Lysá - beskydský velikán

- Jen málokteré tuzemské hory působí tak malebně jako Beskydy a jen málokdo si při jejich návštěvě nechá ujít výstup na nejvyšší beskydský vrchol - Lysou horu. Hora má dokonce i své vyznavače, kteří se sdružují v Klubu Lysařů. Někteří z nich přitom zdolají vrchol až 365krát do roka. Chodíval sem i Petr Bezruč, který poprvé na Lysou vystoupil v roce 1891 a naposledy ještě ve věku 88 let.

Ani skutečnost, že se na Lysou rádi vydávají i starší lidé, však neznamená, že hora dává svůj holý vrchol lacino. Naopak výstup do výšky přes 1300 metrů, během něhož se skýtají skvělé pohledy do beskydských údolí, si žádá určitou výdrž a v některých úsecích se každý vyzývatel hory pořádně zapotí.
Cest na Lysou vede několik a doporučit některou z nich je těžké. Členitý terén doplněný zajímavou zastávkou během výstupu najde turista, pokud například zvolí zelenou trasu směrem od Malenovic. V takovém případě je výhodné začít od hotelu Petr Bezruč, k němuž z Malenovic a blízkého Frýdlantu nad Ostravicí pravidelně jezdí autobus.
Zeleně vyznačená stezka začíná jen několik metrů od zastávky a vzápětí se noří do lesa. Její stoupání přitom hned pěkně od počátku zahřeje nohy. Asi po dvaceti minutách se cesta dělí. Kdo si věří, může pokračovat po zelené směrem na Tanečnici, kratší trasu vyznačuje modrá.
Obě cesty vás však nakonec přivedou na proslulou Ivančenu, kde by se každý turista měl zastavit. Sama Ivančena je návršní cestou na Lysou pojmenovanou po pastouškovi Jurovi Ivánkovi. Vrch je však především pevně spjat se skautskou historií. Navršená kamenná mohyla zde od konce druhé světové války připomíná památku zavražděných členů ilegální skupiny. Mohyla se rok od roku zvětšuje, protože každý skaut, který sem míří, položí na pomník svůj vlastní kámen či destičku s nápisem.
Od Ivančeny už potom čeká táhlé stoupání po modré přímo na vrchol Lysé. Kdo se řádně na cestu nevybavil, může právě v tomto úseku zaplakat: často se zde převalují mraky a fičí studený vítr, který prudce snižuje okolní teplotu.
Zima a větrno většinou čeká i na samém vrcholu, jemuž vévodí zdaleka viditelná telekomunikační věž. Proto po dvou až třech hodinách chůze určitě přijde vhod malý horský bufet v těsném sousedství vyhořelé Bezručovy chaty.
Stejně jako cesta nahoru, může mít i sestup několik variant. Kdo si však nechce nechat cestou ujít ještě jeden svérázný podnik, měl by se vydat po červené značce, od níž se na rozcestí Lukšinec ve výšce 982 metrů odděluje žlutá. Ta vás zavede až dolů do údolí a kromě jiného i do známé hospůdky U Veličků.