Známý nešťastník Rychlonožka se prohýbá pod přetěžkým batohem skoro až k zemi a těžce sténá: Jděte sami, já tady asi umřu. Vzpomínáte?
Těžké zavazadlo je vždy přítěží. A nemusí to být jen ruksak na náročné turistické výšlapy. Při běžné cestě z hotelu do hotelu se vším komfortem se zdají být úvahy o tíži a objemu zavazadla na první pohled zbytečné - pokud se tedy ovšem vejdou do předpisu té které letecké společnosti. I tady se však skromnost při balení vyplatí. I v situaci, kdy své věci nemáme v úmyslu vláčet po náročných trasách, platí vždy jednoduchá zásada: čím více proškrtáme seznam »vyložených nezbytností«, tím lépe se většinou na cestě cítíme. Není jich totiž vlastně až tak mnoho, všech těch věcí, bez kterých se neobejdeme. Ty zásadní nezbytnosti jsou vlastně jenom tři: pas, letenka a peníze. I bez těch však může člověk přežít, namítnou možná skalní dobrodruzi. Pas vám nakonec seženou po dlouhých potížích na velvyslanectví, peníze (či kartu) pošlou přes banku z domova a s nimi není problém obstarat letecký spoj. Přesto asi platí, že tyto tři věci se řadí mezi základní seznam položek vedených jako »zcela nepostradatelné«. Všechno ostatní se oželet dá. A když cítíte, že chcete mít více prádla či ponožek: prostě si je jednoduše koupíte. Člověk si pak vezme na cestu málo věcí a narostou mu křídla. Sleduje ty chudáky, jak se lopotí s těžkými kufry. Když ho totiž nejvíce potřebujeme - nosič rázem není k mání. Čekání na kufry u letištního pásu je navíc jedním z nejméně užitečně strávených okamžiků v krátkém lidském životě. Zavrhneme objemné kufry, ale i potom platí původní rada: do prostoru na příruční zavazadla v letadle se rozhodně snadno nevkládají široké batohy. V autobuse vráží člověk do lidí za sebou, je rovněž snadnou kořistí pro obratné zloděje. Podíváme se na hodinky a zjistíme, že přílet nás zdržel. S lehkým zavazadlem pokračujeme za svými úkoly. S těžkým krámem bychom hledali záludně schovanou úschovnu. V té se nám obvykle nakonec zavazadlo ztratí, takže nás čeká mnohem složitější nakupování všeho potřebného, než kdybychom se dali na cestu nalehko. A to hlavní? S méně věcmi se cítíme svobodněji. Netíží nás neurčitá starost, o co všechno můžeme každou minutu přijít. Každou cestu tak prožijeme plnějšími doušky.
Těžké zavazadlo je vždy přítěží. A nemusí to být jen ruksak na náročné turistické výšlapy. Při běžné cestě z hotelu do hotelu se vším komfortem se zdají být úvahy o tíži a objemu zavazadla na první pohled zbytečné - pokud se tedy ovšem vejdou do předpisu té které letecké společnosti. I tady se však skromnost při balení vyplatí. I v situaci, kdy své věci nemáme v úmyslu vláčet po náročných trasách, platí vždy jednoduchá zásada: čím více proškrtáme seznam »vyložených nezbytností«, tím lépe se většinou na cestě cítíme. Není jich totiž vlastně až tak mnoho, všech těch věcí, bez kterých se neobejdeme. Ty zásadní nezbytnosti jsou vlastně jenom tři: pas, letenka a peníze. I bez těch však může člověk přežít, namítnou možná skalní dobrodruzi. Pas vám nakonec seženou po dlouhých potížích na velvyslanectví, peníze (či kartu) pošlou přes banku z domova a s nimi není problém obstarat letecký spoj. Přesto asi platí, že tyto tři věci se řadí mezi základní seznam položek vedených jako »zcela nepostradatelné«. Všechno ostatní se oželet dá. A když cítíte, že chcete mít více prádla či ponožek: prostě si je jednoduše koupíte. Člověk si pak vezme na cestu málo věcí a narostou mu křídla. Sleduje ty chudáky, jak se lopotí s těžkými kufry. Když ho totiž nejvíce potřebujeme - nosič rázem není k mání. Čekání na kufry u letištního pásu je navíc jedním z nejméně užitečně strávených okamžiků v krátkém lidském životě. Zavrhneme objemné kufry, ale i potom platí původní rada: do prostoru na příruční zavazadla v letadle se rozhodně snadno nevkládají široké batohy. V autobuse vráží člověk do lidí za sebou, je rovněž snadnou kořistí pro obratné zloděje. Podíváme se na hodinky a zjistíme, že přílet nás zdržel. S lehkým zavazadlem pokračujeme za svými úkoly. S těžkým krámem bychom hledali záludně schovanou úschovnu. V té se nám obvykle nakonec zavazadlo ztratí, takže nás čeká mnohem složitější nakupování všeho potřebného, než kdybychom se dali na cestu nalehko. A to hlavní? S méně věcmi se cítíme svobodněji. Netíží nás neurčitá starost, o co všechno můžeme každou minutu přijít. Každou cestu tak prožijeme plnějšími doušky.
