Náš článek je určen především aktivním rodičům, kteří nechtějí své dítě jen odložit do lyžařské školy, ale mají chuť ho zasvětit do tajů "čerchmantských prkýnek" sami. Vždyť pozorovat zblízka své dítě, jak se s naší pomocí rychle zlepšuje, přece patří k největším radostem.
Kdy začít?
Odborná literatura obvykle uvádí věkovou hranici tří let. Nevyplatí se však spěchat a dobře zvažte, zda už je váš potomek k lyžování fyzicky i psychicky zralý. Seriózní lyžařskou výuku pak můžete klidně o jednu sezonu odložit.
Pokud nejste lékař nebo tělocvikář, neodhaduje se pohybová a fyzická vyspělost snadno. Máme pro vás tedy alespoň několik tipů, jak své dítě obecně posoudit. Vydrží v zimě několik hodin na svahu? Zvládne bez problému půldenní pěší výlet? Jezdí na kole? (rovnováha je pro lyžování velmi důležitá). Na škodu určitě také není ani základní obratnost, například kotoul.
Druhou věcí, kterou bychom neměli podcenit, je motivace dětí. Líbí se jim vůbec představa, že budou lyžovat? Mají rády zimu? My jsme naše děti odmalička vedli k pobytu v přírodě v létě i v zimě. V prvních letech jsme zimu trávili nekonečným sáňkováním, koulováním a budováním toboganů a bludišť ve sněhu. Samotné "lyže" jsme dětem pro legraci pořídili asi v necelých dvou letech. Ale tyto "kluzky" z umělé hmoty žádnou vlnu nadšení nevzbudily, takže jsme se úspěšně vrátili k osvědčeným radovánkám.
Určitě však tuto fázi zimního pobývání venku nepodceňujte. Takto připravené děti se budou na lyžování těšit a vy budete mít z půlky vyhráno. Není totiž nic horšího než je k nějaké aktivitě nutit násilím.
První lyže
Tip na dovolenouVyražte s dětmi na hory. Vyberte si z pestré nabídky pobytů na našich horách nebo se vydejte do Alp. Vybírejte na dovolena.iDNES.cz. |
U prvních dětských lyží je důležitější jejich design víc, než byste si mysleli. My jsme lyže vybírali s dětmi a rozhodující byla barva. Je jedno, jakou mají značku, hlavně ať jsou žluté! Na druhou stranu klidně zajděte do bazaru, dětské lyže a boty jsou na jeden až dva roky, dítě z nich rychle vyroste a i bazarové fungují dobře. Na místě si nechte seřídit vázání, případně vystavit na seřízení certifikát.
Kromě barvy samozřejmě budete volit i správnou délku lyží. Obecně platí, že malý lyžař by měl stát na lyžích o 10 až 20 centimetrů kratších, než sám měří. Měly by mu být zhruba po bradu. Značka je pro lyže do délky kolem 120 cm víceméně druhořadý faktor. Rozhodně však nepořizujte nejrůznější náhražky, jako např. plastové lyže bez hran, měkké boty a podobně.
První jízdy na dětském vleku. Dítě máme mezi nohama.
Lano můžete využít i při výletech a děti na něm povozit.
Lyžáky volíme skeletové, velikostí by rozhodně neměly být těsné. Máme zkušenost s vícepřezkovými typy i s typem se zadním nástupem s jednou přezkou, tyto boty se děti rychleji naučí samy nazouvat a zapínat. Nesmíme také zapomenout na helmu a na lyžařské brýle, které vždy zkoušíme s nasazenou helmou.
Při rozhodování, zda výbavu koupit, nebo si ji půjčovat, myslete kromě ekonomiky i na to, že děti si svoje lyže oblíbí a je to v podstatě jejich hračka. Když jim je koupíte, budou k nim mít jiný vztah a budou se z nich radovat celou zimu.
Příprava na suchu
Ještě než vyrazíte na hory, začněte doma tím, že dětem obujete boty a lyže a necháte je doma vyzkoušet si pocit, jaké je mít lyže na nohou. Vyzkoušejte chůzi a vstávání ze země. Na zem si dejte starou deku, abyste nepoškodili podlahu a skluznice lyží. Takto ještě můžete "odchytit" poslední nedostatky ve vybavení či velikosti bot.
Poprvé máme lyže na nohách, takže příprava začíná na suchu.
Když jsme přemýšleli, jak to zařídit, aby naše dvojčata hned od počátku co nejvíce na lyžích samostatně jezdila, dospěli jsme k metodice tzv. výuky na laně. Někteří instruktoři tuto metodiku sice zavrhují, ale nám se osvědčila. V obchodě pro kutily jsem zakoupil 40 mm široké popruhy, přezky, karabinky, lano a 7 mm silný "gumicuk" a za večer vyrobil jednoduché zařízení, které dítěti poskytne jistotu, že kdyby něco, táta ho podrží.
Toto "vodítko" sestává ze dvou opasků (pro dítě a pro rodiče) se všitou D-sponou. Oba opasky jsme propojili metr dlouhým gumicukem (na straně dítěte) a prodloužili dvěma metry 6 mm tlusté pletené šňůry. Při vlastním lyžování je otázkou vteřiny dítě odpojit karabinkou a šňůru smotat za opasek nebo do kapsy – například při nástupu na lanovku. Další výhody tohoto udělátka oceníte na táhlých dojezdech a rovinkách, kdy se stačí jen prohodit a dítě za sebou vytáhnete. Po zvládnutí sjezdu jsme kšírky využili i obráceně a tahali jsme děti na běžkách na výlety.
Lano, vodítko neboli kšírky. Toto udělátko využijete pro úplné lyžařské začátky.
Lano slouží jako psychická podpora i jako záchranná brzda. Přílišné visení na laně vede k chybnému záklonu dítěte.
Lyžování hrou
Pro první pokusy velmi doporučuji vyhledat mírný a přehledný svah, pokud možno s minimem provozu ostatních lyžařů. Nic neodradí dítě od dalšího lyžování víc než srážka s "blbcem", namachrovaným frajerem, jichž bohužel v poslední době přibývá.
Nám se osvědčilo vyrazit na první lyžování do Rakouska, kde na počátku prosince bývá opravdu prázdno. Ideální jsou střediska se sedačkovými lanovkami nebo kabinkami, zapomeňte na to, že vaše dítě bude hned jezdit na vleku. Pokud je to možné, počkejte si na kvalitní čerstvý sníh a hezké počasí, dítě dobře oblékněte, napapejte, vyčurejte, zkrátka aby bylo v pohodě!
Takže po týdnech příprav konečně stojíme na kopci a před námi je první jízda. Od počátku dítě vedeme ke správnému postoji na lyžích bez záklonu a při jízdě se je snažíme brzdit lanem jen minimálně. Lano máme spíš jako záchrannou brzdu, dítě nesmí na laně viset! Můžeme jezdit s hůlkami i bez nich, každá změna aktivity děti motivuje, ale úplně na začátku je to lepší bez holí s rukama na kolínkách.
Spíš než zatáčení zkoušíme nejprve oblouk šikmo ke svahu, takto se dítě samo naučí zastavit, což zvyšuje jeho pocit bezpečí. Trénujeme postavení lyží na hrany a práci kolínek a postupně můžeme zkusit první napojované oblouky. Nemusíme si s tím moc lámat hlavu, jakmile dítě pochopí, jak to funguje, začne zatáčet samo.
Kouzlo učení v této fázi spočívá v množství naježděných kilometrů, zábavě a opravování hlavních chyb (špatný postoj, záklon, plužení, smýkání, špatné držení hůlek apod.). Dítě vedeme k plynulým, zpočátku otevřenějším obloukům. Většina šikovných dětí takto zvládne druhý až třetí den první samostatnou jízdu bez lana.
Slalomy děti baví, ale nesmí se to přehánět. Častá jízda v brankách může v počátku vést ke špatným návykům.
Dětem můžete stavět nejrůznější jízdy zručnosti.
Lyžování prokládáme nejrůznějšími hrami (třeba trefit za jízdy koulí tátu), učíme dítě samostatně vstát, když spadne, a pokud se na to malý lyžník cítí, můžeme zkusit první jízdu na vleku. Ideální pro nácvik jsou malé a pomalu jedoucí dětské vleky typu poma. Když je k dispozici jenom velká dospělá kotva, vezmeme dítě na koleno – jednu naši nohu vsuneme mezi jeho lyže a volnou rukou ho přidržujeme za trup.
Když na to máme čas, můžeme dětem postavit nejrůznější "jízdy zručnosti" nebo využít dětských lyžařských parků v některých střediscích, např. přejíždění boulí, skokánky, slalom, jízda v hlubším sněhu. To vše posouvá techniku a sebejistotu dítěte a často budete překvapeni, jak rychle učení vašeho potomka postupuje.
Skokánky děti baví a zlepšují jejich jistotu na lyžích.
Bezpečnost, a kam na lyže s dětmi
Při lyžování s dětmi musíme pamatovat na jejich relativní zranitelnost, přece jen jsou malé a pohybují se na kluzkém povrchu mezi velkými lyžaři. Určitě nepodceňujte seřízení bezpečnostního vázání v odborném servisu, spirálová zlomenina holenní kosti totiž není dobrý start do lyžařského života. Doslova povinností je helma. Dělají se i dětské páteřní pásy, ale o jejich nezbytnosti nejsem zcela přesvědčen.
Důležité je kvalitní oblečení, pokud možno s reflexními barvami. Dítě musí být v teple a dobře vypolstrovaná bunda a kalhoty jej ochrání při drobných pádech. Vozte s sebou termosku s čajem pro zahřátí. I malý lok během jízdy na lanovce dítě osvěží.
Jan HocekAutor článku vystudoval tělesnou výchovu a sport, má licenci učitele lyžování, v minulosti závodně lyžoval a učil lyžování studenty tělesné výchovy na FTVS UK v Praze. Pokud zrovna nehobluje se svými dětmi sjezdovku, miluje volné telemarkové a backcountry lyžování ve volné přírodě. |
Při lyžování je třeba mít na mysli, že malé dítě nemá povědomí o vlastní rychlosti a není schopno dobře vyhodnocovat, co je ještě bezpečné a co už ne. I když už jezdí samo, je nutné ho mít stále pod dozorem a slovně korigovat. Pokud s dětmi jezdí oba rodiče, jeden by měl jet vpředu a přibližně ukazovat cestu, druhý potom za dítětem. Když jste s dítětem sami, můžete je na přehledných úsecích pustit dopředu samotné, jindy zase jeďte před ním – bude kopírovat vaši techniku, a dál se tak učit.
Zima je fajn. Sněhový tobogan postavili tátové, domečky se svíčkami zase maminky. Děti budou na takový týden určitě rády vzpomínat.
Jízda na boulích v dětském "snow parku" na Benecku
Velkým problémem je hustý provoz na sjezdových tratích, případně neukáznění lyžaři a snowboardisté ohrožující neohleduplnou jízdou ostatní. Zkuste vyloženě dětské sjezdovky s malými vleky (například Benecko v Krkonoších, Severák v Jizerkách, Chotouň u Jílového a další). Výhodné jsou také speciální hotelové sjezdovky jen pro ubytované hosty, kde je klidnější provoz.
Jedním z řešení je pokud možno se vyhnout nejexponovanějším časům: lyžujte brzy ráno nebo přes polední pauzu, kdy většina lyžařů sedí v hospodách. My jsme to většinou řešili dvěma pauzami na občerstvení v nejexponovanějších časech, první kolem 11. hodiny a druhé ve 14 hodin. Zejména v Rakousku bývá po 15. hodině na sjezdovkách jen minimum lidí. Dobré je lyžovat mimo sezonu, v prosinci před Vánocemi nebo v druhé polovině března.
Jakmile vaše děti bez problémů zvládnou modrou sjezdovku, plynule točí obloučky a bezpečně zastaví "na fleku", můžete postupně přidávat na náročnosti a pustit se na červené svahy, do boulí nebo hlubokého sněhu.
Přeji pohodové lyžování a hodně radosti při učení!
