Samozřejmě že jména jako Split, Hvar, Pula, Makarska, Dubrovník, Plitvice...

Samozřejmě že jména jako Split, Hvar, Pula, Makarska, Dubrovník, Plitvice znáte. Ale na Jadranu a v jeho okolí jsou jiná, méně zvučná, ale stejně krásná a zajímavá místa, která za chorvatskou první ligou nijak nezaostávají. | foto: Milan Vodička, MF DNES

Trochu jiné Chorvatsko: Saint-Tropez Jadranu i nejmenší město světa

  • 8
Samozřejmě, že jména jako Split, Hvar, Pula, Makarska, Dubrovník, Plitvice znáte. Ale na Jadranu a v jeho okolí jsou jiná, méně zvučná, ale stejně krásná a zajímavá či místečka, která za chorvatskou první ligou nijak nezaostávají. Třeba vás inspiruje některý z našich jedenácti tipů.

1. Saint-Tropez Jadranu: Vodice

Podoba by tady opravdu byla. Ale žádného četníka jsem tam neviděl. Zato místní považovali za četníka v převleku mě.

Nebyla tam žádná Nicole, dcera strážmistra Cruchota, která žila ve filmovém Saint-Tropez, i když krásných dívek se tam pár našlo. A nekotvila tam jachta Ivany Trumpové, kterou jsem viděl ve skutečném Saint-Tropez, ač lodí tam bylo tolik, že byl přístav celý bílý.

Ale přesto jsou Vodice Saint-Tropez Jadranu.

Těžko říct, kdo na to přišel. A možná, že to měl být šikovný reklamní trik, protože to zní líp, než když se řekne jen Vodice. Ale je to Saint-Tropez. Sotva jsem tam od parkoviště vešel, hned jsem ho poznal.

Je však skromnější ve tvarech a rozměrech, takové zmenšené. Saint-Tropez, když ještě bylo malým rybářským městečkem a ne mondénním letoviskem.

Kde domy v Provence mají čtyři patra, tady mají dvě, a to ještě nizoučká. Podkova maríny přechází bez okolků rovnou do nábřeží, kde to žije a které se na jedné straně rozšiřuje v malé náměstí. Stovky jachet, lodí a lodiček sedí tiše na hladině jako rackové. Dokonce tři dvojstěžníky, jednomu zrovna bimbá lodní zvon. Přistává a paluba je plná lidí.

Ze stěžňů vlají vlajky a z oken domů sušící se prádlo.

Tip na dovolenou

Najděte si zájezd do Chorvatska dle svých představ na dovolena.iDNES.cz.

Slunce je tady plné a nebe i moře azurové jako na pobřeží, kde leží četníkovo město.

Ale Vodice působí sousedštěji. Snad tím, že jsou malé. Vlastně maličké. Přímo na promenádě postarší pán opravuje ze žebříku zelenou okenici svého domku, babička ho ze země jistí a vesele se směje, když zjistí, že si tu banalitku fotím.

O pár kroků dál je konoba čili restaurace Cesarica. Vývěsní tabule slibuje pro člověka, který právě dorazil z říše vepřo-knedla pravou manu: salát z chobotniček, krevetová polévka, steaky z mečouna na šibenický způsob, kalamáry, mušle. Je tady zatím prázdno. Pár lidí obědvá, pár už popíjí kafe a prázdně kouká na přístav.

Chorvatsko, Vodice

Pak přichází na řadu procházka. Přede mnou jsou uličky, a když se jimi soukám, divím se, jak se tady ti lidé v létě jeden druhému vyhnou. Snad sem musí dávat semafory. Uličky jsou spíš takové prosmyky mezi domečky. A nikdy nevím, co bude o tři metry dál, jak se tenhle had plazí klikatě. Domy z kamene, občas jsou dva spojené horním patrem a najednou to není ulička, ale nora. Domy jsou vyžlata, průčelí má šířku jednoho pokojíčku, ale přesto hrdě nesou třeba dva zdobené balkony nad sebou. Na střechách balustrády, na zdi lampy. Nejúžasnější jsou kamenné schody: aby nezabíraly místo uvnitř, jsou venkovní, takže všichni vědí, že jdete do ložnice, nebo naopak vstáváte.

U kostela s obrovskou gotickou růžicí stojí Ježíš z ostnatého drátu. Na nábřeží rybáři nahazují pruty a skládají sítě.

Líbí se mi tady.

Ale zapadl jsem až moc dobře. Jak si tak fotím a píšu do bloku, vystartují proti mně dva místní borci. Myslí si, že v tomhle Saint-Tropez jsem četníkem já. A že jsem v převleku a zapisuju si jejich auta, která bohorovně postavili na zákazu.

Najednou je skvělé, že neumím chorvatsky, takže i oni se dovtípí, jak se věci mají. Můžu udělat jedinou věc. U jedné hospůdky je na stole obrovská láhev travarice, rakije s trávou. Vedle ní skleničky a opodál metrová soška chlapíka v livreji s nataženou dlaní. Samoobsluha: zaplať a nalej si.

Slunce už zase hezky svítí.

Chorvatsko, Vodice - přístav

Přístav

2. Delta Mekongu, pardon, Neretvy

Pořád mi to tam bylo povědomé. Něco mi to připomínalo. Nejdřív jakési vesnické Benátky a jejich barevné domečky, jeden nalepený na druhý, klasická ulice, pak silnička a vedle vodní kanál, u něhož jsou před domy přivázány lodičky stejně, jako jinde parkují auta. Pak to vypadalo jako v deltě Dunaje: políčka a sady, mezi nimiž nejsou cesty nebo pěšiny, ale opět vodní kanály. Když chcete okopávat mandarinky, musíte tam dopádlovat na člunu jako zemědělci-vodáci.

Kde v deltě řeky Neretvy neteče voda a neroste nic užitečného, což je ovšem málokde, roste rákosí. Ale to ani náhodou není všechno. Když vyjíždíte z placky téhle delty a stoupáte do kopců cestou na jih k Dubrovníku, najednou se před vámi otevře pohled jako z vrtulníku na deltu Mekongu. Spleť vodních kanálů, jezírek, polí... Vypadá to jako rýžová pole někde na jihu Vietnamu nebo na Filipínách. Ale je to pravá Dalmácie, jen nečekaně jiná, než ji známe.

Kde v deltě řeky Neretvy neteče voda a neroste nic užitečného, což je ovšem málokde, roste rákosí.

3. Tady se narodil Nikola Tesla

I vynálezci, po nichž se dodnes jmenují celé firmy, se mohou narodit v malé chaloupce a tuhle skoro míjíte na cestě k moři. Když už to budete mít docela blízko, protože projedete kolem Gospiće, stačí na pár kilometrů odbočit do Smiljanu a narazíte na bílý rodný domek Nikoly Tesly, velkého elektrotechnika a vynálezce. Mají tam muzeum a laboratoř s bezdrátovým přenosem proudu, což ukazují na zářivce, která se vám rozsvítí v ruce. To rozhodně probere i děti, jež jsou tou dobou po tolika hodinách jízdy už nesnesitelné.

4. Plážové paření

Pozor, tohle je jen pro mladé, kteří nechtějí spát a chtějí se bavit: na ostrově Pag je vyhlášená pláž Zrče, kam jezdí na plážové diskotéky a party trvající čtyřiadvacet hodin mladí lidé z celé Evropy. Zrče je synonymem bláznivé zábavy v klubech, kam se vejde i tisíc lidí. Je to taková Ibiza Jadranu.

Na ostrově Pag je vyhlášená pláž Zrče, kam jezdí na plážové diskotéky a party trvající čtyřiadvacet hodin mladí lidé z celé Evropy.

5. Krka o zlomkrk

Všichni znají Plitvická jezera a vědí, že se tam točil Vinnetou. Ale v Národním parku Krka se natáčel taky a je to tam (skoro) stejně zajímavé, jen samozřejmě jinak. Vodopády, soutěsky, čistá voda, jezera, zříceniny hradů, ostrůvky (jeden dokonce s klášterem), ryby sladkovodní i mořské, protože řeka Krka to má kousek do moře. Výhoda oproti Plitvicím: jsou tam místa, kde se můžete koupat. Krka leží mezi Šibenikem a Kninem.

6. Něco pro kluky

Loni jsme se při výjezdu z Karlovace po silnici č. 1 směrem k moři dostali do pěkné šlamastyky: číhaly na nás tanky, létaly tam stíhačky, jedna byla už sestřelená, do vzduchu mířila děla a v palebné pozici stál dokonce obrněný traktor. Naštěstí to bylo jen muzeum zbraní použitých za války v 90. letech. Co podobné zbraně uměly, je vidět na troskách budov hned vedle. Ideální zastávka, která unuděné kluky rychle vzpruží. A po dvaceti minutách lze jet zase dál.

7. Tribunj: pravé rybářské městečko

Maličké rybářské městečko kousek od Šibeniku, co stojí za to. Kdysi jen ostrůvek, který spojili s pevninou mostem, je velmi malebný, úzké klikaté uličky, hodně staré kamenné domy, z nichž pár se hroutí věkem. Není to místo, jež by tvořilo hlavní kapitoly turistických průvodců, ale má pravou a nefalšovanou atmosféru. Každý den ráno je zde velký rybí trh.

Chorvatsko, Tribunj

8. Klášter přilepený ke skále

Docela neuvěřitelná stavba na ostrově Brač, jenž je českými turisty poněkud opomíjený: klášter Blaca je jakoby přilepen k vysoké skalní stěně. Založili ho v 16. století mniši, kteří prchali před Turky a tady našli útočiště. I když poslední z mnichů zemřel už před padesáti lety, je tady všechno skoro jako kdysi: sbírky hodin a zbraní, knihovna, hvězdárna. Ke klášteru se nedá dojet autem, je třeba jít kus pěšky.

9. Vodopády ve vesnici

Zatočili jsme po staré silnici číslo 1 od Kralovace směrem k moři a najednou se po pravé straně otevřelo údolí se spoustou vodopádů. Když jsme zastavili, zjistili jsme, že některé protékají přímo chalupami, což ale není nic tak zvláštního, protože tyhle vodopády protékají celou vesnicí. Vesnice se jmenuje Rastoke a je součástí městečka Slunj. Je to malebná, skoro neuvěřitelná podívaná a dobrá zastávka na cestě.

10. Nejmenší město světa Hum

Leží na Istrii a opravdu to má být nejmenší město planety, protože to tak stojí i v Guinessově knize rekordů. Je celé z kamene, hradby měří po obvodu sto metrů a každému se tam líbí, protože ho má prochozené za půl hodiny. A to tam mají i náměstíčko a kostel. Půdorys zůstal prakticky stejný od 11. století.

Nejmenší město světa Hum

11. Ostrov Lopud: poslední Dykova tempa

Je prý sice jedním z nejkrásnějších ostrovů u Dubrovníka, ale pro nás je zajímavý i tím, že se tam na pláži Šunj po srdečním záchvatu utopil básník Viktor Dyk. Ironií osudu je pokládána za jednu z nejhezčích pláží jižního Jadranu. A na druhé straně ostrova je v zátoce příjemná nudapláž. Lopud je malý, klidný a sympatický ostrůvek s nečekaně bujnou vegetací. Pro svůj vzhled byl vždy velmi oblíben, takže sem turisté jezdí už přes sto let. Asi vědí proč.