Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mařenka nabízí terény pro zkušené horolezce

  15:38aktualizováno  15:38
Nejdivočejší kaňony bývají obvykle na horních tocích řek. Jednou z mála výjimek je Vltava, která se ve Svatojanských proudech zařezává do kopců mezi Slapy a Štěchovicemi. Skalnaté srázy tady lemují její dolní tok a vytvářejí romantické kulisy vysoké několik stovek metrů. Ty nedělají radost jen turistům a cyklistům, ale v jednom místě i horolezcům. Asi dva kilometry pod Slapskou přehradou po pravé straně řeky se totiž skalkami poseté svahy najednou mění na kompaktní sto metrů vysokou rulovou plotnu zvanou Mařenka. Ta je pravým rájem pro lezce, který si chtějí užít výstupů v téměř velehorské scenerii.

Pro tradičního horolezce není nad to, když sedí uvázán ke skobám několik desítek metrů nad černou hladinou řeky, praží do něj slunce a nad ním bojuje o každý centimetr výšky kamarád. Ruce se mu potí, nohy vibrují na mikroskopických stupech a prsty na miniaturních chytech začínají klouzat. A pohled v jeho očích napovídá, že nevěří rezavým skobám, které by jeho případný pád měly zadržet.

Většinou vše dobře dopadne, lezci se dostanou do míst, kde se mají čeho chytit, a vystoupají až k okrajům skal. Místní trempové v chatách vystrčených jak orlí hnízda nad skály potom mají zábavu z jejich třesoucích se svalů a vytřeštěných očí. Má to na svědomí psychické i fyzické vyčerpání, které lze na českých skalách zažít málokde.

Staré skoby postupně vyměňují dobrovolníci z horolezeckého oddílu Sokol Horní Počernice za bytelné nýty, a tak se pomalu snižuje nebezpečí vytržení důležitých skob. Stále je však nutno dávat velký pozor na volné kameny. Například na trase zvané Ikarus blues je potřeba doslova ohmatat každý kámen. "Několikrát jsem se chtěla přitáhnout a vtom se pohnul několikametrákový blok nade mnou," popisovala  své zážitky z trasy Ikarus blues před několika lety pětadvacetiletá horolezkyně, které její kamarádi říkali Pirátová. "Naštěstí jsem se hned pustila a opatrně se proplížila okolo nich."

Na Mařence je však i mnoho relativně pevných krásných cest. V levé části stěny jsou kratší, které horolezci přelézali koncem osmdesátých let a tomu odpovídají i jejich názvy. Nezní to krásně, když lezec vzpomíná na nedávnou minulost a při tom postupně překonává výstupy Havlíčku Havle, Drž se Václave, Konec komunismu v Čechách a Slovensko sa súdí?

V centrální a nejvyšší části stěny se lezou takové klasiky, jako lehký Komín, těžká Šípková Mařenka a téměř kultovní Odkaz velkého kormidelníka. O tom posledním si před deseti lety lakonicky poznamenala do svého ohmataného průvodce Jiřina Přibilová: "Výstup trval devět hodin." Letos tuto cestu komentoval Jan Hásek: "Nejdřív lezeš v kolmé stěně po chytech velkých jako zrnka rýže. V padesáti metrech nad zemí je to už lehčí, ale za to můžeš spadnout až deset metrů k nejbližšímu jištění. Na závěr kličkuješ mezi ohromnými odštípnutými balvany, které zlověstně duní."

Jak se tam dostat:
Autobusem do Třebsína a po žluté značce do osady Proudy. Za posledními chatami doprava na hranu stěny. Pozor na uklouznutí po drobném kamení!  Pohled na stěnu z druhé strany řeky nabízí značená stezka Slapy - Štěchovice. Je sjízdná jen pro zdatné cyklisty na horských kolech, kteří netrpí závratí.

Pro horolezce:
Obtížnost stěn se pohybuje ve stupnici UIAA mezi 4 a 8. Mnohé cesty se stále lezou technicky po skobách. Pod stěnu se lze dostat slaněním (2x50 m nebo 4x25 m) od řetězu ve středu skalní stěny, nebo pěším sestupem zprava nejdříve pěšinkou přes soukromý pozemek a poté prudkou stezkou k řece. Výzbroj na lezení je potřeba jako na hory - helma, velký sortiment vklíněnců, karabiny, smyčky, hrudní a sedací úvazek, dvojité lano a lékárnička. Mohou se hodit i skoby a kladivo.

Pozor!
Řeka mění během pár hodin svoji hladinu až o metr kvůli nedaleké přečerpávací elektrárně. Nenechávat tedy na břehu žádné vybavení!

Kde se najíst a napít:
V okolí Mařenky není nikde pitná voda, proto je nutno si ji s sebou donést až pod stěnu. Nejbližší restaurace jsou v Krňanech (o víkendech trampský styl) a Třebsíně (klasická venkovská hospoda). Obě mají dobrou obsluhu a levné hospodské speciality.  

lezec visí ve skobách v cestě Odkaz velkého kormidelníka

pod skalami projíždí parník z Prahy na Slapy

lezec odpočívá v cestě Hard rock

Autor:


Nejčtenější

Ale je tady krásně. Místo ze slavného filmu dnes nepozná ani Zdeněk Svěrák

"Václave? Proč nejsi moje žena?" ptá se Zdeněk Svěrák Jana Třísky jako rekreant...

Idylická krajina a typická venkovská stavení z filmu Na samotě u lesa zůstávají dodnes symbolem poklidného života,...

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...



Foťte si po svém. Hříchy fotografů, které profesionál nikdy neudělá

Tzv. „high key“ fotografie s převažujícími světlými tóny a malým kontrastem je...

Ve druhém dílu našeho seriálu o prohřešcích proti fotografické etiketě budeme stopovat hříchy fotografů během samotného...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Další z rubriky

Správný pivovar hledali i na Slovensku. Postřižiny zachránila až Vysočina

Magda Vášáryová, Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík a Jiří Schmitzer ve filmu...

Poetika filmových Postřižin dokáže okouzlit téměř všechny generace českých diváků. Najít vhodné lokace pro natáčení...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Najdete na iDNES.cz