Pět prestižních hvězdiček
St. Anton je součástí velké zóny Arlberg na pomezí Tyrolska a Vorarlbergu, k níž patří ještě propojená oblast Lech Zürs. Reprezentativní Ski atlas ADAC dává tomuto báječnému lyžařskému cirkusu maximální počet pěti hvězdiček, zábavě a après ski taky. Můžeme potvrdit, že právem. iDNES.cz v půli ledna vyzkoušel, že tato ocenění jsou zasloužená.
Samotná oblast St. Anton, která spojuje ještě místa St. Christoph a Stuben, má dohromady 133 propojených kilometrů sjezdovek (Lech Zürs má pak dalších 220 km).
Výborné lyžování pro pokročilé a dobré sjezdaře
Začíná se lyžovat v takové nadmořské výšce, kde v Česku už to výš prakticky nejde, ve 1 300 metrech nad mořem. Nejvyšší bod, skalnatá špice Valluga, má 2 800 metrů. Nejdelší sjezd z Vallugy dolů do St. Antonu měří 10 kilometrů a má převýšení 1 350 metrů.
Nejtěžší sjezdovkou je obávaná sjezdová trať Kandahár, kde se v roce 2001 jel mužský sjezd mistrovství světa.
Zdejší sjezdové tratě jsou všech kategorií, ale najdete hodně náročných a velmi členitých, které se vlní mezi skalami. St. Anton prostě nabízí ideální lyžování pro pokročilé a dobré sjezdaře, zejména pak pro ty, kteří rádi kombinují náročné sjezdovky s volným terénem.
Lanovka, nebo letadlo?
Rakušané určitě prominou, ale lyžař se tu už ani moc necítí jako v Rakousku, ale jako někde ve "velkých" Alpách ve Švýcarsku nebo ve Francii. Všechno je zde nějak větší a rozlehlejší. Třeba velká "jumbo" lanovka z vrcholu Galzig (zhruba 2 100 m n. m.) na hřeben Vallugagrat (2 650 m n. m.) letí v jednom momentě po nebi v takové výšce, že zezdola připomíná letadlo. Z lanovky Valfagehr zase uvidíte přes rozervané skály jedno z nejkrásnějších zimních alpských údolí.
Z výše položených sjezdovek lze takřka kdykoli odbočit do volného prostoru. Díky členitému terénu a velkému množství sněhu je tady možností pro freeride mnohem víc než jinde.
Střediska každému "na míru"
Kdo chce superlyžařské městečko s veškerým zázemím a hojností zábavy, ať zůstane v St. Antonu. Kdo potřebuje sportovní, klidný luxus s perfektním přístupem k nejvyšším lyžařským pasážím, měl by si vybrat malý St. Christoph. Kdo touží kromě skvělého lyžování i po noblesních hotelích, krásných obchodech, drahých buticích a setkáních s celebritami, ať zamíří do Zürsu. A kdo chce načinčanou tradici, ať jede do Lechu. Mimochodem ať nikdo nepočítá, že si tu v dobrém hotelu nebo restauraci dá láhev dobrého rakouského vína pod 35 eur.
Kdo na St. Anton nemá a přesto si tam chce zalyžovat, najde snesitelnější cenové relace ubytování i stravování v nedalekém městečku Landeck.
Zajímavé to tady mají s lanovkami. V nejvytíženějších místech najdete ta nejmodernější přepravní zařízení. V zapadlejších zónách, kam míří víc freerideři, se ale posadíte i na docela obstarožní dvoj a trojsedačky, které nepřibrzďují při nástupu. V Trentinu, ale i na Lipně by je už dávno vyměnili. Nepodařilo se nám zjistit, proč tomu tak je. Že by snad trošku pýcha? My jsme i tak nejlepší a lidi sem stejně budou jezdit a platit víc než jinde?
Ale to je snad to jediné, co by se dalo St. Antonu vytknout. Jinak tu zákazník najde včetně lyžování to nejlepší. Špičkové hotely s domácí atmosférou a top wellness zázemím, skvělé restaurace i do rána hučící bary a diskotéky. Nejživější aprés ski je přímo v St. Antonu nebo v Zürsu.
Opravdu stojí za to sem aspoň jednou za život jet.
Může se hoditJak se tam dostat Kolik stojí skipasy Šetřící tip Užitečný web |