Kolem horského masivu Annapurna vedla po staletí frekventovaná obchodní stezka. Pozvolna stoupala z Besisaharu výš a výš, až dosáhla Manang, největší městečko v oblasti. Poté pokračovala ještě dál, přes sedlo Thorong La do zapomenutého království Horního Mustangu.
V sezóně, tedy hlavně na jaře a na podzim, bývá na této trase poměrně živo, neboť vedle sebe tu šlapou karavany mul, obchodníci s kde čím a hlavně stovky západních trekařů, kterým stezka nabízí fantastické výhledy na panorama osmitisícovek a umožňuje také nakouknout do světa domorodých vesnic. Jenže v posledních letech se tu všechno velmi rychle mění.
Nový druh turistiky
Nepálská vláda se rozhodla, že kolem Annapurny vybuduje silnici, a to rovnou z obou stran himálajského masivu. Nejprve ze západu spojila Pokharu s Jomsonem a posléze i s Muktinathem, načež se pustila do výstavby silnice na východní straně.
Přestože to šlo o poznání pomaleji, stavaři nakonec slavili úspěch, když před dvěma lety dovedli silnici až do Manangu, hlavního centra náhorní plošiny, které stojí ve výšce 3 500 metrů.
A tak zatímco dříve si museli trekaři všechno poctivě „odšlapat“, dnes zvládnou celý trek za dva dny jízdy a tři dny pochodu. Ostatně už mnoho let se obvykle chodí pouze polovina treku – tedy z Besisaharu přes sedlo Throng La do Muktinathu, odkud se pak do Pokhary vracejí džípy.
Místní obyvatelé výstavbu silnice kvitují, neboť jim výrazně usnadní život. Díky nové cestě mohou snadněji navštěvovat své příbuzné, dostanou se rychle k lékaři i na nákupy. Díky dopravě se prý také sníží cena dováženého zboží, především ovoce, které se muselo nosit nahoru na zádech mul, přičemž tato cesta trvala obvykle týden.
Přesto se někteří z místních bojí, že „nová“ turistika znevýhodní řadu menších vesnic v dolní části treku ve prospěch Manangu, kam bude stále více turistů jezdit autem. Celá cesta z Besisaharu do Manangu v délce nějakých 90 kilometrů trvá terénním džípem zhruba 12 hodin.
„Mnoho lidí by se rádo do Manangu podívalo, případně by chtěli zdolat sedlo Thorong La, ale nemají tři týdny času, nebo se bojí dlouhého pochodu. Ti všichni mohou využít výrazného zkrácení treku. Přijedou rovnou do Manangu, kde absolvují krátký aklimatizační trek a pak se už vydají na sedlo. Všechno dohromady zvládnou za týden a to je v dnešní uspěchané době velká výhoda,“ vysvětluje průvodce John Smith.
Silnici jistě rádi využijí i turisté, kteří dávají přednost bydlení v jednom hotelu. Z Manangu se mohou vydat na jednodenní treky do okolí, třeba k jezeru Tilicho nebo do údolí NarPhu. A nebo zavítat do úchvatných buddhistických klášterů.
Hrozí horská nemoc?
Zdaleka ne všichni sdílejí názor zkušeného průvodce. Odpůrci nové silnice argumentují tím, že zatímco dřív byl počet návštěvníků rozložen do celé délky treku, teď neúměrně zatíží horské městečko. V Mannagu sice vzniknou nové hotely, ale na spodních částech treku se zase budou zavírat.
A pravděpodobně poroste také počet turistů, kteří budou mít problémy s horskou nemocí, neboť neprojdou dostatečnou aklimatizací při pozvolném, etapovém stoupání. Přitom jde o poměrně nebezpečnou nemoc a při jejím podcenění hrozí otok mozku či otok plic a následně i smrt.
Pryč a zase zpátky
V Manangu a jeho okolí žijí Mešangové, malé etnikum s vlastním jazykem, které je po staletí navyklé těžkému životu ve vysokých horách. Vedle kamenitých a málo úrodných políček se místní obyvatelé věnovali také pastevectví jaků a obchodu s tibetskou solí.
Přes jejich neuvěřitelnou houževnatost a odolnost však od poloviny dvacátého století začalo docházet k výraznému vylidňování hor. Především mladí lidé opouštěli vesnice a hledali si nový domov v hlavním městě Káthmándú či v Pokhaře.
Začátkem osmdesátých let začaly do hor proudit západní trekaři, kvůli nimž bylo třeba postavit spoustu hotýlků. Proto se mnoho bohatších Mešangů vrátilo z města zpátky do hor, kde začali podnikat v turistickém ruchu, který je dnes pro celou oblast Annapurny klíčový.
Pořádný výšlapKlasický trek kolem masivu Annapurny patří mezi nejkrásnější a nejdelší vysokohorské treky světa. Byl otevřen v roce 1977 a od té doby ho absolvovaly tisíce trekařů. Celková délka treku činí 220 kilometrů, přičemž nejnáročnější je zdolání jednoho z nejvyšších turisticky přístupných sedel na světě – Thorong La, které leží ve výšce téměř 5 416 metrů. |