Hanesse Strolze se nám podařilo zastihnout na pražské Harfě, kam se přijel podívat, jak jsou jeho slavné boty oblíbené mezi českými lyžaři.
Pamatujete si na dobu, když jste začínal pomáhat v rodinné firmě?
Ano, je to dokonce zaznamenáno na jedné historické fotografii ze začátku 70. let. Bylo mi tehdy osm, na snímku jsme všechny tři generace Strolzů – děda, otec i já. Vyráběli jsme špičkové závodní kožené boty s přezkami, ale na fotografii je už vidět i jedna bota s plastovým skeletem. Patřili jsme tehdy ke známým firmám, protože můj otec závodil na špičkové úrovni.
S vaším jmenovcem Christianem Pravdou se přetahoval o nejvyšší příčky, o něco později se k nim přidal Toni Sailer. I díky otcovi, kterému říkali „závoďák švec“, od nás kupovalo sjezdařské speciály asi 25 národních sjezdařských týmů z celého světa. Měl tu výhodu, že nejen rozuměl botám, ale byl i špičkový sjezdař a věděl tedy, co taková bota přesně potřebuje.
Jak vypadala vaše továrna?
Ale kdepak továrna. Byla to jen dílna, vlastně jen jedna z místností v našem rodinném domě v Lechu. Bylo to na začátku 70. let a ty boty byly tehdy nejen v dílně, ale v celém domě. Myslím, že je měl otec snad i v ložnici.
Kdy jste dostal své první lyžáky? Předpokládám, že byly otcovy výroby...
Ano jistě, někdy v roce 1966, kdy mi byly čtyři roky. Byly samozřejmě kožené a měly ještě tkaničky.
Jak jste začal ve firmě pomáhat?
Byl jsem ještě kluk a otec mi nabídl, že si mohu vydělat nějaké kapesné, když budu pomáhat. Dělali jsme tehdy se sestrou úplně jednoduché věci, strkali botičky do skeletů nebo vkládali vložky. Později jsem se naučil šít ortopedické boty a nakonec jsem vystudoval grafický design v Mnichově. V roce 1990 za mnou přišel otec a řekl mi: Doteď jsem byl odpovědný za firmu já a tys mi pomáhal, teď budeš odpovědný ty a já budu pomáhat tobě.
Vaše firma proslula maximálně individuálním přístupem k zákazníkům, tím, že děláte boty na míru. Kdy jste s tím začali?
Právě že od samého začátku, kdy můj děda Ambros v roce 1921 začal šít lyžařské boty. Firma se pak hodně rozjela za mého otce, který pokračoval v dědově umění, ale byl i špičkový lyžař. Tenkrát se lyžovalo hlavně v sousedním Zürsu, kde otec vlastnil hotel. Po večerech tam jezdil přeměřit zájemcům o nové boty nohy a ještě v noci se na lyžích vracel zpět do Lechu. Za den, dva tři ušil boty, které pak vezl hostům zpět do hotelu v Zürsu. Postupem času jsme naše umění samozřejmě zdokonalovali.
Vaše filozofie zůstala od té doby stále stejná?
Ano, snažíme se vyrábět boty na míru, velmi kvalitní, s dobrým nadčasovým designem.
Tři generace Strolzů v jedné dílně na fotografii ze 70. let.
Co bylo vlastně dosud největším zlomem ve výrobě lyžařských bot?
Nejprve použití přezek, začalo se s nimi začátkem 60. let ještě na kožených botách. Největším zlomem pak bylo použití plastového skeletu. To byl obrovský skok, který změnil všechno. Styl lyžování, bezpečnost...
Kde dělají běžní lyžaři při výběru bot největší chybu?
Je to často kombinace faktorů. Za prvé - snaží se na botách šetřit, koupí si levný výrobek, který není tak dobrý, neumožní kvalitní lyžování. Takové boty pak ani dlouho nevydrží. Za druhé, když se mnoha lyžařů, zejména mužů, zeptáte, jak lyžují, odpovídají automaticky, že výborně a chtějí téměř závodní vybavení. Jenže zapomínají, že závodníci lyžují úplně jinak. Netrénují na svahu dlouhé hodiny. Boty mají extrémně tuhé, jedou jen pár tréninkových jízd a po každé si dole ihned rozepínají přezky. Boty pro normální, byť sportovní, lyžování musí být také dostatečně komfortní, aby v nich nohy nebolely. A za třetí si lidé nezřídka kupují boty větší nebo pro ně nevhodné. Taková bota pak neumožní kvalitní jízdu. Tyhle všechny chyby automaticky odstraní výroba boty na míru, při níž se nejdřív zákazník radí s „bootfitterem“ (školeným odborníkem na výrobu, úpravu boty). Ten se ho ptá, jak opravdu jezdí, kde, jak často atd. Bota se pak vyrobí, zákazník jde lyžovat, ale znovu může po prvních zkušenostech přijít a my odstraníme drobné nedostatky. Vždy garantujeme, že bota bude sedět a zákazníkovi vyhovovat.
Co je nejdůležitější na botách, aby byly dobré?
Ty věci jsou čtyři a musí být v souladu. První je skelet, druhá vnitřní botička, třetí je vložka a čtvrtá je již zmíněný dobrý „bootfitter“. Když je „bootfitter“ dobrý, ale materiál, s nímž pracuje, dobrý není, nemůžete mít dobrý výsledek. A stejně tak naopak. Konečně musím při výběru boty správně analyzovat stav nohy, těla a kondice zákazníka. Deset lidí bude mít stejně velkou nohu, ale nakonec budou mít deset různých bot. Ta bota se musí přizpůsobit noze a nejen jí na základě věku, váhy, výšky, anatomických zvláštností, výšce nártu atd. Vezměte si třeba jen věk. Jestli lyžujete stejně agresivně jako před 20 lety, můžete mít prakticky stejnou botu. Ale to je velmi nepravděpodobné. Některým lidem se za 20 let změní celé tělo. Svaly zeslábnou, naberou 10, 15 kil. Proto máme několik modelů bot, které i tento faktor zohledňují. Máme téměř závodní obuv, ale také velmi velmi komfortní. Naše filozofie je zároveň podobná stavebnici, legu. Máme komponenty, kterými můžeme botu v případě potřeby „přitvrdit“.
Na citlivá místa na noze se před vypěněním lepí filcové náplasti.
Příprava na vypěnění vnitřní botičky
Proč jsou vůbec dobré boty pro lyžování tak moc důležité?
Protože boty jsou spojnicí mezi tělem a lyžemi. A to spojení musí být navíc komfortní. Bota musí dobře izolovat, nesmí v ní být zima atd. Když vás něco v botě bolí, nemůžete dobře lyžovat. Když máte boty moc volné, velké, tak při zahájení oblouku se vám nejdříve pohne noha v botě. Tudíž nemůžete oblouk provést kvalitně. Je to jako s řízením v autě. Když řízení okamžitě a přesně reaguje, jste mnohem rychlejší, přesnější a jedete i bezpečněji. Dobrá bota je pro dobré lyžování ještě důležitější než lyže.
Je individuální přístup ke klientovi podle vás celosvětový trend?
Určitě, téměř každá velká firma se dnes snaží aspoň částečně s botou při prodeji pracovat a mít možnost ji nějak upravit. Když ničím jiným, tak aspoň vložkami. Málokdo však dělá celou botu na míru. Není to totiž jednoduché. Když si chcete koupit botu od velkého výrobce, máte omezené možnosti. Jeden daný model má maximálně botu užší nebo širší a několik stupňů tvrdosti. U nás na jednu velikost nohy můžeme mít 186 různých verzí jedné boty. To je hodně. Vyrábíme boty s přesností na půl čísla, máme širší, užší, různé vnitřní botičky, vložky, různé barvy atd.
Kterým směrem se podle vás bude vývoj bot dál ubírat? Jaké materiály budou fungovat v budoucnosti?
Myslím, že moderní plasty, které nyní používáme pro boty, budou fungovat ještě dlouho. Pro některé komponenty by se možná dal využít třeba moderní karbon, ale je otázka, zda to je pro sjezdovou botu nutné. Roli tu hraje i cena.
Změní se jednou nějak zásadně tvar lyžařské boty?
Bota pořád musí nějakým způsobem kopírovat vaši nohu, musí být aspoň trochu noze podobná. Takže já stále budoucnost vidím spíš ve způsobu výběru, v tom, co děláme my. V individuálním přístupu k zákazníkovi.
Poznal byste, že máte na noze botu Strolz, kdyby vám zavázali oči?
Kdybych s ní jel na lyžích, tak určitě (smích).
Jak může menší firma jako vy obstát v obrovské konkurenci lyžařských velkovýrobců?
Je to těžké, ale funguje to také proto, že jsme malí. Pětadvacet procent naší produkce prodáme přímo zákazníkům v našem obchodě v Lechu. Neměníme také naši produkci každých pět let, jako velcí výrobci. Nemusíme, protože naši zákazníci nám věří.
Kolik bot prodáte ročně? A kam všude vyvážíte?
Kolem osmi tisíc párů a mnoho let si už tuto hladinu držíme. Naší filozofií není expanze, ale udržení vysoké kvality. Jinak boty prodáváme do celého lyžařského světa. Kolem 50 procent prodáme boty Rakušanům, potom Němcům, Švýcarům, Američanům... Také Skandinávie je pro nás zajímavým trhem.
Jaké máte plány ohledně inovací?
Neustále hledáme lehčí a lehčí materiály, to je dnes asi to hlavní. S výdrží a trvanlivostí materiálu jsme teď spokojeni. Máme ale také recyklační program, kdy ze starých plastových skeletů vyrábíme střešní šindele.
Fáze vypěnění vnitřní botičky
Jak si vybíráte ten správný materiál? S kým při tom spolupracujete?
Chceme, aby naše bota byla vyrobena v Rakousku, to je pro naše klienty i pro nás velmi důležité. Některé části jsou pak z EU. Spolupracujeme hlavně s chemičkou v bavorském Leverkusenu, jež nám dodává většinu surového plastu. Ten si ale pak sami upravujeme a zpracováváme. Ladíme tuhost, přimícháváme barvy atd. Máme vlastní vstřikovací stroj. Přezky kupujeme z Itálie, ale zbytek už je prakticky celý náš. Nechci naše boty vyrábět například v Číně. Je to příliš daleko, ztratili bychom úzkou vazbu, nedává to smysl. I mí zaměstnanci jsou pyšní na to, že ty boty jsou prostě jejich výrobkem. Výrobkem z Rakouska, z Vorarlberska.
Kolik máte zaměstnanců?
Devět (úsměv). Jsem pyšný na to, že můžu říci, že jsme nejmenší výrobna lyžařských bot. Jsou to hlavně místní lidé z naší oblasti, kteří tam pracují už mnoho let a mají k firmě osobní vztah. Jsme téměř rodinná firma. Já jsem z nich nejstarší, je mi 54. Všichni ostatní jsou mladší. Ale většina je ve firmě zároveň skoro 20 let.
Co vaši zaměstnanci musejí umět?
Musí mít ortopedické znalosti, vyznat se v prodeji, být dobří lyžaři, musejí milovat lyžování a lyžařské boty. I s tím, že boty Strolz jsou trochu jiné, než ty ostatní.
Spolupracujete s bývalými závodníky, s lyžařskými instruktory a průvodci, aby vám pomohli udržovat se v úzkém kontaktu se světovými trendy?
Velmi důležité je, že máme v Lechu náš hlavní obchod, kde prodáváme nejen naše boty, ale i obuv konkurence a máme tak zpětnou vazbu od našich zákazníků. Víme, co dělají ostatní. Zároveň vybavujeme našimi lyžáky asi 200 instruktorů lyžování v celé oblasti. Takže od nich máme jejich postřehy. Všichni naši zaměstnanci lyžují a všichni lyžují v botách Strolz, ale mohou zkoušet i ostatní boty, co máme v prodeji. To samé dělám i já.
Jaké jsou ceny vašich bot?
Řekněme, že jsme přibližně o 20 procent dražší, než stojí špičkové modely velkých výrobců. Když si to spočítáte, tak to není moc. Naše boty jsou velmi kvalitní a déle vydrží. Naši instruktoři jezdí v našich botách dvě sezony, to je přibližně 250 až 300 dní. Spočítejte si, jak dlouho v nich tedy může jezdit náš běžný zákazník. Boty mu mohou vydrží klidně sedm až deset let. Nejsme přitom na trhu nejdražší. Jsou švýcarské lyžáky, které jsou dražší. Troufám si říct, že naše ceny jsou férové.
