Automobilisté, kteří na cestě do Řecka využívají časově náročnou cestu po dálnicích přes Maďarsko, Srbsko a Makedonii znají Skopje minimálně z dálničních ukazatelů, ovšem minout toto nevelké, ale velezajímavé město bez povšimnutí je rozhodně škoda.
Půlmilionová metropole na severu Makedonské republiky je minimálně v posledních několika letech skutečnou raritou mezi balkánskými městy široko daleko.
Může za to megalomanský projekt s názvem Skopje 2014, kterým se minulá makedonská vláda zřejmě rozhodla vytřít zrak snad celému světu. Což je v případě jednoho z nejchudších států Evropy poměrně překvapivý nápad.
Mramor a sochy, kam se podíváš
Velkolepá rekonstrukce centra města zahrnovala stavbu nádherných neoklasicistních paláců i bulvárů, vztyčení desítek monumentálních soch a sousoší, nechybí ani „vítězný“ oblouk nebo fontány, při pohledu na které se tají dech.
Celá akce blyštící se mramorem a vzácnými kovy měla původně přijít státní pokladnu na 80 milionů eur, ovšem její cena se postupem času vyšplhala na částku více než osmkrát vyšší (v současné době je to něco přes 680 milionů eur) a výdaje stále rostou, ačkoliv letos na jaře zvolená nová reprezentace země hodlá některé projekty zastavit a celou záležitost podrobit přísnému zkoumání.
Celkem se v rámci této bombastické akce ve městě objevilo (nebo ještě objeví) například 28 nových budov, 34 monumentů, 39 soch, čtyři mosty, čtyři náměstí, dvě fontány nebo ruské kolo. K jedenáctimetrovému památníku bojovníka na koni zobrazujícímu Alexandra Velikého, jehož vztyčení před šesti lety tolik naštvalo Řeky (více zde), tak přibylo mnoho dalších dominant.
Múzy mezi antickým sloupovím v popředí, moderní budova filharmonie v pozadí. Na vedlejším snímku je fontána s koňmi.
Návštěvník města si může vybrat, zda bude u vytržení přebíhat od jedné jezdecké sochy ke druhé (snad žádné město na světě jich nemá tolik jako Skopje) a plnit SD kartu neskutečnými záběry pompézních statuí, nebo si znechuceně odplivne a sídlo na řece Vardar prohlásí (stejně jako třeba The Guardian) za evropskou metropoli kýče.
Já jsem si – což překvapilo i mne samotnou – vybrala první variantu. Můžu totiž zodpovědně prohlásit, že jestli mi nějaké evropské město kdy vyrazilo dech, tak to bylo letos na konci léta makedonské Skopje. Kam se hrabe Paříž s Eiffelovkou nebo Řím s Colosseem, říkám a myslím to vážně, ač francouzskou metropoli obdivuji a Itálie je moje srdcovka.
Socha bojovníka na koni na Makedonském náměstí ve Skopje pobouřila Řeky. Alexandra Velikého totiž mají za svého i oni.
Co ještě ve Skopje vidět:Rodný dům Matky Terezy, nejslavnější rodačky Skopje, která byla v roce 2016 svatořečena. Najdete ho na pěší zóně s obchody a kavárničkami na opačnou stranu od Makedonského náměstí. Millenium Cross – 66 metrů vysokou kovovou stavbu ve tvaru kříže na vrchu Vodno nad městem je vidět už z dálky a doveze vás k ní lanovka z parkoviště. Zde je také konečná stanice patrového červeného autobusu číslo 25, jenž vyjíždí od autobusového a vlakového nádraží. Kříž v noci svítí a jeho okolí je oblíbeným místem mejdanů zdejší mládeže. Akvadukt - nachází se několik kilometrů severozápadně od města u obce Vizbegovo doslova v polích. Dostanete se tam nejlépe vlastním autem (až k němu vás dovede neznačená polňačka) nebo taxíkem z centra či na kole. |
Soch a památníků se koneckonců nemůžete v centru města nabažit, provázejí vás doslova na každém kroku. Stejně jako parádní budovy od neoklasicistního Archeologického muzea s mohutným sloupovím až po Makedonskou filharmonii nebo pěší mosty umělců a civilizací doslova obsypané sochami.
Kromě velikánů (ať už válečných hrdinů, či věrozvěstů) vzdává město hold mimo jiné také třeba matkám – fontána mateřství je toho důkazem. Ale umělci se vyřádili také při sochání koní, lvů a další ušlechtilé zvířeny.
Ve stínu minaretů
Když se přece jen odtrhnete od pompézní nádhery a ideálně si dáte oběd v některé ze zahrádek na nábřeží, přejděte kamenný most a pokračujte kolem budovy Univerzity jihovýchodní Evropy do docela jiného světa. Stara Čaršija neboli starý bazar je změť uliček, kde to žije docela něčím jiným než procovskou pompou.
Tady v muslimské čtvrti založené Turky a dnes obývané převážně Albánci se už po staletí dělá to samé – prodává, nakupuje, posedává u čaje, klábosí nebo ukusuje burek.
Orientální atmosféru místa stvrzují minarety zdejších mešit (nejzajímavější je asi ta, která nese jméno Mustafy Paši) stejně jako výlohy zlatnictví nebo obchody s načančanými svatebními šaty.
Stara Čaršija nebo také Bit Pazar je místo, kde panuje čilý obchodní i společenský ruch.
Když se odtud dáte do kopce, objeví se před vámi hradby zdejší středověké pevnosti Kale, která je přístupná zdarma a podle toho to zde také vypadá.
Nečekejte stánky se suvenýry ani s občerstvením, zato parádní výhledy na řeku Vardar i na město, jehož centrum hýří luxusem, ale na pár kilometrů vzdálených křižovatkách vám ušmudlané děti šmejdí špinavým hadrem po předním skle auta, když stojíte na červenou, aby vydyndaly pár denárů nebo ještě lépe eur.
Pryč z hlavního města
Nejen metropolemi je však turista živ, a tak se určitě nechte zlákat dalšími zajímavostmi země. Vydáte-li se ze Skopje po dálnici směrem na jihozápad, určitě se zastavte v městečku Tetovo, které se rozkládá na úpatí pohoří Šar planina.
K jeho návštěvě láká našince zejména malovaná mešita Šarena Džamija postavená v 15. století, která vypadá trochu jako perníková chaloupka (zevnitř je ještě krásnější než zvenku, postůjte chvíli na měkoučkém koberci a obdivujte parádní výzdobu).
Malovaná mešita Šarena Džamija a turecké lázně ve městě Tetovo
Jelikož zde žije početná albánská menšina a převažujícím náboženstvím je islám, najdete v Tetovu vše, co si dovedete představit - od rušných ulic s obchůdky a trhovci přes kolony aut, jejichž řidiči se nebojí použít klakson, ale pravidla silničního provozu jsou jim trochu fuk, až po útulné kavárny a restaurace, z nichž se line vůně, jež vás láká usednout a objednat si.
Nechte se vtáhnout do toho mumraje, nebudete litovat. Jen parkovat doporučuji maličko stranou centra. Najdete tam snadněji volné místo, ušetříte čas a nebudete muset ztrácet nervy v místním provozu.
Krása stvořená přírodou i lidmi
Makedonie sice nemá moře, ale má Ohridské jezero, jedno z nejstarších v Evropě. A také nejkrásnějších. Na délku má 30 kilometrů a Makedonie se o něj dělí se sousední Albánií.
Po hlavním městě nejvyhledávanější turistická destinace země stojí za návštěvu dokonce i v případě, že vážně nejste koupací typ. Vidět městečko Ohrid s majestátní Samuelovou pevností, kamenným amfitáterem, všudypřítomnými prodejci perel, rybími restauracemi a byzantskými památkami zkrátka musíte.
Kostelík sv. Jovan Kaneo v Ohridu
Počítejte s tím, že při objevování krás Ohridu nachodíte nějaký ten kilometr a obujte si raději pohodlné boty. Odměnou vám pak budou náramné výhledy (ten nejpěknější je z hradního ochozu), gurmánské zážitky (za cenu oběda v obyčejné české hospůdce si tu užijete v parádním restaurantu na břehu jezera), duchovní poznání (klášter sv. Klimenta a Pantelejmona, kostel sv. Sofie aj.) a třeba i nákupy. Mimochodem, zdejší perly prý nosí i anglická královna.
V centru na nábřeží si můžete také pronajmout loďku, která vás sveze třeba ke kostelíku sv. Jovan Kaneo nebo dále na jezero. Startují tu i celodenní plavby ke klášteru sv. Nauma u hranic s Albánií.
Tam se ovšem můžete vypravit i po silnici a cestou se zastavit v obci Gradište s nádhernou oblázkovou pláží náležející ke zdejšímu autokempu, ale také s unikátním Muzeem na vodě v Zálivu kostí představujícím život dávných obyvatel z doby bronzové, kteří žili v osadě vybudované na kůlech.
Muzeum na vodě v Zálivu kostí a klášter sv. Nauma
Vstup do areálu kláštera sv. Nauma s parkovištěm, který se nachází o několik kilometrů dál na jih, působí na první pohled trochu moc komerčně, v čemž vás utvrdí kolonie stánků se suvenýry hned za branou.
Ale když se nenecháte odradit, jen o několik desítek metrů dál se můžete na lodičce svézt k pramenu řeky Černý Drin nebo se odebrat do klášterního komplexu s hrobem sv. Nauma a bohatou freskovou výzdobou, který svádí k zastavení a rozjímání, stejně jako k fotografování pro svou byzantskou malebnost.
Pohled z Muzea na vodě. V pozadí hřeben, přezdívaný velryba, který odděluje Ohridské a Prespanské jezero.
Byla by však škoda cupitat jen po památkách, když tento region je jako stvořený k horským túrám. Národní park Galičica, který se rozkládá na hřebeni přezdívaném velryba mezi Ohridským a nedalekým Prespanským jezerem, je rájem pro ty, kdo se rádi toulají mimo civilizaci a stranou lidského ruchu.
Síť více či méně přehledně značených cest různých druhů obtížnosti včetně trailů pro cyklisty nabízí zábavu na tolik dnů, kolik jste ochotni se zde zdržet.
Vzhůru do starověku
Jako další zastávku doporučuji město Bitola, které je druhým největším v Makedonii a kde kromě malého, leč pohledného centra s několika mešitami, hodinovou věží Saat Kula, starým bazarem připomínajícím osmanskou minulost Bitoly a živou pěší zónou Širok Sokak plnou kaváren a restaurantů najdete jednu z nejkouzelnějších starověkých památek Balkánu.
Centrum městečka Bitola s hodinovou věží, jezdeckou sochou a mešitou Yeni
Pěší zóna Širok Sokak v Bitole
Pozůstatky antického města Heraclea leží na jižním okraji města a nabízí skutečně nádherný výlet do historie. Sídlo založené na významné obchodní stezce makedonským králem Filipem II. ve 4. století před naším letopočtem bylo v počátcích křesťanství též sídlem biskupa.
Dnes se zde můžete procházet mezi více či méně zachovalými rozvalinami, vystoupat do hlediště amfiteátru či obdivovat nádherně zachované mozaiky s duchovními i přírodními motivy. Úžasnou atmosféru místa v době naší návštěvy podtrhovala také reprodukovaná komorní hudba, která se vznášela nad zbytky dávných staveb a dodávala prohlídce další rozměr.
Pozůstatky antického města Heraclea leží na jižním okraji Bitoly.
Makedonie je podle mě tak trochu Popelkou Balkánu. Její krása je nenápadná a tak trochu opomíjená, jako kdyby ji macecha schovávala v komoře, ale když ji objevíte a odhrnete závoj, propadnete jejímu kouzlu. A bude vám jasné, že jste se neviděli naposled.
Mohlo by se hodit:Peníze: V Makedonii se platí makedonským denárem, letos na přelomu srpna a září byl kurz přibližně 2,5 denáru za jednu českou korunu. Místní ovšem nepohrdnou ani eurem. Je však lepší mít s sebou hotovost, kartou můžete platit v hotelu nebo některých restauracích a obchodech, ale není to zdaleka pravidlem. Bankomaty jsou převážně ve větších městech, případně u lepších čerpacích stanic. Jídlo a pití: Stejně jako v jiných částech Balkánu i v Makedonii dostanete na deseti místech z deseti vynikající kávu. Platí to i o nevelkých kempech, benzinových pumpách a podnicích rychlého občerstvení. Za jídlo i pití v zemi zaplatíte stejně nebo spíš méně, než jste zvyklí v Česku. Úroveň gastronomie a pohostinských služeb je na velmi slušné úrovni a zejména s mladými lidmi se bez problémů domluvíte anglicky. Nezapomeňte ochutnat místní skvělé víno, ale ani pivo vás rozhodně nezklame. Ubytování a infrastruktura: V turisticky exponovaných místech není nouze o hotely. Kempů v zemi není extra mnoho, ale většinou jsou na solidní úrovni, nijak přeplněné a za ceny nižší, než si účtují podobná česká zařízení. Hlavní silnice jsou většinou v dobrém stavu, za dálnice se platí v mýtnicích v denárech nebo eurech podle ujetých kilometrů. |
