Marocká královská města: klenoty islámu

- Čtyři marocká města se mohou honosit přídomkem královská: je to Rabat, Meknes, Fez a Marrákeš. Všechna v určité době hostila ve svých zdech královský dvůr. Rabat píše své kapitoly metropole dnes. Hrobka králů a nedostavěná Hasanova věž se staly téměř ikonami Maroka v podání turistických brožur. Fez je považován za duchovní a náboženské středisko země. Nikdy se plně nepoddal cizím vlivům a vždy zde doutnal zárodek příštího odboje. Z Marrákeše dýchá největší měrou exotika marockého jihu.

Město objímají datlové háje a vyprahlá krajina napovídá, že za dvěma hřebeny Atlasu je již jen nekonečná Sahara. Meknes se může jevit nejméně zajímavě, vynahradí to však památky v jeho okolí. Město Rabat nastavuje příchozím příjemnou tvář. Mohutné hradby se tyčí nad údolím řeky Bú Regreg, která se k moři namáhavě prodírá nekonečnými záplavami písku. Posezení dole u řeky Maročany láká. Vezmou si přívoz a posedávají na opačném břehu, v ruce sklenky silného mátového čaje. Salé v pozadí ovšem bylo místo po staletí poklidu vzdálené. Pověstní korzáři ze Salé rozsévali hrůzu po celém západním Středomoří, jak o tom vypráví třeba známý Defoeův Robinson Crusoe. Jejich krvavé výpravy se obtížně dají představit, dnešní Rabat je mírumilovné, poklidné město. Kolem královského paláce se loudají hloučky návštěvníků, u vchodu pózuje královská garda. Náměstí, lemované alejemi stromů zvané »tygří drápy« působí jaksi prázdně. Takže zpátky na hradby: útulná kavárna v rohu pevnosti nabízí nekonečně úchvatný výhled pro ty, kdo mají nekonečně mnoho času a nekonečnou trpělivost čekat na slíbený šálek čaje. Evropan může čekat deset minut, Maročan třeba celé hodiny. Není, co by uteklo. Mohutné proudy lidí směřují na vydlážděné prostranství pod nedostavěnou Hasanovou věží, kde se nachází i mešita a mauzoleum Muhammeda V. Mládež sedí na hradbách a vesele se honí mezi turisty. Na vše shlíží zachmuřeně královská garda na koních a v bělostných uniformách. Chladný večer v marocké polostepi později dává příležitost zalistovat historií Fezu, další zastávky. Nejstarší královské město je symbolickým srdcem Maroka. A Fezané jsou na to náležitě hrdi. Město založil v IX.století panovník Idris II.. Po celé věky si Fez udržoval výsostné postavení v obchodu a zůstal také duchovním centrem země. Moderní čtvrť je půlhodiny chůze vzdálená, v některých věcech se ale se starým městem míjí o staletí. K hradbám přiléhá stará židovská čtvrť, s typickými balkony obrácenými do ulice. V krámcích zlatníků dnes sedí Arabové. Nahradili své sousedy, kteří odešli do Izraele po roce 1948. Šperky okouzlí, snad jsou jen trochu hrubě opracované. V centru starého města pracují muži v koželužské dílně. Slunce se opírá do kůží roztažených na střeše domů, barvivo v obrovských nádobách vypadá ze střechy jako obří dětské vodovky. Malí kluci se v krutém vedru namáhají, turisti pod stříškou proti slunci opodál cvakají fotoaparáty. Mešity, medresy, hradby - vše halí pastelové teplé tóny. Marrákeš byl koncem šedesátých let pro hippies stejným lákadlem, jako třeba nepálské Káthmándú. Důvod je zjevný: vedle marihuany to byl horký dech pouště, rudé sálající zdi a především: proslulé náměstí Džemá el-Fná. V průběhu let snad něco ztratilo na autentičnosti - zástupy turistů jej modelují do podoby nevěrohodné povrchní atrakce - přesto stojí za to jej vidět. Život zde začíná až po páté odpoledne (žádný div v místech, kde někdy naměří až padesát stupňů ve stínu). Svá místa pomalu zaujímají kejklíři, hudebníci a věštci. Usednete pod rozložitý deštník a vrásčitá věštkyně vám odhalí budoucnost, samozřejmě ne zadarmo. O kus dál vám kluci hodí na rameno opičku: že jste se s ní nechtěli fotit? Pozdě, zaplaťte, dozvíte se. Nejrychleji vyndáte peněženku v případě, že se vám vine syčící kobra kolem ramen. Co když nemá vytrhané zuby? To je zde problém: zaplatíte za radu, jak se kam dostat, za fotku i za krátké poklábosení, prostě za všechno. Přes tuto určitou zkaženost si místo zachovalo své kouzlo. Se setměním se vyplatí projít evropským hotelem v rohu náměstí a přehlédnout vše z výšky. Ve stáncích se pečou beraní hlavy a jehněčí špízy. Kouř stoupá z otevřených ohnišť a dává náměstí mystický háv. V obchůdcích okolo se žije přes den. Halí je rákosové pletivo, vytvářející konejšivé příšeří. Společenský život se odehrává u kachlované kašny. Smočí se ruce, obličej a prohodí se pár slov se známým. Absence aut či těžkých povozů má za následek neurčitý polohlasitý šum, který připomíná vzdálené hučení včelího úlu. Bude vám znít v uších ještě ve chvíli, když budete cestou mezi datlovým hájem opouštět Marrákeš. Město Meknes zbývá jaksi do počtu. V jednom krátkém vzepětí bylo též městem králů. Důvod proč je navštívit ale existuje: římské město V olubilis v jeho blízkosti.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Okruh po marockých městech bude připravovat například cestovní kancelář Čedok (bližší informace telefon [phone]) Do Maroka existuje množství leteckých spojů, mimo jiné přes Řím, Amsterdam nebo Paříž. Z francouzské Marseille jezdí pravidelně trajekty, stejně jako ze Španělska přes Gibraltarský průliv.

CO SI PŘIVÉZT

Vynikající olivový olej, dámskou kosmetiku a kvalitní rukodělné výrobky: kožené brašny a bundy, dřevěné kazety a vykládané šperkovnice či zahnuté dýky se zdobenou rukojetí.

KDY SE VYDAT NA CESTU

Jarní a podzimní měsíce jsou ideální dobou k poznávacím zájezdům. Polevují vysilující horka, moře je přitom dost teplé ke koupání.

ČEHO SE VYVAROVAT

Nepít vodu z kohoutku; když kupujete minerálku, překontrolovat neporušený uzávěr. Umývat ovoce a zeleninu.

Pastelové barvy marockých zdí připomínaí jemné akvarely.

Ani Maroko se nebrání nezadržitelnému nástupu symbolu globalizace: Coca-coly.

Minaret marrakéšské mešity Kutúbije. Hranaté tvary charakterizují marockou architekturu.

Bougainvillea, romantický keř, osvěžuje vyprahlá města.

Marocký súk nezná jiný dopravní prostředek - auto se do úzkých uliček prostě nevejde.