchtold jihovýchodně od Prahy a kromě nejznámějších hradů je tam třeba i miniatura Řípu s rotundou nebo jihočeská vesnice Holašovice, zapsaná díky takzvanému selskému baroku na seznamu UNESCO.
Modely hradů |
Ještě známější a větší je park "Boheminium" (více zde) u Mariánských Lázní naproti hotelu Krakonoš, který byl otevřen už v roce 1999. Má i propracovanější modely a je prvním svého druhu v Česku. Turista si tam může prohlédnout šedesát modelů.
Jak se píše na internetové stránce Boheminia, modely mají měřítko 1:25, takže odpovídají pohledu na reálný hrad z vyhlídkového letadla - z výšky zhruba 200 metrů. Cena jednoho plastového modelu vychází kvůli přesnosti na statisíce korun.
"Letos připravujeme tři nové modely: model hradu Bečova (doplní již stojící zámek Bečov), který se stane třetím největším komplexem modelů v parku. K němu přidáme rozhlednu v Kryrech, která je málo známá, a vrcholem před sezonou bude odhalení zámku v Litomyšli," zve ředitel Boheminia Radek Míka.
Idea postavit park vznikla před 20 roky. Míka se zabýval tvorbou map a leteckým snímkováním, proto si hradů z výšky všiml. Který hrad či zámek zobrazí, to vybírá i podle partnerů. Třeba loni město Přimda částečně financovalo hrad Přimda. "U některých modelů je to naše rozhodnutí, co se nám do parku hodí koncepčně," vysvětluje Míka. Proto se park v budoucnu rozšíří třeba o přehradu Les Království, byť ji nikdo nesponzoruje.
Vzorem podobných areálů je Minimundus u rakouského Klagenfurtu, otevřený už v roce 1958. Obsahuje miniatury staveb z celého světa a kromě sochy Svobody či sydneyské Opery přirozeně i nejslavnější hrady, třeba londýnský Tower nebo zámek Miramare v Itálii.
Hrady jako byznys II
V Česku dokonce existuje firma, která vám hrad dodá na zakázku. Jmenuje se VaF a sídlí v Náchodě. Založil ji Václav Faist a inspiroval ho vlastní hrádek, který rodina "zdědila" na zahradě. Nabízí tři základní "produkty" - zříceninu, hrad s velkou kulatou věží a měděnou střechou a novogotický hrad, který trochu připomíná Hlubokou. Ty se dají modifikovat do různých sestav.
"Můj otec tvoří hrádky ve volném čase. Odhadem jsme jich už udali asi dvacet," říká Kamil Faist, syn majitele.
Mimochodem, "akční sestava" se dá u nich pořídit i za tři tisíce. "Objednávají si to majitelé předzahrádek, kteří si je chtějí zkrášlit a nestojí o plastové trpaslíky. Hrádky jsou z přírodního materiálu. Nejsou to vždy majetní lidé, ale dodávali jsme to i k domku typu podnikatelské baroko. Někdo to může vnímat jako kýč, ale takový člověk si to nepořídí," dodal Faist.
Stavby dávno zmizelé
Minihrady a další modely nejsou zdaleka českou výsadou. Holanďané si dávají do zahrad miniatury větrných mlýnů. V Řecku lemují silnice miniaturní kostelíky a kapličky, obdoba našich Božích muk a také obdoba našich pomníčků pro oběti autonehod.
Životnost minihradů je kratší než životnost velkých hradů. Z těch zbudou zříceniny i po stovkách let. Třeba kastelán Bušta ze Slatiňan si vzpomněl, že nedaleko od Kočičího hrádku u restaurace Monako stával ještě jeden modelový hrad, ale už dávno zmizel. Podobně jeden kolega z MF DNES si vzpomněl, že chodil jako chlapec obdivovat hrádek na nádraží ve Zlíně. Jinými slovy: chcete-li si popsané zahradní hrady prohlédnout, není radno příliš váhat.
