Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Už byl ve vesmíru, teď se Krteček vrátil z cesty kolem světa

aktualizováno 
Navštívili 22 zemí, šest světadílů a dohromady nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km. Martina a Pavel spolu prozkoumali mexické pyramidy, sledovali velryby, start rakety a ochutnali spousty netradičních jídel z celého světa. A jejich věrným společníkem na cestách byl oblíbený Krteček, symbol domova v České republice.

Svoji ložnici, obývák, kancelář, kuchyň i koupelnu narvali do 25 kg vážících batohů a vydali se na cestu. Stopovali, jezdili autem, rychlovakem i lodí. A hodně chodili.

Za 527 dnů procestovali Pavel s Martinou šest světadílů a 22 zemí. A protože s sebou měli i krokoměr, mají přesně změřeno, kolik toho vlastně našlapali (Martina 5,5 milionu kroků, Pavel ještě o milion více.) Jako symbol domova si sebou vzali i Krtečka, který se tak po cestě do vesmíru vypravil díky nim i na cestu kolem světa.

Jezero Tenaya Lake, Kalifornie, USA

Jezero Tenaya Lake v Yosemitech. Kalifornie, USA

Krteček při potápění na Bali

Krteček na svých cestách nevynechal ani moře. Potápění na Bali

Na co ze své cesty nejraději vzpomínáte?
Pavel: Máme nespočet zajímavých zážitků, prozkoumávání pyramid v Mexiku, plavání s divokými delfíny, sledování velryb, start vesmírné rakety na vlastní oči, šnorchlování s obrovskými želvami. Setkali jsme se s mistrem světa F1 a astronautkou, potápěli jsme se se žralokem na Velkém bariérovém útesu v Austrálii. Viděli jsme karneval v Riu de Janeiru, ochutnali spousty netradičních pokrmů. Navštívili jsme favely v Jižní Americe a slumy v Jižní Africe, africké safari. Zažili jsme indické vánoce v tradičním stylu v Malajsii, navštívili různá filmová místa, například Hobitín. Bylo toho opravdu hodně.

Která země předčila vaše očekávání a která vás naopak nejvíce zklamala?
Martina: Za mě bylo ve všem „nej“ určitě Japonsko. Jsou tu úžasní a zdvořilí lidé, překrásná a bohatá kultura a vynikající a čerstvé jídlo. Navíc mají promyšlenou komunikaci s turisty, takže se tam člověk perfektně orientuje. Ale musím vzpomenout i Nový Zéland. I zde žijí báječní lidé ochotní pomoci za každé situace. A ta příroda je prostě dechberoucí.

Fotogalerie

Nejvíce zklamaná jsem byla určitě na Bali, kde jsme neustále tak trochu bojovali s místními lidmi, kteří podle mého názoru až příliš těží z turistů. Velký dojem na mě neudělala ani naše krátkodobá návštěva Pekingu. Číňané nejsou oproti Japoncům příliš nápomocní, ale dám jim v budoucnu ráda ještě šanci.

Pavel: Každá země má své pro a proti. Z pohledu vstřícnosti lidí vede jednoznačně Japonsko. Přírodní krásy a scenérie byly nejlepší na Novém Zélandu. A co se týká setkání s divokou zvěří, asi těžko něco porazí safari v Africe. Částečné zklamání proběhlo z některých lidí v USA. Thajsko je zase jednička v ničení přírodního odkazu jen kvůli profitu. Samozřejmě jsou věci, které neobjevíte hned, např. rozkoly v místních komunitách. I proto je dlouhodobé cestování zajímavé a nabízí zcela jiný pohled na realitu.

Poznali někde ve světě Krtečka?
Martina: Pouze čeští emigranti v zahraničí. Ale mnoha lidem se líbil, nejvíc nadšené byly samozřejmě děti. I když ho viděly poprvé v životě, vypadalo to, jakoby ho znaly od malička.

Jaké byly vaše přípravy na cestu?
Martina: Docela náročné. Nechtěli jsme nic nechat náhodě, a tak jsme plán cesty vytvářeli několik let. Sbírali jsme poctivě rady a tipy pro každou naši destinaci, museli jsme zohlednit počasí v různých sezonách a pásmech. Očkování nám zabralo celý rok, chodili jsme na lekce sebeobrany a kurz první pomoci. Dokonce jsme si udělali potápěčskou certifikaci. Samozřejmostí bylo podnikání mnoha přípravných výletů do přírody, založili jsme si blog a začali shánět potřebné vybavení.

Chureito Pagoda a hora Fudži, Japonsko

Chureito Pagoda a hora Fudži, Japonsko

Máte spočítáno, na kolik vás celá cesta přišla?
Pavel: Celkové náklady známe, ale ty nic moc neříkají. Vše se odvíjí od způsobu cestování a cenových relací v dané zemi. Například v Indonésii jsme utratili jen asi 550 korun na osobu na den. V tom jsou zahrnuty veškeré náklady, které si lze představit: letenka do země, ubytování, doprava, jídlo, pronájem motorky, pohonné hmoty, vstupy na památky, atd. Oproti tomu cestování v Argentině bylo třeba čtyřnásobně dražší. Ale velmi nás překvapilo Japonsko. Řada lidí ho vidí jako nedostupnou destinaci, ale dá se tam v pohodě cestovat za cca 1 100 korun na osobu na den. A to je velmi dobré.

Trochu mě zaráží, že jste do přípravy zahrnuli i kurz sebeobrany. Dostali jste se někdy do svízelné situace?
Pavel: Za těch 527 dnů jenom dvakrát. Jednou to skončilo potyčkou kvůli tomu, že nám někdo ukradl peníze na hostelu. Podruhé na nás chtěl někdo zaútočit na pláži. Oba případy se odehrály v jihovýchodní Asii a dopadly nakonec dobře. Asi hodně záleží na lidech samotných, jak se chovají, upozorňují na sebe (oblečením, šperky, atd.) a tím jdou problémům naproti.

Krteček se díky Martině a Pavlovi podíval i na Machu Picchu v Peru.

Krteček se už podíval do vesmíru, díky Martině s Pavlem teď viděl i pořádný kus světa.

V čem vaše cesta kolem světa změnila váš náhled na život?
Pavel: Potkali jsme mnoho chudých lidí, kteří i přesto byli šťastní, protože se dokázali radovat z toho, že mají rodinu, přátele, jsou zdraví a mají se rádi. Jsou to věci, o kterých člověk ví, ale neváží si jich tolik, dokud je nevidí z jiného úhlu pohledu. Také jsme kdysi považovali mnoho věcí za naprostou samozřejmost. Třeba to, že nám doma teče z kohoutku pitná voda. Ale ona to skutečně taková samozřejmost není, je to v podstatě luxus, kterého je třeba si vážit. Stejně jako toho, že máme popeláře, kteří nám odvážejí odpadky a my je tu nemusíme přeskakovat na ulici. Všeobecně se na mnoho věcí díváme hodně jinak a snažíme se s nimi pracovat. Zpětně jsme si díky cestě uvědomili, že když chce člověk něčeho dosáhnout, tak lze cokoliv, klidně i realizovat cestu kolem světa. Možná to zní jako jedno velké klišé, ale když si člověk tohle všechno prožije, tak ty věci zkrátka dávají smysl.

Jaký byl váš návrat domů?
Martina: Nebylo to lehké. I když vám to tak nemusí připadat, spousta věcí se za ten rok a půl změnila. Asi největší problém jsme ale měli s tím, že se najednou „nic nedělo“. Když dlouhodobě cestujete, neustále zažíváte změnu, dobrodružství a časem si na to zvyknete. Po návratu jsme se jakoby zastavili ve vakuu a musíme uznat, že jsme i zpohodlněli.

Co jste na cestách udělali špatně? Co byste na základě vašich zkušeností poradili lidem, kteří chtějí vyrazit na podobnou cestu?
Pavel: Určitě bychom mohli zredukovat některé věci, které jsme s sebou zbytečně tahali. Zní to jasně a jednoduše, ale není to tak. Rozumný člověk je a chce být samozřejmě připravený na všechny nečekané události, ale pro cestu kolem světa to moc neplatí. A co víme z okolí, tak řada cestovatelů k tomu stejně časem dojde.

Nejnižší bod Severní Ameriky

Nejnižší bod Severní Ameriky

I přesto se zkuste o nějaké rady podělit.
Pavel: Asi nejlepší zkušeností je trávení času s místními. Stopujte a berte stopaře, využívejte couchsurfing, hledejte krajany přes Facebook. Je to něco, co vám přinese obrovské množství zážitků, vytvoříte si přátelská pouta, dozvíte se něco o místní kultuře a mnohdy se dozvíte, kam se podívat a kam ne. To je z našeho pohledu jádro cestování, nikoliv mít pocit, že jsem někde byl a udělal si čárku v deníčku.

Martina: Doporučujeme také měnit a zkoušet různé dopravní prostředky. Je to obrovská výzva, ale i zkušenost, díky které opět získáte úplně jiný pohled na svět a cestování. Omezením způsobu dopravy se uzavřete do mikrosvěta a je těžké z něho vystoupit. Z tohoto pohledu je batůžkaření ideální forma cestování. Měli jsme možnost vyzkoušet nespočet způsobů cestování a vždycky to byl zážitek. Cestujte a užívejte si to, nehoňte se a nesnažte se stihnout vše vidět v co nejkratším čase, protože ve finále se ošidíte sami o to nejkrásnější, co na vás v tom světě čeká.

Naše cesta kolem světa

- Kde to šlo, tak jsme nespali v hotelech. Dávali jsme přednost být s místními, načerpat informace, zkusit místní zvyky a pak jsme často stanovali (např. urban camping v Japonsku přímo ve městech).

- Hodně jsme trekovali: v Patagonii v Jižní Americe, poznávání národních parků v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Často jsme byli mimo civilizaci několik dnů.

- Rádi jsme zkoušeli to, co jiní řekli, že nejde. Například stopování v Austrálii na největším písečném ostrově na světě, kempování v buši s divokými psy dingo za zády apod.

- Hodně jsme fotili. Sice ne profesionálně, ale i tak jsme vyhráli jedno kolo fotosoutěže na iDNES.cz. Výhru jsme poté darovali jedné rodině našich fanoušků, protože se jejich malá holčička léčila s dlouhodobou vážnou nemocí.

- Jako jedna z mála výprav kolem světa jsme se aktivně zapojovali do charity, např. jsme sami založili sbírku a poté pomáhali domovu s postiženými dětmi na Bali.

- Jako jediná a první výprava na světě jsme měřili počet kroků a kilometrů, kolik ujde člověk na cestě kolem světa. Dohromady jsme nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km (jako bychom každý prošli napříč Saharu).

- Aby Krtečkovi nebylo smutno, měl parťáka Myšáka. Díky cestě zažili Krteček s Myšákem nová dobrodružství jako třeba potápění do 20 metrů, velká převýšení v Andách, padesátistupňová vedra v Údolí smrti nebo v Emirátech, jízdu japonskými rychlovlaky šinkansen, setkání s australskými endemity, setkání s kolegy z různých zemí (Argentina - Mafalda, USA - Mickey Mouse v Disneylandu, Japonsko - Hello Kitty) nebo šílenou jízdu na bambusovém vláčku v Kambodži.

- Jako jedni z mála cestovatelů píšeme vcelku detailní blog se stovkami tipů a triků na cesty zcela zdarma a dvojjazyčně.

- Pravidelně píšeme články pro Lonely Planet, kterému se náš projekt moc líbí.




Nejčtenější

Nové mapy cestovatelských rizik ukazují, kterým zemím se vyhnout

Označení zemí z hlediska bezpečnosti. Nejbezpečnější země jsou označeny zelenou...

Chcete co nejvíce zvýšit pravděpodobnost, že nebudete během cest řešit žádné problémy? Vydejte se do Finska, Norska...

VIDEO: Řidiče v Maďarsku překvapilo obrovské stádo jelenů

Řidiče v Maďarsku šokovalo obrovské stádo jelenů.

V jednu chvíli se zdálo, že je to nekonečný proud. Vytvořily ho stovky jelenů přebíhajících přes silnici poblíž...



Kde sídlili Keltové i páni. Výlet za tajemnými hrady Drahanské vrchoviny

Repešský žleb

Podzimní lesy bez listí jsou ideálním obdobím pro hledání starých zřícenin, ze kterých toho mnoho nezbylo. Doslova...

Stopem po Africe. Občas to je jako cesta do koncentráku, říká cestovatel

"Kromě řidiče jedou vždy aspoň čtyři další lidé vyzbrojení krumpáči, rýči,...

„Četl jsem, že Kongo je srdcem temnoty, a je to tak. Málokdo se usměje, nikdo nepomůže. Ta země je neskutečně chudá,“...

Vánoce a silvestr v teple. Kde si užívat pohodu a zapomenout na stres

Pláž Postiguet se nachází přímo v centru Alicante, u hlavního pobřežního korza.

Soudě podle statistických odhadů je to stále oblíbenější trend: vydat se přes Vánoce a Nový rok nikoli na hory, ale...



Další z rubriky

Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking...

Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Filadelfie

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých...

Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě,...



Najdete na iDNES.cz