Toto středisko přitom neláká pouze lyžařského velmistra. Zalíbí se tady jak zdatným lyžařům, tak i začátečníkům. Návštěvníkům totiž nabízí pro českého lyžaře nekonečně dlouhé sjedzovky. Kdyby stály v řadě za sebou, dosáhla by jejich délka sta kilometrů. Jejich náročnost je přitom různá - od nenáročných modrých až po krkolomné černé. Ty druhé snad Tombu vynesly na vrchol lyžařské kariéry.
Protože se v prvním prosincovém týdnu sezona teprve rozbíhala, nebyly "černé" svahy připravené úplně perfektně. A byly na nich k vidění pády.
Samotné městečko Madonna di Campilio leží ve výšce asi patnáct set metrů nad mořem, lyžařská sezona tu začíná koncem listopadu, kdy se většina svahů stává sjízdnými. Sněhové podmínky navíc garantuje systém umělého zasněžování.
Madonna di Campilio - to je i centrum snowboardistů. Už poněkolikáté se tu v lednu uskuteční jejich mistrovství světa. Milovníkům "širokého prkna" jsou přístupné všechny sjezdovky. Nejvíce je asi potěší ta s číslem 20 v nadmořské výšce 2443 metrů s několika U-rampami.
V prosinci je lyžování pohodlné
Lyžování v prosinci má své výhody. Zatímco na víkendy se sjezdovky zaplní, během pracovního týdne mizí všechny fronty a výborně upravené svahy jsou k dispozici jen pár lyžařům. První týden prosincového lyžování v Madonně podle toho vypadal. Kdo chtěl, měl lanovkovou kabinku pro dvanáct lidí jen pro sebe.
Vše se mění s příchodem víkendu, nebo jiného svátku, kdy Italové nepracují. Osmý prosinec byl ve znamení početí panny Marie a jinak poklidné městečko se změnilo v centrum lyžařů severní Itálie. Od rána do večera stáli v ulicích města policisté a řídili provoz. Ten, kdo si ubytování neobjednal dopředu, nenašel v celém městečku ani jediné místo. Vyrazit autem do centra se stává pošetilostí. Kolona aut se posunovala krokem.
Na rozdíl od francouzských Alp, kde se sezona zkraje prosince jen pozvolna probouzí a nejméně polovina hotelů a restaurací je stále zavřená, v Madonně di Campiglio je otevřená většina obchodů, penzionů, ale i kvaliatních italských restaurací. Jídlem číslo jedna je pizza. Italové si jen výjimečně objednávají něco jiného. Restaurace našince překvapí vybraným chováním číšníků a slušnou cenou, již si účtují za výbornou pizzu. Průměrná cena tohoto italského jídla je 10 000 lir (180 Kč). Pro srovnání: sklenice piva stojí 6 000 lir (108 Kč), vína o třetinu méně.
Prosinec má přece jen háček
Nevýhodou prosincového lyžování může být náhlé oteplení, které přináší i déšť. Na sjezdovkách kočících až v cetru Madonny tak znenadání začal tát sníh a ze slunečného lyžování zbyly promočené bundy a lyžování se proměnilo v malé zápasení s těžkým sněhem a hustou mlhou.
Italové si ale s takovým počasím dokážou poradit jinak. Ženy si navléknou norkové kožichy, které jsou zde velmi módní a rodiny vyrazí do restaurací či za nákupy. Obchody nabízejí vše - od sportovního oblečení, po italské pochoutky či dekorativní a dárkové předměty. "Věneček z těstovin přináší štěstí, malou housku uprostřed je potřeba pravidelně měnit. Jinak se štěstí nedostaví," tímto způsobem lákají z turistů peníze v jednom z mnoha obchůdků.
Parlo italiano?
Domluva s Italy zůstává složitá. Většina z nich nehovoří německy, francouzsky ani anglicky. Na otázku zda ovládají angličtinu často odpovídají: „Yes, a little." Na další dotazy už jenom kroutí hlavou.
Kromě Alberta Tomby je ve městě možné počkat i další hvězdy světového sportu. Například v lednu se tu pravidelně koná tisková konference stáje formule 1 týmu Ferrari.
 Pohled na typickou sjezdovku v Madoně di Campiglio |
