Na konci sjezdovky, která odsud stoupá k vrcholu pohoří Pohorje v Mariboru, stojí nevysoký blonďák s černými brýlemi. Zdá se, že jej zde všichni znají. No jasně, je to on. Bojan Križaj, první slovinský vítěz závodu Světového poháru v alpském lyžování a olympijský medailista.
Dnes Križajovi táhne na čtyřicítku a on sám je nejlepší reklamou pro místní sjezdovky. Ty začínají v Mariboru již ve výšce tři sta padesát metrů nad mořem a končí pár metrů nad 1300 metry. Na první pohled se tedy může zdát, že to není nic moc. Klima zde totiž bývá poměrně příjemné, ale množství sněhových děl pro jistotu chrlí často i přes den umělý sníh na kupy, které se pak časem hodí. Proto mohou malí caparti, které s učitelkou často potkáte na zdejších svazích, celou zimu trénovat a snít o slávě Križajů, Koširů, Kunců a dalších slovinských lyžařských hvězd. V Mariboru můžete například na tři a půl kilometru dlouhé sjezdovce lyžovat od devíti ráno až do deseti večer, kdy radovánky končí, vypíná se silné umělé osvětlení a na svahy vyrážejí rolby. Maribor je se svými šedesáti kilometry sjezdovek po Bohinji a Bledu (osmdesát kilometrů sjezdovek) druhým největším lyžařským centrem země. Sjezdovek tu sice není tolik jako v některých alpských zemích, ale na vleky se téměř nikdy nečeká ani u spodních stanic. Porovnání pro lyžaře z Čech: je to o trochu lepší Špindlerův Mlýn. I permanentka na den je jen o málo dražší - v přepočtu přijde zhruba na 530 českých korun. K dispozici pak máte kabinovou lanovku, tři dvousedačky a zbytek tvoří kotvové vleky. Proti našim střediskům máte výhodu, že si můžete užít i trochu sjezdařské turistiky, když na hřebenu vyrazíte mírně svažitými lesními cestami k dalším sjezdovkám. Není jich moc, měří maximálně do dvou kilometrů, jsou z kategorie červených a modrých, ale bývá na nich jen deset dvacet lyžařů. Když je hezké počasí, pod sebou pak máte vinicemi obklopený Maribor jako na dlani, což láká zajít si do některé z místních restaurací, ale zdejší Laško pivo není nic moc. Komu to nestačí, může otestovat jednu z pěti zdejších černých sjezdovek s názvem Golden Fox (Zlatá liška), na níž jely ženy už šestatřicetkrát Světový pohár. Nebývá upravena, ale kdo pamatuje krkonošskou předrolbovou éru, toho malé boule nezarazí a slušně se sveze. Když je ošklivě, což prý nebývá často, můžete vyrazit do města. Je tam bazén a zimní stadion pro sportovce, kino i divadlo pro »kulturisty«. Při prohlídce starého centra města nevynechte vinotéku ve vodní věži na nábřeží řeky Drávy a o pár set metrů dál místní pýchu - prý nejstarší vinný keř světa, který rodí vinnou révu už přes čtyři stovky let. Do Mariboru pojedete směrem na rakouský Graz a cesta vám zabere asi sedm hodin autem.
Dnes Križajovi táhne na čtyřicítku a on sám je nejlepší reklamou pro místní sjezdovky. Ty začínají v Mariboru již ve výšce tři sta padesát metrů nad mořem a končí pár metrů nad 1300 metry. Na první pohled se tedy může zdát, že to není nic moc. Klima zde totiž bývá poměrně příjemné, ale množství sněhových děl pro jistotu chrlí často i přes den umělý sníh na kupy, které se pak časem hodí. Proto mohou malí caparti, které s učitelkou často potkáte na zdejších svazích, celou zimu trénovat a snít o slávě Križajů, Koširů, Kunců a dalších slovinských lyžařských hvězd. V Mariboru můžete například na tři a půl kilometru dlouhé sjezdovce lyžovat od devíti ráno až do deseti večer, kdy radovánky končí, vypíná se silné umělé osvětlení a na svahy vyrážejí rolby. Maribor je se svými šedesáti kilometry sjezdovek po Bohinji a Bledu (osmdesát kilometrů sjezdovek) druhým největším lyžařským centrem země. Sjezdovek tu sice není tolik jako v některých alpských zemích, ale na vleky se téměř nikdy nečeká ani u spodních stanic. Porovnání pro lyžaře z Čech: je to o trochu lepší Špindlerův Mlýn. I permanentka na den je jen o málo dražší - v přepočtu přijde zhruba na 530 českých korun. K dispozici pak máte kabinovou lanovku, tři dvousedačky a zbytek tvoří kotvové vleky. Proti našim střediskům máte výhodu, že si můžete užít i trochu sjezdařské turistiky, když na hřebenu vyrazíte mírně svažitými lesními cestami k dalším sjezdovkám. Není jich moc, měří maximálně do dvou kilometrů, jsou z kategorie červených a modrých, ale bývá na nich jen deset dvacet lyžařů. Když je hezké počasí, pod sebou pak máte vinicemi obklopený Maribor jako na dlani, což láká zajít si do některé z místních restaurací, ale zdejší Laško pivo není nic moc. Komu to nestačí, může otestovat jednu z pěti zdejších černých sjezdovek s názvem Golden Fox (Zlatá liška), na níž jely ženy už šestatřicetkrát Světový pohár. Nebývá upravena, ale kdo pamatuje krkonošskou předrolbovou éru, toho malé boule nezarazí a slušně se sveze. Když je ošklivě, což prý nebývá často, můžete vyrazit do města. Je tam bazén a zimní stadion pro sportovce, kino i divadlo pro »kulturisty«. Při prohlídce starého centra města nevynechte vinotéku ve vodní věži na nábřeží řeky Drávy a o pár set metrů dál místní pýchu - prý nejstarší vinný keř světa, který rodí vinnou révu už přes čtyři stovky let. Do Mariboru pojedete směrem na rakouský Graz a cesta vám zabere asi sedm hodin autem.
