Madeira vznikla sopečnou činností před několika miliony let. Pohoří vede jako páteř od východu k západu středem ostrova, dlouhého necelých šedesát kilometrů a širokého něco přes dvacet kilometrů.
Díky němu se tam „zastaví“ každý mrak a upustí z nádrže část dešťovky. Přičtěte k tomu výškový rozdíl mezi vrcholem a pobřežím, Golfský proud i subtropické podnebí a výsledkem je několik vegetačních pásem, tedy i mikroklimat.
Není divu, že se Madeiře říká Květináč Evropy či Zelená perla Atlantiku. A to jsme ještě nezmínili unikát – vavřínový prales, od roku 1999 součást Seznamu světového dědictví UNESCO.
Celoroční Apríl
Malému madeirskému ráji chybí jediné – přírodní písečné pláže, tedy kromě dvou malých na jižním pobřeží. Ale nečekejte zlatavý písek – je černý. Jemný žlutý byl uměle navezený jen do Calhety a Machica.
Místo toho na ostrově najdete prosluněné zálivy, divoké pobřeží, vodopády i čisté bystřiny, monumentální městskou architekturu i atypické vesničky.
Při každém výletu z pobřeží směrem vzhůru se zapotíte. Úzké, hodně prudké serpentiny vedou od sluncem vyhřátého pobřeží přes zelenou „džungli“, lemující terasovitá políčka, vinice a zmíněný vavřínový prales až na planinu Paúl da Serra. Tam už je jen kleč a pasoucí se stáda krav. Možná to však neuvidíte. Většinou tam bývá mlha, nebo dokonce nepříjemně prší a fouká.
O trochu níž můžete využít závětří některé z levád. Základ přes dva tisíce kilometrů dlouhého systému zavlažovacích kanálů, vinoucích se po úbočích, položili kdysi maurští otroci. Dnes kolem nich vedou stezky lemované obřím kapradím i přerostlými vavříny. Pozor na kondici, rakouská císařovna Sisi tam prý kdysi málem uštvala své dvorní dámy.
V zajetí fenyklu
Kdo ho nemá rád, má smůlu – fenyklu se na Madeiře nevyhnete. Roste všude kolem (je po něm pojmenované i hlavní město Funchal) a Madeiřané ho upravují všemožnými způsoby (i jako fenyklovou zmrzlinu).
Historické centrum Funchalu tvoří budovy světské i církevní ze 16. a 17. století. Většinou jsou zdobené charakteristickou dlaždičkovou mozaikou.
Za fotku stojí impozantní Palácio do Governo Regional, pevnost Palácio de Sao Lourenco, kostel Igreja do Colégio i tržnice Mercado dos Lavradores. Modrobílé dlaždičky zvané azulejos jsou všude, ale má to svůj důvod – chrání objekty proti vlhkosti.
S očima na stopkách
Jste na ostrově, takže na pultech tržnic nemohou chybět ryby. Tuňáci, lososi, mečouni, krevety. Specialitou je hlubinná ryba espada s velice jemným masem – kromě Japonska žije jen v okolí Madeiry. Vypadá jako dlouhý černý had s očima na stopkách – prý jí vylezou přetlakem, když ji rybáři vytahují z hloubky, jež činí kolem půldruhého kilometru.
Severní předměstí Funchalu přechází do městečka Monte. Narazíte tu na „našince“– posledního rakousko-uherského císaře Karla I. , který na Madeiru emigroval po první světové válce a je zde i pohřben. Jak už jméno městečka napovídá, jste na hoře, takže musíte dolů.
Usedněte do proutěných saní a odevzdejte se do rukou dvojice mužů ve slamáčcích, zvaných conductores – začíná pětikilometrová jízda. Kluzká dlažba strmých úzkých uliček ji zrychlí, ale muži v bílém jsou na svých místech a dovezou vás bezpečně do cíle.
Na vrcholku světa
Cabo Girão je údajně nejvyšším útesem světa. Z výšky 580 metrů nad oceánem je nádherný výhled na východní i západní pobřeží. Smyčky serpentin, z nichž mnohé prý museli dělníci tesat ručně, vás dovedou do městečka Porto Moniz.
Je vyhlášené systémem přírodních jezírek, kam oceán pravidelně přilévá a zase odebírá nekonečné proudy slané vody.
Za zastávku stojí i São Vicente, městečko s původní atmosférou a vulkanickými jeskyněmi Grutas de São Vicente.
Bojíte se létat?
Slabší povahy by měly před cílem letu zavřít oči. Přistát na Madeiře je totiž výzvou pro pasažéry i piloty.
Přistávací dráha se z pevniny rozbíhá směrem do Atlantského oceánu, navíc je to jako přistání na mostě, pod nímž klidně jezdí auta. Pak už otevřete oči a dejte si první sklenku slavné madeiry.
Může se hoditJe dobré vědět
Tipy na výlety Co si přivézt
Když vám bude zima Info: www.visitportugal.com |