Dnes už to vím, ale když jsem se rozhodl Zermatt navštívit, přehlédl jsem, že je to rekreační středisko bez aut.
Včas jsem si objednal hotel a vyrazil s napěchovaným autem. Podle mapy jsem dojel až do městečka Täsch, kde se silnice nakonec velice zúžila a zastavovala provoz dopravní značkou Vjezd zakázán.
Říkal jsem si, že to zřejmě neplatí pro ty, kteří mají objednaný nocleh, a protože se za mnou objevilo i jedno auto se španělskou poznávací značkou, jel jsem směle dál.
Silnička se pěkně kroutila, až jsem po šesti kilometrech dorazil do Zermattu. Hned na začátku města jsem byl najednou obklopen jeřáby, rozestavěnými budovami, cisternami s betonem a sklady stavebnin. V tu ránu se odněkud vynořil taxikář, stáhl okénko a rudý vztekem na mě začal křičet, co tam dělám, ať se hned otočím a vrátím, nebo dostanu velkou pokutu. Do Zermattu přece žádná auta nesmějí. Ani když mám rezervaci ubytování.
Smutně jsem otočil, Španělé za mnou také pochopili situaci a jeli jsme zpátky.
Z Täsche do Zermattu zubačkou
V Täschi hned u nádraží je od roku 2006 velký parkovací areál pro 2000 vozů, kde musíte auto nechat (poplatek je 13,50 CHF na 24 hodin), vzít do rukou, co unesete, a přejít na nástupiště. Odsud jezdí každých 20 minut expresní elektrická zubačka s lyžaři a dalšími návštěvníky. Zpáteční lístek stál v září 15,20 CHF. Za čtvrt hodinky jsem už vystoupil na nádraží v samém centru vytouženého Zermattu.
Tady už na náměstíčku čekají na turisty nejen kočáry, ale také elektromobily, jež zde jezdí od roku 1947. Jsou to malé taxíky nebo vozy jednotlivých hotelů. Velikostí připomínají naše známé multikáry, ale jsou přece jen elegantnější a především mají krytou kabinu pro několik lidí a zavazadel.
Takhle to v Zermattu funguje už od roku 1972, kdy obyvatelé města v referendu odmítli výstavbu nové silnice z Täsche. Myslí ekologicky a všechno si přivezou vlakem. Zásoby i hosty. Měst bez aut je ve Švýcarsku několik, ale Zermatt je největší.
Před nádražím v Zermattu
Hora, která má charizma
Zermatt, jedno z nejatraktivnějších míst v kantonu Wallis, leží na úpatí Matterhornu v nadmořské výšce 1 620 metrů.
Právě Matterhorn (italsky Monte Cervino, francouzsky Mont Cervin nebo Le Cervin), symbol Švýcarska a jedna z nejkrásnějších hor Evropy, je turistickým magnetem celé oblasti.
S nadmořskou výškou 4 478 metrů je Matterhorn také sedmou nejvyšší horou Alp. Jméno pochází z německého matte (horská louka) a charakteristického tvaru hory, horn (roh). Mimochodem, Matterhorn není jediným horským velikánem regionu - vrcholů kolem 4000 metrů je zde 37.
Elegance a pohoda
Celým Zermattem se táhne elegantní hlavní třída zvaná Bahnhofstrasse. Najdete tady prodejny sportovních potřeb, luxusní butiky, restaurace, bary a hotely.
Ulicí vyšperkovanou květinami můžete dojít až k Muzeu Matterhorn, které se otevřelo před dvěma lety a které podává v působivé zkratce přehled o historii města. Dozvíte se například, že první turista do Zermattu zavítal už v roce 1780 a že v roce 1838 zde jeden horolezec otevřel první hotel s třemi lůžky.
Turistický ruch podpořilo v roce 1891 vybudování železniční dráhy z Vispu do Zermattu. Zpočátku sem nejvíc jezdili Angličané z vyšších kruhů, ale klientela se stále rozšiřovala. Dnes je v horském středisku k dispozici 119 hotelů a penzionů různých kategorií.
Historické stavby stály (a někde dodnes stojí) na dřevěných hranolcích ukončených placatým kamenem. Mělo to zabránit myším dostat se až do podlahy světnice nebo sýpky - ty sice vylezly po sloupku, ale přes "placák" se nedostaly.
Sedm statečných?I když historici hovoří o tom, že první horolezci se na Matterhornu objevili už v 15. století, za skutečný počátek místního horolezectví se může pokládat 14. červenec roku 1865. Tehdy poprvé lidé mohutnou horu pokořili. Na její vrchol vystoupilo sedm statečných mladých mužů, které vedl Angličan Edward Whymper. Při sestupu došlo k neštěstí a čtyři horolezci za svou odvahu zaplatili životem. Originál přetrženého jisticího lana nyní přitahuje pozornost v místním muzeu. Objevily se dokonce pověsti o tom, že nemuselo jít o nešťastnou náhodu, ale o vraždu. Třeba z nešťastné lásky nebo pro peníze. Ale tyto zvěsti se nikdy nepotvrdily. Lidé byli jednak zvědaví na místa, kde se dějí takové hrůzy, a jednak chtěli sami tu hrdou horu pokořit. Začali sem houfně jezdit. Tak položili základ alpinismu, turistice, zkrátka budoucímu cestovnímu ruchu.
|
Nejdelší sjezdovka Švýcarska
V Zermattu a okolí jsou vynikající lyžařské podmínky, v zimní sezoně zde bývá v provozu na 300 kilometrů sjezdovek. Mezi nimi se těší největší oblibě ta nejdelší v celém Švýcarsku – měří 20,4 km!
Ale nebyli by to Švýcaři, aby ponechali něco jen náhodě. I když je tady sněhu pořád dost, přesto sem letos v září jedna izraelská firma dodala za 2 miliony švýcarských franků vysoce výkonné sněhové dělo. Zařízení dlouhé 11 metrů a o hmotnosti 30 tun produkuje sníh dokonce i při teplotách 30 stupňů Celsia nad nulou a přitom vykazuje nízkou energetickou spotřebu. Funguje bez jakýchkoli chemických látek a denně může vyrobit až 2 000 m3 sněhu. Celý provoz samozřejmě řídí počítač.
Z Zermattu jsou snadno dosažitelné zubačkou a lanovkami tři panoramatické lyžařské oblasti, které jsou navzájem propojené - Gornergrat, Matterhorn glacier paradise a Rothorn paradise.
Gornergrat
Nejkrásnější výhledy na Matterhorn jsou z konečné stanice zubačky na Gornergratu (3 089 m). Mimochodem, zubačka tady byla postavena už v roce 1898. Kromě hotelu a restaurace je zde také velká meteorologická stanice. Nezabývá se jen lokálním počasím, ale patří do celosvětové sítě zkoumající kosmické záření. Na experimentech se slunečním neutronovým teleskopem se podílejí univerzity v Bernu a v japonské Nagoji.
Na konečné stanici zubačky na Gornergrat si turisté mohou vyfotografovat znuděné bernardiny, kteří slouží trochu jako atrakce
Výstavba nové horské chaty Monte Rosa
Za zmínku také rozhodně stojí výstavba nové horské chaty Monte Rosa, která se letos v létě začala budovat na moréně ledovce Gorner, ve výšce 2 883 metrů. Jde nejen o zajímavé architektonické řešení, ale i unikátní energetický koncept. Komfortní chata se 120 lůžky přivítá první nocležníky už příští podzim. Díky využívání sluneční energie bude tedy nejen ekologická, ale i ekonomická.
Matterhorn glacier paradise
Dominantou tohoto doslova lyžařského ráje je hora Klein Matterhorn (3 883 m), která je z Zermattu přístupná velkokapacitní lanovkou.
V roce 1998 byl kousek od konečné lanovky, v hloubce 15 metrů pod povrchem ledovce, zpřístupněn ledový palác s pohádkovými skulpturami, který každoročně navštíví více než půl milionu lidí.
Není divu, že zde, na výstupní stanici lanovky, uvedou koncem letošního roku do provozu Glacier restaurant se 120 místy a ubytováním pro 40 alpinistů. Energii bude dodávat fotovoltaická technika přímo měnící sluneční energii v elektrickou. Důmyslným technickým řešením je i uzavřený vodní okruh s čističkou.
Naproti Klein Matterhornu se vyzývavě tyčí Breithorn, nejlehčí z alpských čtyřtisícovek. Pro svou relativní přístupnost se mu také někdy říká Dámská hora.
Rothorn paradise
A konečně třetí lákavou lyžařskou oblastí je Rothorn paradise. Můžete se vydat na Sunnegu (2 290 m), která je z Zermattu přístupná podzemní dráhou z roku 1980 s převýšením 700 m. Poté můžete několika lanovkami pokračovat na Rothorn (4221 m).
Na závěr sezony v dubnu se zde pořádají závody v akrobatickém lyžování a jízdě v boulích.
Může se hodit
Jak se tam dostat Do Zermattu se nejlépe dostanete letadlem do Curychu a potom vlakem nebo autem či autobusem. Vloni v prosinci byl otevřen nový tunel Lötschberg-Basistunnel (34,6 km), který spojuje kantony Bern a Wallis a cesta z Curychu do Zermattu se tak zkrátila o víc než hodinu na 3 hodiny 20 minut. Při cestě autem přes Chur bývají horské pasy v zimě uzavřeny a lze použít převoz auta pod horskými masivy železnicí. Ubytování je třeba rezervovat včas, a to nejen v Zermattu, ale i v Täschi. Důležité weby
|
