Nejskvělejší chvíle měly přijít brzy po roce 1991. Měl to být největší dopravní uzel střední a východní Evropy, který by svými parametry ohrožoval i Frankfurt. Milovice International Airport. Mezinárodní letiště Milovice. Výkladní skříň českého hospodářského zázraku s luxusními hotely.
Teď tady přistávají jen ultralehká letadélka a opodál má u hangáru jeden rolník hnojiště. Tak málo zbylo ze snu.
"Je to mrtvý prostor. Mrtvá zóna," říká jeden z pilotů ultralightů. Místo chrámů podnikání ze skla a oceli jsou za ním jen trosky. Měl tady stát český Manhattan. Ale les za letištěm Boží Dar skrývá jen suť a polorozpadlé zdi desítek staveb.
Vypadá to jako zakleté místo. Na sousední Milovice však přišlo zakletí mnohem dřív, v noci na 21. srpna 1968. Po něm se Milovice staly "hlavním městem" okupačních jednotek v Československu. V roce 1991 Sověti odešli, zakletí však přetrvává dodnes.
Předcházelo ještě jedno, menší prokletí. To když někoho z rakousko-uherských důstojníků napadlo, že velké vojenské cvičiště bude právě tady. Od té doby zmizelo několik vesnic a vystřídalo se tady pět armád. Půda byla prošpikovaná municí. Kupodivu nejvíc nebylo té sovětské. Našlo se tady dost československé, německé a zbyly tu i nějaké ty rakouské granáty.
Velké vojenské cvičiště a vojenský tábor začaly v Milovicích vznikat od r. 1904. Tehdy začala obec Mladá, kam Milovice patřily, mizet ze seznamu živých obcí. Majetek občanů byl zčásti vyvlastněn, zčásti vykoupen a přešel do majetku vojska. Snímek je z r. 1908, vlevo nahoře rakousko-uherský infanterista v plné polní.
Autor: Muzeum Milovicka
Češi to rozkradli
Jinak je tady hodně věcí jako dřív. Někdy si ovšem připadáte jako Däniken, protože hádáte, k čemu který objekt byl.
Školu poznáte snadno: ve sklepě ještě leží azbukou psané plakáty pro brannou výchovu (jak se bránit atomovému výbuchu a jak se orientovat v přírodě). Školka je mnohem veselejší. Jenže je totálně vyplundrovaná. Dohromady to dává surreálný obraz: zkáza, vyrvané a ukradené dráty, podlahy, kohoutky, radiátory - a nad tím malby kohoutků, kmoter lišek, naducaných Ivánků v krojích a šťastných zajíčků na mýtince.
Vlastně všechno je tady vyplundrované. A tak na město za letištěm, v němž žily desítky tisíc Rusů - vojáci a jejich rodiny, není veselý pohled. Je to mrtvé město.
Paneláky hledí na svět prázdnýma očima vytřískaných oken. Totéž platí o stavbách přímo v Milovicích, jejichž rekonstrukce ještě nezačala. Domy u letiště dusí stromy. Pnou se po stěnách. Rostou z balkonů. Uvnitř není nic. Žádné podlahy, stropy, obložení, kabely, armatury. Radiátory, Vypínače. Kliky. Dveře. Nic. Co nebylo z betonu, to Češi ukradli. Zábradlí uřezali autogenem, ukradli plechové krytiny střech, takže ty se po letech propadly.
"Rusové skoro všechno předali v dobrém stavu. Devadesát procent všech materiálních škod způsobili Češi," říká jeden místní člověk. "Nevypadalo to tady sice valně, ale teď je to mnohem horší." Totéž říká každý.
Krádeže začaly ve chvíli, kdy prostory začali hlídat čeští vojáci. Mnozí místní tvrdí, že armáda na ostrahu v podstatě kašlala a strážní se podíleli na rozkrádání.
Odjezd posledního vlaku se sovětskými vojáky z Milovického nádraží, 19.6.1991. Údajně se v Milovicích od roku 1968 vystřídalo 60.000 - 80.000 Rusů. Jednou to všechno spadne
Autor: ČTK
*** VÍCE ZAJÍMAVÝCH FOTEK Z MILOVIC VČETNĚ NAPŘ. BUNKRU, ODKUD ÚDAJNĚ HITLER SLEDOVAL VÝCVIK SVÝCH VOJÁKŮ, SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Mrtvým městem za milovickým letištěm prorůstá džungle a občas i kapitalismus. V bývalé vojenské kuchyni nyní podnikatel Procházka vaří ve velkém knedlíky. A není tady úplně sám.
Vlastní Milovice jsou mnohem dál. Dopoledne je to město maminek. Potkáváte je s dětmi všude, protože průměrný věk je něco přes třicet let. Důvod je prostý: po odchodu Rusů měly Milovice něco přes 1000 obyvatel, teď se však mladé rodiny odjinud stěhují do opravených sovětských paneláků. Nyní ve městě žije na 6000 lidí, za pár let jich má být skoro jednou tolik. Líbí se jim tady.
Idyla má své mouchy. Není práce. V okolí nejsou velké firmy, malé vlastně také ne, a tak mají Milovice nejvyšší nezaměstnanost v kraji. A pak, nejsou služby. Milovice se rozrostly dřív, než na to byly připraveny.
Milovické letiště je ještě jiná kapitola. "Je to tady takový ruský skanzen. Jednou to tady celé spadne," mávne rukou jeden z amatérských pilotů.
Milovice. Kasárna, bunkr pro nosiče jaderných střel, 2005
|
Jednou z mála možností, jak oživit Milovice, by bylo přilákat sem turisty. Pavel Hlaváč z Muzea Milovicka a další "vojenští nadšenci" se snaží už několik let prosadit vybudování naučné stezky, která by vedla bývalým vojenským prostorem. Stezka by vedla po stávajících cestách a mohla by výrazně napomoci oživení turistického ruchu v oblasti. "K jejímu prosazení ale zatím chybí vůle místních úřadů," míní Hlaváč. |
Jednou bude líp
Bývávaly doby, kdy takhle nikdo nemluvil. Hudebníci se tady měnili ve vizionáře a novináři ve věrozvěsty. "Chodíme po Milovicích a myslíme na spoušť i na to, co všechno jistě přijde. Do deseti let by tu měl pulzovat život města obklopeného zelení, s domy, kulturními objekty, sportovními hřišti," kreslila růžovou budoucnost Lidová demokracie v roce 1991.
Pak dorazila i česká vláda v čele s premiérem Klausem, který řekl, že mají "gejzír nápadů, jak tyto objekty a území využít". Ale tak jednoduché to není. Všechno je třeba nejdřív zbourat, a to je drahé. O letiště se nyní přihlásil nový sebevědomý zájemce: Středočeský kraj. A dostal ho. "Už máme i plán. Jedním ze záměrů je vybudovat v okolí logistický park, v jehož rámci by fungovalo i letiště," řekl mluvčí kraje Martin Kupka.
Za roky zpoždění byly aspoň odstraněny statisíce kusů munice. S naftou a dalším chemickým znečištěním půdy je to horší.
Přesto však paradoxně asi jedinými, kdo tak úplně netouží po přeměně vojenských prostorů v Milovicích v moderní oblast, jsou přírodovědci. Například Milovice jsou jediným místem, kde se zachovala příroda Polabí tak, jak vypadala před sto lety.
"Příroda tady byla zakonzervovaná, vojáci nepoužívali hnojiva, a co zničili, jsou jen bodové záležitosti," říká kolínský biolog Vladimír Vrabec. Byla to zvláštní symbióza, ale je to tak: mezi pásy tanků a vybuchujícími granáty se podařilo přežít druhům křehkých motýlů a brouků, kteří už jinde v celé zemi nejsou...
STROJ ČASU
|
STROJ ČASU PO ČESKU |
Redakce iDNES děkuje za poskytnutí cenných fotografií Muzeu Milovicka, jmenovitě panu Pavlovi Hlaváčovi, a Vojenskému ústřednímu archivu v Praze.
*** Muzeum Milovicka můžete navštívit v červenci a srpnu každý den od 9-12 hodin a 13-17 hodin. Prohlídky pro skupiny min. 10 lidí je možné objednat i na jiný den na tel.: 325 577 083.
 Milovice: Michal Kocáb s vojáky, rok odsunu 1991 |
 Milovice, pozůstatky po sovětské armádě, 1991 |
 Milovice, pozůstatky po sovětské armádě, 1991 |
 Památník, který postavili Sověti v 70.letech na památku obětí druhé světové války v Milovicích v městské části Mladá. Byla tam i diorama Dukly (snímek z roku 2005) |
 Blednoucí freska na jedné z ruských ubikací (snímek z roku 2005) |
 Milovice, Mladá. Vojenský hřbitov (tzv.Italský). Na snímku pravoslavné hroby, snímek z roku 2005. |
 Srp a kladivo - stopy po sovětské armádě na jedné z milovických ubikací (2005) |
 Vojenský tábor Milovice, 1908, pohled ze zajateckého tábora s popiskem: "Franto, jsme zde pohromadě a žereme z jednoho žlábku, ať žije náš front!" |
Pohled na Milovice, 1908. V levém horním rohu rakousko-uherský infanterista v plné polní. |
 Milovice, období první republiky, vojenské cvičení |
 Pohled na Milovice, 1908 |
 Milovice: tanky LT 35 při předávání německé armádě v březnu 1939 |
 Skupina ruských válečných zajatců v lese za táborem, 1916 |
 Eduard Beneš, tehdy ministr zahraničí, na návštěvě v Milovicích (1932 - 1933) |
 Eduard Beneš v Milovicích, 1933 |
 Prezident Eduard Beneš s generálním štábem v Milovicích v roce 1936 |
 Eduard Beneš, tehdy ministr zahraničí, na návštěvě v Milovicích v roce 1933 |
 Bývalý dům důstojníků, dnes Divadlo Mladá. Budova byla postavena v letech 1975 - 1976 jako dar KNV sovětskému lidu. (2005) |
 Bývalý Dům důstojníků, dnes Divadlo Mladá, dar KNV sovětskému lidu v letech 1975 - 1976. (2005) |
 Zajatecký hřbitov v Milovicích, jsou zde pochováni zajatci z první světové války -hlavně Italové, ale i Rusové, Srbové, Turci... Hřbitov byl letos za pomoci italské ambasády v Praze rekonstruován. (2005) |
 Prezident T.G.Masaryk s generálním štábem v Milovicích, 1926. |
 Pozůstatky po sovětské armádě, 1991 |
 Bunkr v Milovicích, Mýtko. Traduje se, že z tohoto bunkru Adolf Hitler skledoval výcvik německých jednotek před invazí do Afriky. Bunkr nikdo nehlídá, takže se z něho každý rok musí vyvážet odpadky, které tam nosí vandalové. Střílny, které byly kdysi vyrobené v Düseldorfu, kdosi už před lety ukradl. (2005) |
 Milovice - "hlavní město" Střední skupiny vojsk Sovětské armády v Československu. V obchodech se platí korunami a ceny jsou stejné jako v čs. obchodech. (leden 1989). |
Odjezd posledního vlaku se sovětskými vojáky z Milovického nádraží. (19.6.1991) |
 V bývalém vojenském prostoru Milovice-Mladá plánovala Škoda Auto výstavbu testovacího areálu. Takto vypadal plánek Pavola Láncze zakreslený na letecké fotografii. Z projektu nakonec sešlo. (4.6.2002) |
 Milovice, hledání min, listopad 1991 |
 Milovice: pozůstatky po sovětské armádě, rok 1991 |
 Hřbitov v Milovicích, 1991 |
 Milovice, hledání min, 1991. |
 Defilé tanků v Milovicích ve 20.letech |
 Milovice, nové domy na místě starých, 2005 |
 Milovice, bývalé ruské vojenské sídliště. 12.8.2005. |
 Milovice, bývalé ruské vojenské letiště. 12.8.2005 |
 Milovice, bývalé ruské vojenské letiště. 12.8.2005 |
 Milovice, nové domy na místě starých, 2002 |
 Milovice, vila generála. 2005 |
Milovice. Kasárna, bunkr pro nosiče jaderných střel. 2005 |
 Milovice, raketa v kasárnách (2005) |
 Milovice, kasárna, výstražná cedule (2005) |
 Milovice, cedule, kasárna (2005) |
 Milovice, bývalé ruské vojenské sídliště (2005) |
 Milovice, bývalé ruské vojenské sídliště (2005) |
