Nabídka volného času v Lucernu je doslova nevyčerpatelná: od plavby jedním z flotily kolesových parníků až po výlet na jednu ze tří domovských hor města. Na vrcholek Stanserhornu vás zaveze první cabrio lanovka na světě, na Pilatus nejstrmější zubačka světa a na Rigi přezdívanou Královna hor zase nejstarší zubačka Evropy.
Na vrcholku Rigi můžete obdivovat úžasný východ slunce s panoramatem Bernských Alp, který ve svých Toulkách Evropou opěvoval už kdysi Mark Twain. U jejích nohou ležící Lucern se může pochlubit středověkým centrem s hradbami ze 14. století, stavbami jak z baroka, tak z renesance a dvěma historickými mosty.
Ve starém centru na pravém břehu řeky Reuss se střídají útulné hospůdky s noblesními obchody s pověstnými švýcarskými hodinkami nebo čokoládou. Všechny zajímavosti jsou tu tak šikovně pohromadě, že se dají pohodlně projít pěšky.
Určitě si nenechte ujít velkorysou promenádu se stylovými hotely z doby Belle Époque podél pomněnkově modré hladiny Lucernského jezera s vodou čistou tak, ze se dá pít a panoramatem zasněžených třítisícovek v pozadí.
Říká se, že zatímco v Curychu a v Basileji se vydělávají peníze, v Bernu se vládne a v Ženevě vyjednává, v Lucernu se žije. Geniální mix vody, hor a města je zárukou vysoké kvality života. Zdejší obyvatelé zase šikovně spojují germánskou mentalitu s mentalitou jižanů.
Lucerňané jsou pohodoví, zároveň ale natolik švýcarsky sebevědomí, že si o sobě chtějí rozhodovat sami. Ať jde o to, jestli bude ve školách viset krucifix, na co půjdou daně a nebo i to, jakou barvu bude mít letos vánoční osvětlení.
Lucerňané jsou zkrátka prototypem Švýcarů proslulých svou zdrženlivou hrdostí kombinovanou s pragmatismem bez jakýchkoli ideologických pout. Nenechají si do ničeho mluvit. A mají pravdu: vždyť kdo má nejlépe vědět, jak chtějí žít než oni sami? A tak zatímco EU vede s Londýnem nekonečné brexitové diskuse, Švýcarsko má dohodu s Velkou Británií už dávno v kapse.
Všeho s mírou. Až na turisty
Atraktivita všeho prý spočívá ve vyváženosti. I v tom je Lucern perfektním příkladem. Se svými 81 tisíci obyvateli je natolik velký, aby nebyl provinční a přitom zůstal přehledný a útulný. Lucern má akorát jak průmyslu a kultury, tak vody, hor, slunce a deště. Zkrátka ničeho málo, ale ani příliš moc. Ačkoli, vlastně ano: turistů.
Krása Lucernu se totiž čím dál víc stává jeho prokletím. Loni ho navštívilo přibližně 9,4 milionů turistů, což je příliš mnoho na město s 81 tisíci obyvateli. Lucern se tak zařadil do stále delšího seznamu destinací úpících pod masovým turismem, jako je Barcelona, Malorca, Řím nebo Dubrovník.
Benátky dokonce trumfuje! Zatímco město na laguně má turistickou intenzitu (počet turistů k počtu obyvatel) „pouhých“ 96, Lucern 116. A během příštích deseti let se má počet návštěvníků zvýšit na dvanáct až čtrnáct milionů.
Navíc oproti například Paříži, kde turisté zůstávají několik dní, je Lucern klasickou půldenní destinací. Turisté se vyhrnou z autobusu, ve stádečku proběhnou za zdviženým deštníkem nejdůležitější zajímavosti, po dvou hodinách naskákají do autobusu a večer už jsou v Paříži.
Dříve bylo Švýcarsko dovolenkovou destinací Angličanů, Američanů a Němců, poté Japonců. Dnes jsou hlavní klientelou turisté z Číny a Indie, kteří byli po zesílení švýcarského franku v posledních letech záchranou zdejšího turismu. Tato klientela ale jezdí převážně ve skupinách. V sezoně, když jsou některá místa přelidněná tak, že se nedá ani projít, ztrácejí ale už i Lucerňané svou příslovečnou trpělivost. A příval turistů stále roste. Především skupinové zájezdy jsou, podobně jako v jiných destinacích, domorodcům trnem v oku. Jsou to poznávací zájezdy bez poznání. Cesta, jejíž kvalita se měří počtem proběhlých míst a vydařených selfíček.
Ačkoli pro naši návštěvu volíme nádherný únorový den, kdy by tu mělo být méně návštěvníků, přesto se v centru musíme vyhýbat všudypřítomným tyčkám s připevněným smartphonem permanentně fotících Asiatů. Registrují vůbec něco z tohoto kouzelného města nebo budou až doma studovat pozadí svých selfíček?
Dřevěný most, který vzplál po cigaretě
Třeba nádherný most Kapellbrücke s markantní vodní věží ze 13.století, spojující přes řeku Reuss starou část města s novou. Kapellbrücke je nejen optickým symbolem města, ale i nejstarším dřevěným zastřešeným mostem Evropy a s 204 metry i druhým nejdelším. Bohužel, většina stropních trojúhelníkových obrazů starých mistrů, které zobrazovaly důležité události v dějinách země, se stala obětí požáru v roce 1993 způsobeným odhozenou cigaretou.
Skupinka turistů před námi přebíhá most, vrhá letmý pohled na jezero a v poklusu pokračuje k Löwendenkmal, pomníku lva vysekaného roku 1821 přímo do skály. Umírající lev se štítem a kopím zabodnutým v hrudníku je památkou na cca 730 švýcarských gardistů, kteří byli ochrankou Ludvíka XVI. a po jeho zradě padli v Paříži během francouzské revoluce.
„Majestátní kolos má v sobě něco, co nedokáže zkopírovat ani řezbář ani fotograf,“ napsal kdysi Twain. „Všechno souhlasí: tvar, rozměry, postoj... Jenže to, co ze sochy dělá nejsmutnější a nejdojemnější kámen světa, chybí. To se musí vidět, to se nedá zkopírovat...“ Jenže většina turistů stojí při focení selfíček zády a nevidí vůbec nic.
Zatímco v padesátých letech bylo ročně na cestách 2,5 milionů turistů, v roce 2030 jich má být podle prognóz 1,8 miliardy. A žádná destinace se nedá nafouknout. Pro Barcelonu nebo Benátky jsou pohromou obrovské výletní parníky, v Lucernu jsou to kolony autobusů. Ty nejdřív ucpávají příjezdové ulice a poté ze svých útrob naráz vypustí obrovské množství lidí. I tady, stejně jako na jiných hotspotech po celém Švýcarsku, jsou to většinou české, maďarské a dokonce i bulharské autobusy.
A zatímco Evropa kvůli ochraně životního prostředí diskutuje o zákazu plastových brček, tyčinek do uší či dieselových aut, zavádí mě v německo-švýcarském pohraničí český autobusák do tajemství globalizovaného světa turismu.
„Z Česka jezdím pro turisty s prázdným autobusem až do Milána, kam jsou levnější lety než do Curychu. Potom s nimi ‚letem světem projedu nejdůležitější zajímavosti. Na jídlo a na nocleh přejíždíme, pokud je to jen trochu možné, z drahého Švýcarska buď do Francie, většinou ale do Německa. A protože Matterhorn se nedá přenést, druhý den pádíme zpátky. Desítky kilometrů navíc pro pár ušetřených franků,“ popisuje.
Pupek světaLucernská svéhlavost má kořeny v minulosti. Vždyť v okolí města se vedly důležité bitvy proti nenáviděným Habsburgům. Lucern byl navíc sídlem vlády Staré švýcarské konfederace - tedy volnému spojení kantonu Uri, Schwyz a Unterwalden roku 1291 do tzv. Věčného spolku, ke kterému se v roce 1332 připojil i Lucern. Postupné slučování dalších kantonů vedlo v dubnu 1798 k vyhlášení Helvetské republiky. Ačkoli Lucern musel poté žezlo moci předat Bernu, pro Lucerňany je jejich město nadále pupkem světa. To si vysvětlují s notnou dávkou sebeironie takto: pakliže je Země centrem vesmíru, Evropa jejím historickým centrem a Švýcarsko středem Evropy, pak je Lucern ležící ve středu Švýcarska logickým pupkem světa. |
„Teď vezu nejhlučnější klientelu: Číňany. Dvoudenní prohlídka Švýcarska - to je fofr. V Interlaken ani nechtěli zastavit, poprchávalo, a tak fotili jen přes okna autobusu. Ani jim nevadilo, že jsou kouřová. Nejvíc času stráví na obědě, naproti v čínské restauraci. Není nad to poznat na cestách cizí kuchyni,“ dumá.
Řešení: pozemní dráha nebo omezený vstup
Návrhů na vyřešení problému je v Lucernu hned několik. Od podzemní dráhy, která by turisty přivážela od centrálního parkoviště mimo město až přímo do centra, přes vstupné, které bude od května platit v Benátkách. Nabízí se i aktivní podpora kvalitnějšího individuálního turismu. Tato na první pohled sympatická forma cestování má i své stinné stránky, pakliže jde o miliony lidí.
Strašákem budoucnosti je nejen dnes už jasný narůst individuálních turistů z Asie, ale i nový fenomén tzv. New Urban Tourism. Tato klientela totiž záměrně vyhledává lokality místních obyvatel, nenocuje v hotelích, ale v soukromých apartmánech přes AirBnB. Výsledkem jsou lichvářské ceny bytů a místní obyvatelé, kteří trpí vysokými nájmy a nedostatkem klidu pro svůj normální život. To, co Lucernu teprve hrozí, je v Benátkách nebo Dubrovníku dávno realitou.
„Turismus bude fungovat, ale pouze s akceptací místních obyvatel. Jinak lidé začnou protestovat jako na Mallorce nebo v Benátkách,“ je přesvědčen luzernský radní Albert Schwarzenbach. „Nikdo se nechce cítit doma cizí, a tak si včas musíme rozmyslet, jaký turismus budeme v budoucnosti chtít a jak ho budeme schopni regulovat. Jestli bude počet turistů stoupat ve stejném rozsahu, jak předpovídají experti, pak se bude muset nutně něco změnit. A to nejen v Lucernu nebo v Interlaken, ale všude.“
Zajímavosti Lucernu
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
