MAASTRICHT je a není Holandsko

- Místo, kde se dá přejít řeka Maasa - to je i svým názvem nizozemský Maastricht. Poprvé to ocenil Gaius Julius Ceasar a mnozí válečníci po něm. Nicméně turisty sem přitáhla ve větším počtu až Evropská unie, která v malém holandském městečku podepsala smlouvu o své cestě do budoucnosti a přívlastek maastrichtská naplnil éter. "To není vůbec Holandsko," kroutí hlavou Martijn Bink z Amsterdamu a dívá se na domy. Jeho přítelkyně k tomu při pohledu na kolemjdoucí dodává: "To nejsou typičtí Holanďani."
V hospůdkách a restauracích jsou prý číšníci mnohem vlídnější. "To na severu, kdybych si řekl o lístek, tak by na mě asi jen zle zavrčeli, abych si to šel přečíst z tabule na baru, kde je to křídou napsaný," říká Jurjen Bugel, který se odtud odstěhoval do holandské metropole, zatímco váhá, jestli si dát cibulovou polévku se sýrem a k tomu hovězí s broskví a bramborem, nebo nějakou drůbež, o níž tvrdí, že to tedy rozhodně není kuře. Jen je to prý nepřeložitelné.
Místní specialitou jsou pak jablečné knedlíky, ale buď jak buď: vše je chutné a oběd pro jednoho vyjde většinou na dvacet až třicet guldenů. Včetně čokoládové pochoutky pro dítě nebo sklenice piva, které tu má často i jiné barvy než v Čechách, nemluvě o chuti (do sladka).
Ovšem pozor - o kvalitě se Nizozemci s chutí přou a jsou na své značky pyšní.
Pokud jde o rozdíly se zbytkem Holandska, Maastrichťané názor, že jsou jiní, nevyvracejí. Sami se cítí součástí země tulipánů "teprve" asi 150 let.
"No my jsme nejdřív nechtěli být Holanďani, opravdu ne, ale teď jsme rádi, že tomu tak je, a jsme na to hrdí," vysvětluje rozohněně průvodkyně Marian, jejíž rodina sem přišla po první světové válce z Belgie a většina lidí tu mluvila stále francouzsky. Marian upozorňuje na řadu zajímavostí města: "Vidíte ta zazděná okna? To se dělalo kvůli daním, které se platily podle počtu oken," vysvětluje. "Tady na nábřeží domy hogo fogo rodin mají velká okna. Ty domy nejsou vůbec prostorné, ale dávali najevo okázalost," dodává Marian.
Maastricht má sice jen 120 000 obyvatel a všude se dá dojít pěšky, nicméně pyšní se úctyhodným počtem 1450 monumentů chráněných zákonem. Patří mezi ně především bazilika, katedrály a řada kostelů ve stáří od 10. po 19. století, a především v těch katolických jsou bohaté sbírky církevních předmětů.
K snad nejoblíbenějším místům pak patří procházka parkem kolem zachované části hradeb, na něž jsou nalepeny malebné uličky. V jedné takové je schovaný i vodní mlýn, který každou sobotu ještě mele pro návštěvníky a také pro malou domácí pekárničku s chutným slaným pečivem.
A nebylo by to samozřejmě Holandsko, kdyby se tu také nevyskytoval větrný mlýn - tedy alespoň kousek za městem. A nebylo by to rozkvétající turistické centrum, kdyby nemohlo nabídnout všechny ostatní myslitelné atrakce na zemi ve vodě i ve vzduchu, od sportu přes kulinářské zážitky až po ty kulturní.
Ten, kdo chce rychle zažít nebo aspoň uvidět co nejvíce, skončí s bolestmi v nohou. Odpočinek nabízejí desítky kavárniček, které především v historickém centru kolem náměstí Vrijtho okupují celý chodník. Mezi nimi nelze "beztrestně" projít, aniž by člověk nezatoužil po vonící kávě nebo něčem malém pod zub, dříve než zamíří do hotelu. Ty jsou tady v Maastrichtu v široké cenové škále od 45 po 250 guldenů za osobu a noc. Než jsou však všechny účty vyrovnány, obsypávají turisté nábřeží, a především okolí mostu Sv. Serváce. Každý se tady může přesvědčit, že Maastricht je opravdu město, kde se překračuje řeka.

Historické centrum města