Maria Alm není pro šílence, kteří se chtějí ulyžovat k smrti, spouštět se po superčerných ze 3000 metrů bez ohledu na to, kde budou bydlet, co budou jíst a co uvidí kolem sebe. Nic takového.
Dobré lyžování a malebné vesničky
Maria Alm je nezvyklá kombinace hodně dobrého lyžování s úžasnými panoramaty rozeklaných skal a pitoreskních vesniček s horskými hospůdkami a penzionky. To vše v romantickém údolí sevřeném kolem říčky Urslau, jemuž dominuje štíhlá kostelní věž, která je vyšší než petřínská rozhledna. A to není všechno.
Maria Alm je vlastně jen jedním z několika nádherných zimních středisek obrovské propojené lyžařské oblasti. Ale potřebujete trochu času. Nezjistíte to hned.
V Maria Almu je všechno neuvěřitelně blízko. Takhle nějak vypadá první rozhovor cizince s místním hoteliérem. Kde je turistická kancelář? U kostela. Kde je kostel? U lanovky. A kde je lanovka? Přímo ve středu naší vesničky.
"Když jsem se narodil, byli tu jen sedláci a statky," říká Erich Riedlsperger, majitel jednoho z penzionů na kraji osady, kde hosty každé ráno pod okny budí ržání koní, bučení krav a štěkot psa, prohánějícího stáda zasněženými loukami.
Z většiny hotelů a penzionů je to pěšky k lanovce na Natrun maximálně pět nebo deset minut. Je až neuvěřitelné, v jak malé blízkosti poutního kostela, jehož věž trčí do výšky 80 metrů, se lyžaři ve vzduchu houpají. Zdejší kopec Natrun měří sice jen 1000 metrů, ale vede z něj několik velmi slušných tratí. Můžete tu jezdit půl dne, aniž vás to přestane bavit.
A najdete tu opravdovou zvláštnost - šestimístnou sedačkovou lanovku, která se střídá s osmimístnou kabinou, to vše na jednom laně. V kabinkách totiž jezdí hlavně rodiny s dětmi a družstva lyžařských škol pro nejmenší. Na sedačkách by to bylo pro instruktory složité, ale do kabin se tým předškoláků nebo větší rodiny vejdou lépe a přepraví se bezpečněji.
Lyžařský ráj
Z Abergu se totiž nabízí lyžařská kývačka přes hory a doly. Z Hinterthalu se vyvezete nahoru na Gabühel (1634 m), odtud se spustíte do krásného romantického údolí, kde pod nohama kouří komíny tradičních horských chalup se sněhovými čepicemi na střechách. Je to Dienten, kde mají podobně krásný a možná ještě krásnější kostel než v Maria Almu. Tady musíte mezi domy na lyžích přejet silničku a vyrážíte dál přes tři vrcholy - Wastlhöhe (1730 m), Kollmannsegg (1848 m) a Schneeberg (1921 m) - až do nejvzdálenějšího Mühlbachu.
Dohromady je to přes 150 km sjezdovek.
Kdo to chce z Maria Almu za jeden den zvládnout na lyžích tam a zase zpět, musí se hodně snažit, aby to nejkratší cestou stihl. Když pak tuto trasu pojedete horskými serpentinami autem, bude se divit, jak jsou ta místa od sebe daleko. Překonat vzdálenost Maria Alm - Mühlbach trvá dobrých 40 minut.
Horské hospůdky
Ale atmosféra v této propojené oblasti pod Hoch Königem stejně nedá lyžařům honit se až do úmoru. Na cestě z Maria Almu do Mühlbachu totiž čekají nesčetné nástrahy v podobě starých typických horských hospod.
Tak například Karbachalm nad Mühlbachem by určitě neměl zůstat bez povšimnutí. Kromě klasických rakouských jídel, jako jsou polévky s velkými játrovými či sýrovými knedlíčky, tu návštěvník může posedět i ve světnici Seppa Bradla - že nevíte, kdo to je? Tak pozor, to byste místní rodáky trochu naštvali. Sepp Bradl, který tu na vás kouká ze starých fotografií, je tu možná slavnější než Hermann Maier z nedalekého Flachau. Kam se na něj hrabou další velcí lyžaři minulosti - Karl Schranz nebo Toni Sailer!
|
Může se hodit JAK SE TAM DOSTAT KAM SE JEŠTĚ PODÍVAT Oblast Hoch König je součástí lyžařského superareálu Amadé, takže permanentky platí na téměř 900 km tratí pro desítky středisek od Flachau přes Bad Gastein až třeba po Schladming. CO SI KOUPIT |
Bradl byl totiž prvním člověkem na světě, který přeskočil sto metrů. Tipněte si, kdy se tak stalo? V roce 1936! Na můstku nedaleko Mühlbachu, který Sepp Bradl pomáhal sám vybudovat. Doletěl tehdy dokonce až na 101,5 metru.
Další příjemnou stylovou hospodou je Tischlerhütte pod Abergem. Je radost tu posedět a poobědvat. Nad pecí se už roky suší staré kožené lyžařské škrpály, nad nimi dřevěné lyže z dob Seppa Bradla a vycpaní orli jsou připraveni každou chvíli vyrazit ke střemhlavému letu mezi hosty.
Jedno weissbier, bitte! A gulášovku, prosím! No tak dobře, ještě špecle… A na závěr kávu, tvarohový štrúdl a k tomu hruškový šnaps. Člověku se pomalu ani nechce znovu nazouvat lyže. Jen taktak to stihne zpátky do Maria Almu. Kolem čtvrté pofrčí už většinou po skoro prázdných sjezdovkách, kde se jen tu a tam mihne nějaký další zpozdilý lyžař.
