Maďarská vína znovu ožívají

- Třicet milionů let - tak dlouhá je vinná tradice Maďarska. Důkazem je prý zkameňelá snítka vinné révy "Vitis Hungarica", kterou v karpatské kotlině nalezli archeologové.
"Otevřete ústa, pořádně, a nebojte se," říká lámanou němčinou číšník v egerském sklípku u Bílého jelínka mladé dámě a míří plným koštýřem do jejích úst. Pramínek vytryskne a proudí z téměř z půlmetru přímo do hrdla "oběti".
V takovém okamžiku se nedoporučuje ucukávat, či snad zkoumat kvalitu vína, i když to je pro jistotu bílé.
Tato turistická atrakce je jedním z mnoha prvků dnes znovu ožívající vinné tradice, která i v povodí Dunaje sahá až do antických dob.
"Vítejte. Škoda, že na vás nemám moc času," usmívá se vinař Vilmos Thummemerer z Noszvaje. Víno se podle něj samozřejmě musí pít po celý rok, ale nejlépe stvořený je proto podzim. Na vinohradech dozrávají hrozny pro příští rok a ve sklenkách se odráží tlumené paprsky zářijového slunce, které se s vínem rozlévá do žil.
Z prvních hroznů se již pár týdnů lisuje mošt, který se pro nedočkavce mění na burčák, teprve po něm přichází čas vína. Začínají se plnit první sudy, v nichž mok dozrává, aby se mohl příští rok pít. Jen na tokajské se čeká déle - třeba i osm let.
Vilmos Thummemerer má napilno. Začalo vinobraní a navíc ještě proběhl (letos již po sedmé) Budapešťský mezinárodní vinný festival. Všichni se chtěli pochlubit.
A nejen v metropoli mělo víno oficiálně svátek. I v menších městečkách a vesnicích poblíž vinohradů zní více než jindy melodie cimbálových kapel a v čardášovém rytmu tu tančí dívky s lahvemi červeného v rukou. Nebo se předvádějí mládenci, kteří krouží při tanci nad hlavou malou obručí, v níž se jakoby zázrakem drží sklenka naplněná červeným, které nakonec vypijí na důkaz, že ani neukápli.
"Nebyl jsem překvapen, protože jsem věděl, že se Maďarsko v posledních letech postupně vracelo k vysokému standardu gastronomie a vinařství, jímž se vyznačovalo již od roku 1850 do konce druhé světové války," ocenil kvalitu značek Michel Génin, prezident Mezinárodní akademie gastronomie. Komunistická diktatura tady zlikvidovala soukromé vinaře a státní závody produkovaly ve velkém jen pár několik značek nevalné kvality. Za posledních osm let však postupně rodinné sklípky ožily a už není jedno, odkud a od koho víno je.
"Dnes je to naše tekuté zlato," prohlašuje starosta Egeru György Ringelhann a zdvihá k ústům Tokaj Szamorodni, který zlatou barvu opravdu má. Zvláště poté, co byl Balaton zastíněn evropskými moři, se snaží přilákat turisty záplavou plynoucí z 110 000 hektarů vinic.
Nejde přitom jen o sprosté pití alkoholu. Vždy se přidává i dobré jídlo, kouzlo prostředí, hudba, vůně, světlo a barvy - celá atmosféra - to vše k vínu patří.
V Maďarsku se tak podává ke studenému předkrmu (většinou nějaká masová rolka nebo vyhlášená maďarská uzenina, sýr s nakrájenou zeleninou nebo jablkem) lehké, svěží a spíše suché víno - především bílé nebo rosé, či nanejvýš lehké červené. Mezi vhodné druhy patří Eger Riesling, Kékfrankos rosé, Chardonnay, Verplét Riesling.
Takové víno můžete podle zdejších kulinářů upíjet i k polévce, byť se to nezdá normální.
Další chody v rámci oběda bývají těžší a vyžadují již vína s mnohem výraznější kořeněnou chutí a aromatickou vůní - stále však suchá nebo polosuchá. A tak k jehněčímu se podává bílé Eger Leányka. Vhodné je i Eger Zweigelt rosé.
Kvalitní těžké červené se sametově aromatickou chutí se hodí k hovězímu. Nejznámější je Býčí krev. "Podle jedné verze dostalo toto víno svůj vinařsky neobvyklý název proto, že pomohlo ubránit v 16. století Eger před prvním tureckým náporem. Obránci z něj prý čerpali sílu. Možné je však i to, že ho tak pojmenovali po obsazení Uher Turci, kteří jako pravověrní muslimové pít víno nesměli. O býčí krvi však není v koránu ani zmínka," upozorňuje starosta Ringelhann.
Ale zpátky k obědu. Milovníci sladších vín by si měli zvolit jako hlavní chod těstoviny a pak mají na výběr z řady muškátových vín nebo dezertní červené Debrö Hárslevelü. Tyto značky pak mohou zůstat ve sklenicích i pro závěrečné sladké zákusky nebo koláče. Poměrně často je na menu obdoba jablečného štrúdlu nebo podobného závinu, ale s náplní z hroznů.
Pokud však má někdo chuť na něco slaného, bývá na výběr široká škála sýrů - k těm pikantním se hodí především červené víno, jako typicky maďarská Kadarka.
Tokajské suché se používá jako aperitiv, ale sladké Aszú se doporučuje i k modrému (plísňovému) sýru. "Musíte si ukousnout, požvýkat a na to se napít," doporučuje vinař Tibor Gál. "Pak smísíte v puse víno s rozmělněným sýrem a necháte ho sklouznout do krku. Uvidíte, je to úžasné."

Vinné sklepy v Egeru.

Ochutnávka vína přímo do úst