Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Lucemburk: město bašt a bank

  14:30aktualizováno  14:30
Pro Lucemburčany není Meluzína kvílivou nešťastnicí, ale krásnou vílou. Koupe se v říčce Alzette a město Lucemburk jí vděčí za svůj vznik. Před více než tisícem let prý svedla hraběte Siegfrieda Ardenského a přiměla jej, aby v roce 963 založil na skalním masivu zvaném Bock svůj "Lucilinburhuc", tedy "Malý hrad" - počátek dnešního Lucemburku. "Malým hradem" (a nevelkým městem) zůstával Lucemburk staletí. Výrazně se začal měnit v době, kdy se ze zdejších hrabat stali římští císařové a čeští králové. Tuto éru dodnes připomíná malebná Václavská zeď, zbudovaná za Václava IV.
Ale až po vymření Lucemburků a po ztrátě nezávislosti v roce 1443 se z někdejšího "Malého hradu" stala jedna z největších pevností Evropy - "Gibraltar severu", jak se mu říkalo. Každá mocnost Evropy přispěla svým dílem k síle lucemburské citadely - Španělé, Francouzi, Rakušané i Prusové. Až do roku 1867 byla pevnost znovu a znovu posilována. A pak přišel náhlý konec - londýnská smlouva rozhodla, že město a země jsou opět nezávislé, ale musí se vzdát své pevnosti. Dnes tedy zbývá jen zlomek staletých opevnění - ale pořád je to dost na to, aby město figurovalo na seznamu památek UNESCO. I po zboření většiny hradeb a bašt zůstávají desítky kilometrů chodeb a kasemat vyhlodaných v mohutném skalním masivu, na kterém stojí město. Je tam dost místa nejen pro tisíce obránců či jejich kasárny, kuchyně a pekárny, ale i pro davy turistů, kteří nahlížejí širokými střílnami do údolí řek Alzette a Pétrusse. Nejoblíbenější jsou kasematy ve skalním masivu Bock a odsud také vychází Václavská stezka, jedna z nejhezčích procházek po městě. Přes malebná opevnění, která uzavírají přístup po říčce Alzette, vede podél Václavské zdi k Trevírské bráně. Od ní může návštěvník stoupat dále podél zdi k půlkruhovým věžicím na Rham Plateau. Nebo se může obrátit dolů k Alzette a z uličky Rue de Tréves obdivovat nedostupné zdi a skály, které se tyčí nad ním. Obě cesty jej nakonec dovedou k výtahu na citadelu Svatého ducha. Ta je vedle Bocku nejvýznamnějším pozůstatkem opevnění kolem vnitřního města. Za parkem citadely už hlučí auta na bulváru F. D. Roosevelta, ale i tam stojí za to krátce zajít a dojít až k náměstí Constitution, jemuž dominuje sloup se zlatou sochou Gële Fra, zdejší sochou Svobody. Tady se nabízí pohled z Beckovy bašty do údolí Pétrusse, v jehož zeleni se skrývá kaple svatého Quirina, sahající svými základy do časů Říma. A otevřený vchod katedrály tu láká z hlučné ulice do míst klidu, kde po staletém putování spočinuly ostatky krále Jana Lucemburského. Ten byl od své smrti u Kresčaku ve své vlasti třikrát pohřben a třikrát zase vykopán. Jan, nejznámější z dlouhé řady lucemburských vládců, se zatím natrvalo vrátil do své vlasti v roce 1946. Pokud někdo zabloudí ještě na druhou stranu katedrály, najde tu snad nejmenší vládní čtvrť Evropy - několik dvoupatrových domků tu hostí úřad premiéra a vždy jedno až dvě ministerstva. Ulice naproti Beckově baště, Rue Chimay, vede do středu města - k bankám, které jsou dnes hlavním zdrojem lucemburského blahobytu, ale hlavně k Place d'Armes a k Place Guillaume II. V městském středisku na Place d'Armes si lze prohlédnout pevnost v celé její slávě (vystavený model je z doby napoleonských válek). Náměstí Viléma II. je zajímavé svými trhy, a hlavně je to nejkratší cesta k bývalé radnici a dnešnímu velkovévodskému paláci, který je v létě přístupný i veřejnosti. Od něj je jen skok do míst, označovaných za "kolébku" města - přes Rue Boucherie podél severní strany paláce i po Rue de l´Eau na jeho jižním křídle se lze dostat na Marché aux Poissons. Tady, na Rybném trhu, byla už ve starověku křižovatka římských cest a po vzniku hradu tu vyrostla nejstarší část Lucemburku. Na jednom ze zdejších domů lze číst vyznání, které sdílí asi každý Lucemburčan: "Mir wölle bleiwe, wat mir sin. Chceme zůstat, čím jsme." Je to citát z oslavné písně na první železnici, která byla v této zemi postavena, a dobře odráží pocity obyvatele země, která za staletí cizí nadvlády zažila tolik vládců a prodělala tolik změn. Z Rybného trhu vede široká cesta zpátky na Bock, ale lépe je ještě odbočit. Nejdříve kolem kostela svatého Michala do Rue Large, z níž lze po schodech sejít na barvitou Chemin de la Corniche, kterou Lucemburčané označují za "nejkrásnější balon Evropy". Je tu výhled do uliček v údolí i na panorama Rham Plateau. Po návratu na Rybný trh lze odbočit i na druhou stranu, do Rue Wiltheim, kterou na konci zdobí srostlice tří středověkých věží. Tady začíná Vaubanův okruh, po Václavské stezce další zajímavá turistická trasa ve staré pevnosti. Čtyři kilometry cesty, které vedou k mostu chráněnému dvěma věžemi a ke zbytkům opevnění na druhé straně Alzette, připomínají dílo nejznámějšího stavitele pevností, Francouze Vaubana. Právě on proměnil Lucemburk v onen "Gibraltar severu", když odstranil poslední slabiny v pevnostním systému. Opevnil totiž předměstí Pfaffenthal a Clausen. Když jimi návštěvník prochází, může uvažovat o odbočce na Kirchberg, do "evropské čtvrti", kde kromě rodného domu "otce Evropy" Roberta Schumanna najde i několik zajímavých moderních soch. Lucemburk je jedním z hlavních správních center Evropské unie. Pokud návštěvník další odbočku odmítne, konec cesty se blíží: Vaubanova stezka jej vrátí k počátku celého Lucemburku, na skálu Bock a k řece víly Meluzíny.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT: Lucemburk leží na křižovatce mezinárodních cest E25 (vede z belgického Bruselu do francouzských Met) a E44 (vede od německého Trevíru, ústí na ni dálnice E50, začínající u Amberku nedaleko českých hranic)

JAK SE DOMLUVIT: Nejlépe německy nebo francouzsky (vedle lucemburštiny to jsou další dva jazyky, které se žáci učí už na základní škole). Lucemburčané však obvykle znají i angličtinu.

NA ČEM SI POCHUTNAT: Zejména na zdejších moselských vínech (kvalitní odrůdy mají na lahvích značku Marque Nationale; táž značka se používá i pro kvalitní lihoviny). K typickým jídlům patří vedle pokrmů z vepřového zejména ryby: za pozornost stojí štiky (ale také raci) "a la luxembourgeoise" či "friture" - malé smažené říční ryby, to vše se suchým bílým vínem. Proslulé jsou i zdejší paštiky nebo ardenská šunka.

JAK PLATIT: Nejlépe kreditní kartou. Lucembursko má vlastní měnu, ale není třeba ji shánět: návštěvník všude bez problémů zaplatí belgickými franky - mezi oběma zeměmi existuje měnová unie a obě měny mají stejnou hodnotu

CO VIDĚT: Dobré popisy procházek po Lucemburku lze získat v turistickém centru na Place d'Armes (tel.: 0035 2 22 28 09) nebo na internetu (http://www.luxembourg-city.lu/touristinfo/). Za pozornost stojí zejména "Václavská procházka", která vede k nejstarším částem pevnosti (včetně zdi vystavěné za vlády Václava IV. - v Lucembursku II.), pak tři okruhy vedoucí po barokní pevnosti: Vaubanův okruh, pojmenovaný po nejslavnějším staviteli pevností, dále Mansfeldův okruh a okruh ukazující zdejší rozsáhlé kasematy. V létě (od 15. července do 2. září) si lze prohlédnout i palác velkovévody (pondělí až pátek začíná ve 13.30 první z pěti prohlídek, které jsou postupně v němčině, nizozemštině, francouzštině, angličtině a opět v němčině; v sobotu jsou tři prohlídky, první začíná v 9.30).

Kolem Alzette se nachází mnoho romantických zákoutí

Úbočí citadely Svatého ducha byla posledním útočištěm obránců

Kulatá věž a pevné zdi chrání říční vstup do města

Kdysi radnice, dnes sídlo velkovévody - budova se zdobeným balkonem je parlament

Tři věže stráží přístup k Rybnému trhu

Autor:




Nejčtenější

Na západě Francie se můžete přes Airbnb ubytovat třeba v letadle.
Recept na nudu na cestách. Noc v letadle, věži či perníkové chaloupce

Sdílená ekonomika nerezonuje jen v oblasti služeb pro přepravu osob, ale také na poli krátkodobého ubytování. Celosvětová platforma Airbnb získává stále více...  celý článek

Kotelský potok pramení ve Velké Kotelní jámě nedaleko Vrbatovy boudy a táhne se...
Vodí turisty na zapomenuté stezky Krkonoš, zná cesty budařské i dřevařské

Jana Tesařová v Krkonoších rozplétá pavučinu horských pěšin, svážnic, stezek a zanikajících chodníků. Pronikla až do míst, o kterých se návštěvníkům hor ani...  celý článek

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě
VIDEO: Káva a letadla nad hlavou. Provoz na nejkratším letišti Evropy

Na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu...  celý článek

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Další z rubriky

Pfaffenstein a königsteinská pevnost, tentokrát ze Spitzsteinu.
Liduprázdnou pustinou Labských pískovců do Saského Švýcarska

I v profláknutém Saském Švýcarsku se dají najít velice přitažlivá místa, kam masový turismus stále ještě nezatnul svůj drápek. Ba naopak. Na této dobrodružné...  celý článek

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Baťůžkář v Maroku
Z fabriky do světa. Šampón a lunchmeat jsem hned zahodil, říká cestovatel

Jsou to dva roky, co tehdy jednadvacetiletý Vojtěch Kadera z Touškova na Plzeňsku seděl v kuřárně pro zaměstnance firmy, kde pracoval, a koukal přes plot. „Tam...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.