Máme rádi zvířata? Ale ani ne...

aktualizováno 
Do fotografií zvířat si člověk leckdy promítá představy o sobě samém a o světě. O poznání fauny potom jde až ve druhé řadě. Potvrzují to i slavné snímky ze soutěží World Press Photo.
Lední medvěd hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky

Lední medvěd hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky - HOSTINA NA KŘE. Norský fotoreportér Pal Hermansen se proslavil snímky z polárních oblastí. Tímto záběrem ledního medvěda hodujícího v oceánu u souostroví Špicberky bodoval v letošním ročníku WPP. | foto: MF DNES

Není úplně jasné, proč na přehlídkách novinářské fotografie existují určité soutěžní kategorie. Například Umění či Příroda. Každoročně se lze na výstavách Czech Press Photo i World Press Photo velmi snadno přesvědčit, jak jsou tyto kategorie upozaděny. Prakticky nikdy se snímek z těchto kategorií nestane vynášenou fotografií roku. "Zvířátka" vesměs fungují coby závěrečná útěcha za společenské hrůzy, na něž byl divák nucen hledět v přední části přehlídky.

Fotografie přírody slouží jako dekorace, dezert, či patrně jako humanistické alibi, že svět je zde přece představován neredukovaně, v relativní úplnosti.

Důsledek je zřejmý: i vysloveně skvělé snímky zvířat, pořízené téměř určitě s ohromným nasazením a rizikem, zůstávají nedoceněné - v rámci přehlídek vítězných prací nejsou považovány za zcela plnohodnotné.



MIZEJÍCÍ OBŘI. Tak se nazývá série snímků asijských slonů od Palaniho
Mohana z letošního ročníku soutěže World Press Photo.

Je jako člověk!

Příznačné je, že už dvakrát se v rámci Czech Press Photo stal vítěznou fotografií záběr, v jehož centru se nachází vodním živlem ohrožené zvíře. V roce 1997 to byl snímek Petra Joska, jenž zachytil psa plovoucího ulicemi zatopeného Uherského Hradiště.

O pět let později byl nejvýše oceněn záběr Reného Jakla, na němž podstupuje v pražské zoo (marný) boj o život tonoucí slon Kádir. Zejména v druhém případě se jednalo o záběr vizuálně podprůměrný. Ani v jednom případě nešlo prvořadě o zvířata. Pes a slon byli alibisticky i metaforicky "použiti" pro připomenutí události a živelní katastrofy, kterou česká společnost a média v daném roce nejvíce prožívaly.

Ale i u vizuálně dokonalých fotografií obrazů, jakým je například záběr ledního medvěda krmícího se na drobné kře, člověk fotografuje především sám sebe, respektive své představy o světě.



ZÁCHRANA TUČŇÁKŮ. Fotografie Jona Hrusy ze závěru akce v JAR, při níž byli odchyceni a opět vypuštěni tučňáci ohrožení havárií ropného tankeru.

Estetizuje si nehostinné končiny, "zkrásňuje" boje na život a na smrt včetně požírání tvora tvorem. V oku slona zas pozorujeme vypjatý stav, možná hrůzu; to oko nás děsí a současně je nám slona líto. Ale v první řadě to sloní oko slouží jako zrcadlo pro spatření a uvědomění si našich vnitřních strachů a úzkostí. Takové psychické pochody často ústí do jednoduchých zvolacích vět, spontánně vyslovených při spatření zvířecích výjevů: Je jako člověk!

Nad snímky zvířat si uvědomujeme, že na planetě jsme jen jedni z mnoha, byť jsme těmi (možná jen zdánlivě) nejmocnějšími. Znejišťuje nás to v naší nabyté pýše, ale zároveň nás toto zjištění či lépe připomenutí zvláštním způsobem uklidňuje. Na takových snímcích -při jejich exponování i při jejich prohlížení - příliš nejde o lásku ke zvířatům ani o ekologii. Dotkneme se takovými záběry toho zvířecího, přirozeně "nelidského" v nás.



NÁLET. Senegalské děti na úprku před hejnem kobylek
na fotografii Pierra Holtze oceněné v roce 2004.

Kde leží přirozenost?

Britský popularizátor zoologie Matt Ridley napsal knihu Původ ctnosti (česky vyšla před šesti lety). Polemizuje v ní kromě jiného s představou, že člověku je vlastní ekologické jednání a že moderní člověk na ně pouze "zapomněl". "Mnohem podloženější závěr však zní, že našemu druhu není žádná instinktivní ekologická morálka vlastní, že ohleduplné zacházení s přírodou nepatří k naší přirozenosti," píše Ridley.

"Etickým postojům k životnímu prostředí a přírodě se tudíž musíme naučit navzdory naší přirozenosti, a nikoliv v souladu s ní. Nejsou nám vrozeny. Přiznejme si, že jsme to beztak dávno tušili."

Paradoxem či specifickou rozeklaností, která je obsažena ve fotografiích zvířat, je tedy souběžná přítomnost přirozenosti a nepřirozenosti, vydělování se z přírody, ale současně nemožnost popřít, že jsme jejími dětmi. Jestli se z ní někdy vydělíme, pak už to nebudeme my.



PRVNÍ LEKCE ZABÍJENÍ. Školení malých gepardů zachytil
Tomasz Gudzowaty v roce 1998 v keňském národním parku Massai Mara.

 

Autoři: ,


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...



Najdete na iDNES.cz