Kdysi to byly "Athény severu" a zdejší církevní škola přilákala i jednoho z prvních Čechů, kteří se vzdělávali v cizině kronikáře Kosmu. V době EURA 2000 připomene tyto časy konstrukce pokrytá plátnem, která má na náměstí Place Saint-Lambert obnovit tvar obří katedrály, zbořené za časů francouzské revoluce. Tady, s arcibiskupským palácem za zády,se návštěvník může rozhodnout, která část města ho více zajímá zda je to "historické srdce" s řadou muzeí napravo, nebo spíše Le Carré se spoustou obchůdků a restaurací po jeho levici. Anebo se může k oběma místům obrátit zády, projít kolem starého paláce a vystoupat nad město, na vršky, kde stávala citadela. Cesta vede buď po schodech v ulici au Péry, nebo bar vitou "schodišťovou ulicí" Montag ne de Bueren. Cestou se ještě stále může rozhodnout k nahlédnutí do "historického srdce" - a když to udělá, musí se rozhodnout, které z více než desítky zdejších muzeí navštíví. Určitě by se měl podívat do kostela Saint Barthelémy, který chová jeden ze "sedmi divů Belgie" - křtitelnici z dílny Reniera de Huy, kterou tento umělec z 12. století vytvořil pro zdejší biskupy,vládce nad dušemi lidí i nad samostatným církevním státem. Díky biskupům a osmi staletím jejich vlády je Lutych také "stověžaté město". Z kostela svatého Bartoloměje je jen kousek do druhé největší sbírky zbraní v Evropě - do Musée des Armes na quai de Maastricht. Je památkou na dobu, kdy byl Lutych nejen křesťanským, ale i zbrojířským centrem. Tato tradice je tu ještě dnes natolik živá, že průvodci návštěvníkům klidně doporučí jako suvenýr starou pistoli nebo jiný pěkný zbrojířský kus. Nedaleké muzeum Curtius připomíná další místní pýchu sklo vyráběné v Lutychu a v nedalekém Val Saint-Lambert. Konečně pro milovníky folkloru je tu poněkud stranou muzeum valonského života. Kdo už projde historickou čtvrtí až k řece, neměl by uváznout jen v pobřežním La Batte, kde se každý víkend koná pestrý trh starožitností a zajímavostí. Zvědavost by jej měla zavést přinejmenším přes mosty des Arches nebo Saint Léonard, které vedou do "Svobodné republiky Outremeuse", jak se hrdě tituluje ostrůvek na řece Máse. Není to jen jedna z nejbarvitějších čtvrtí Lutychu (zejména ulička La Rotule a trh SaintPholien), ale i místo, kde žil George Simenon a kde se narodil jeho komisař Maigret. Připomíná to nejen Simenonova ulice, ale i busta nejslavnějšího belgického spisovatele s přilípnutou cigaretou, umístěná na kulatém náměstíčku, kde je jinak jen afghánská večerka a arabská hospoda. Pro místní je však nejslavnějším obyvatelem jediné republiky uvnitř belgické monarchie Tchantches, tedy Frantík. Tak se tu jmenuje rázovitá figurka ladovského vzezření, dobrý kamarád se zálibou ve zdejší pálence, peketu, jehož dobrodružství každý večer ožívají na scéně loutkového divadla. Pro turistu má být Tchantches vizitkou města - a také ujištěním, že i když dnešní Lutych není zvlášť hezký, bude s ním aspoň nakládat stejně dobrosrdečně a vesele jako Tchantches.
Může se hoditPolicie by měla znát alespoň základní povely v češtině.Ve městě ale musíte umět anglicky.Lutych sám nechystá žádné materiály v češtině. Na řadě míst budou vyvěšeny nálepky s nápisem Euro Fete au Pays de Liege a s instrukcemi ve čtyřech řečech. Zde se lze obrátit na lidi nejen ve francouzštině a nizozemštině, ale i v němčině nebo angličtině.Zde by mělo být možné bez problémů platit i měnou těchto čtyř zemí.
 Centrum Lutychu, střediska francouzsky mluvící Belgie. |
 V okolí stadionu v Lutychu je několik mamutích partkovišť. |
