Divoké hory bez lidí i turistických značek. Lowcost Arménie vás překvapí

Cesty do neznáma na jiný kontinent nemusí být notně drahou záležitostí. Pokud je člověk ochotný vzdát se na pár dnů měkké postele, vany s teplou vodou a zájezdu od cestovky, může zažít toulání po Arménii nejen levněji, ale také intenzivněji. Místní v této pohostinné zakavkazské zemi vás navíc nikdy nenechají na holičkách.

Arménie je země laskavých lidí, divokých hor a nejlepších meruněk, které jste kdy jedli. Její poloha na hranicích s Asií může budit dojem drahé dovolené, opak je ale pravdou. V Arménii se vydáte z minima peněz, a přesto zážitky, které si odvezete zpět, budou milionové. Zemi můžete navštívit během léta, ale i v podzimních měsících, kdy už teploty nejsou tak vysoké. Zvláště v rozpáleném hlavním městě Jerevanu to jistě oceníte.

Právě letiště v Jerevanu se stalo výchozím bodem našeho dobrodružství. My jsme zvolili let s přestupem v polské Varšavě, na stránkách některých aerolinek však najdete i přímé lety z Prahy.

Pokud se rozhodnete žít pár dní „na divoko“, ihned po příletu je ta nejlepší chvíle na to, abyste sehnali plynovou kartuši, s níž do letadla nesmíte. Díky ní pak budete následující dny živořit o ovesných kaších, a tomu přece nelze odolat. Přímo na letišti je také potřeba koupit tamní SIM kartu – s českou by se vám roamingová data velmi prodražila. Dopředu také počítejte s papírovou nebo offline mapou, na turistické značení si totiž v Arménii rozhodně nepotrpí.

Na vrcholu sopky

První trek jsme se rozhodli odstartovat z vesnice Sevaberd, kam jsme dostopovali z Jerevanu. V plánu bylo dojít k jezeru Aknalich a poté pokračovat až k vyhaslé sopce Aždahak (3 597 m n. m.), nejvyššímu vrcholu Geghamských hor.

Doprava

• Stopování v Arménii je nesmírně snadné, má však svá pravidla a funguje spíš jako veřejné taxi. Počítejte s tím, že ve většině případů si řidiči řeknou o malou částku, v přepočtu na českou měnu se však jedná o zanedbatelný peníz. Nebojte se smlouvat. Ostatní pravidla už jsou jiného charakteru. Veselý arménský řidič vám zastaví kdekoli, po celou cestu si bude chtít povídat a dost možná vás bude chtít v kabině svého vozu pohostit alkoholickými či jinými nápoji. Předem se také připravte na nebojácnost arménských řidičů, kteří prašné venkovské cestičky často zaměňují za závodní okruh formule 1.
• Maršrutky – po zakavkazských zemích se dá přepravovat také tamní obdobou české MHD. Klimatizované autobusy však nečekejte a jízdní řád se ani nepokoušejte hledat. Pokud uvidíte projíždět bílou dodávku, prostě si ji stopněte. Stejně jako stopování je i toto velice levná varianta přepravy, u níž poznáte tu pravou arménskou náturu.

Ze Sevaberdu k jezeru Aknalich nastoupáte slušných tisíc výškových metrů, spaní u jezera je však zaslouženou odměnou. Dalších šest set výškových metrů si dáte hned druhý den, s narůstající nadmořskou výškou to začíná být celkem dřina. Ale to, co vás čeká na vrcholu vyhaslé sopky, všechny chmury spolehlivě zažene. Hotelem pro dnešní noc se stává rozlehlý plácek kousek od hory Nazeli (3 312 m n. m.).

Nejvyšší vrchol Geghamských hor – Aždahak (3 597 m n. m.) vás za dřinu při výstupu odmění již posledních pár metrů před vrcholem. V kráteru se z tajícího sněhu formuje jezero, které celoročně lemuje sníh.

Třetí den pak zahajujeme sestup „někam do civilizace“. Nemít plán a činit spontánní rozhodnutí je velmi osvěžující. My jsme po lehce krkolomném začátku sestupu došli do údolí Geghamských hor, z něhož jsme v průběhu dne dorazili do jedné bohem zapomenuté vesničky.

Její název však nemohu prozradit, neboť arménská abeceda je pro většinu Evropanů pouhým shlukem kroutících se žížalek. Odtud jsme se náhodně projíždějící maršrutkou dostali do Sevanu.

Geghamské hory lemují západní břeh jezera Sevan. Turistu tu potkáte spíš výjimečně.

Za vodopády i kulturou

Po třech náročných dnech v Geghamských horách volíme oddechový den a vydáváme se do národního parku Dilidžan. Zvolili jsme opět cestu stopem. Národní park, v jehož srdci je malé městečko, se pyšní i turistickým centrem. Podle pověstí a legend jsme napjatě očekávali i turistické značení, jeho improvizovaná podoba nás však vedla místy, kde bychom značení opravdu nečekali.

Národní park Dilidžan nás zprvu překvapil svou domestikovaností. Brzy jsme ovšem zjistili, že avizované turistické značení je zde spíš improvizované, jelikož nás vedlo velmi podivnými místy.

Poté už přišel čas zabřednout do hlavního města, z něhož téměř odevšad dohlédnete na bájnou horu Ararat, která, bohužel pro Armény, leží na území Turecka.

Pokud jste zvyklí na ryze evropská města, Jerevan se vám možná nebude jevit jako právě přitažlivý. Za pozornost však určitě stojí náměstí Republiky, Kaskáda či Památník arménské genocidy na kopci Tsitsernakaberd.

My jsme si čas v Jerevanu zbytečně neprodlužovali, volání přírody je přece jen silnější. Druhý den časně k ránu jsme si půjčili předem sjednané auto a vyrazili na další cestu. Čekal nás výstup na nejvyšší horu Arménie, která se nachází zhruba čtyřicet kilometrů od Jerevanu.

Půjčení auta

Jistojistě položka, která se už stává větším rozmarem. Myslete však na to, že když trávíte v Arménii dovolenou a chcete vidět co nejvíc, musíte překonávat poměrně velké vzdálenosti v omezeném čase.

Na Malém Kavkazu

Ač v krajině opuštěný, je Aragats nejen nejvyšší horou Arménie, ale také Malého Kavkazu. Čtyřvrcholový sopečný masiv rozpínající se nad jezerem Kari je opravdu mystický. Nejnižší vrchol (Jižní) dosahuje výšky 3 888 m n. m., nejvyšší vrcholek (Severní) se pak pne do výšky 4 090 m n. m.

Arménie v zajetí nostalgie. Lesk i bída hrdé země

Určitě se připravte na přechod sněhových polí. Dobytí vrcholu je také značně ztížené množstvím suti a lezením „po všech čtyřech“ po drolící se skále. Jaký vrchol zdoláte, popřípadě kolik jich zdoláte, je čistě na vaší úvaze a míry absence pudu sebezáchovy.

V den výstupu jsme při pozdním odpoledni ještě stihli trochu kultury. Katedrála Etchmiadzin je mateřským kostelem arménské apoštolské církve a podle většiny zdrojů se jedná o první katedrálu postavenou v Arménii i na světě.

Naše bystré hlavy při hledání noclehu zapomněly na to, že se pohybujeme v bezprostřední blízkosti tureckých hranic. Pohraničníky se zbraněmi jsme tak raději neprovokovali a spaní si rozbalili v autě.

Posledním úkolem dne bylo najít spaní. Talent pro improvizaci se při hledání noclehu v divoké arménské přírodě ukazuje jako zásadní. Uprostřed meruňkového sadu parkujeme auto, rozkládáme spacáky a padáme mrtví únavou.

Země klášterů a pohostinných lidí

Poslední dny arménského dobrodružství jsme se rozhodli zasvětit klášterům v kombinaci s přírodním dobrodružstvím. Hned ráno, dokud sem nezačnou proudit davy turistů, navštěvujeme proslulý chrám Chor Virap. Jistě ho znáte z kýčovitých fotek na sociálních sítích. V tomto případě byste mohli být lehce zklamaní. Naopak pokud nemáte žádná očekávání, krásný chrám stojící ve společné scenérii s bájnou horou Ararat vás vezme za srdce.

Pokračujeme k chrámu Noravank. Ten si již od třináctého století hoví uprostřed skalní soutěsky, která je zbarvená do cihlově červené barvy.

Pouť za kláštery rozbíjíme úchvatným přírodním úkazem. Vodopády Shaki nejsou zdaleka tolik známé, takže jsme si je mohli užít úplně sami.

Klášter Chor Virap leží v bezprostřední blízkosti tureckých hranic. V jeho pozadí se tyčí mohutná bájná hora Ararat, která je pro Armény posvátná.

Chrám Noravank (v překladu „nový klášter“) je unikátní svou polohou. Leží uprostřed vysokých skal daleko od civilizace.

Hlavním cílem tohoto dne se však stává Tatev. Tamní klášter hodnotím jako vůbec nejkrásnější ze všech, které jsem v Arménii měla možnost navštívit. Lákadlem může být i nejdelší lanovka na světě známá jako Wings of Tatev.

Určitě prozkoumejte i tatevskou divočinu, ovšem důrazně doporučuji vzít si vysoké boty, dlouhé kalhoty, a pokud nejste milovník hadů, tak i notnou dávku odvahy. Jestli jsem si z Arménie odvezla nějaký děsivý cestovatelský zážitek, pak je to rozhodně tatevská džungle.

Arménské snídaně se nejčastěji skládají z lavaše, džemů, čerstvé zakysané smetany, spousty ovoce a bylinkového čaje. Tuto nám připravila rodina v Tatevu.

Z původní příjemné desetikilometrové procházky se totiž v mých očích stal boj o přežití. Tamní arménská rodina, u níž jsme ten večer spali, se pak zdála naším odvážným kouskem lehce pobavená. Jejich dcera nám u výborné večeře sdělila, že někteří z hadů, kteří se nám tam kroutili pod nohama, jsou jedovatí.

Naštěstí jsme to celé přežili a dočkali se i snídaně, která se v arménských domácnostech, stejně jako ostatní jídla, stává zážitkem.

Čas loučení

Nastal den odjezdu. Naše cesta pak pokračovala do jiných zemí. Na zpáteční cestě do Jerevanu, kde jsme vraceli auto, jsme se rozhodli ještě pro dva kláštery. Klášter Geghard je od roku 2000 zapsaný v UNESCO. Zároveň jsme vůbec poprvé u takové památky museli platit vstupné. Částka však byla opravdu symbolická.

Chrám v Garni pak představuje všechno, co byste v Arménii nečekali. Jedná se totiž o jedinou antickou budovu na území státu i celého bývalého Sovětského svazu.

Chrám v Garni je jediným pozůstatkem z dob starověkého Řecka na území Arménie.

V Jerevanu nám zbývá posledních pár minut, a tak naše putování po Arménii zakončujeme symbolicky u místa, které dýchá historií. Památník arménské genocidy připomíná vyvraždění zhruba jednoho a půl milionu Arménů Turky v letech 1915 až 1918.

Po vrácení auta se loučíme s touto pozoruhodnou zemí a přesouváme se za dalším dobrodružstvím.

Upozornění na závěr: V současnosti eskalují napjaté vztahy se sousedním Ázerbajdžánem do ozbrojených konfliktů. Ministerstvo zahraničních věcí tak nedoporučuje cestovat do oblasti arménské provincie Tavuš, která s Ázerbajdžánem sousedí.

Může se hodit

Jak procestovat Arménii levně

Obecně platí, že Arménie sama o sobě rozhodně není drahá země a největší finanční obnos vydáte nejspíš za letenku. Mé osobní rady však zní:

• Plánujte – žádný dobrodruh vás jistě nebude nabádat k tvorbě přesného harmonogramu, plánování zde chápejte spíš jako snahu danou zemi objevit svépomocí bez cestovní kanceláře. Vaše zážitky tak budou mnohem autentičtější, o svém čase si rozhodnete sami a navíc zaplatíte jen to, co sami chcete. Na místě už se spontánním dobrodružstvím meze nekladou.
• Nesměňujte – v Arménii se platí arménským dramem a jen málokde lze zaplatit kartou. Nejvíc však ušetříte, když si obnos budete vybírat postupně přímo z arménských bankomatů. Směnit si měnu v Česku se nevyplatí. Navíc nikdy dopředu nevíte, kolik peněz budete na místě potřebovat.
• Stopujte – místní vám vždy rádi zastaví, a i když si řeknou o peníze, částka bude v přepočtu na českou měnu zanedbatelná. Využít můžete i maršrutky.
• Dejte se do řeči s místními – vždy vás královsky pohostí a dobře vám poradí. Za nic z toho si o peníze neřeknou. Jsou šťastní, že si mohou s cizinci popovídat, navíc Čechy chovají ve velké oblibě. Oprašte ovšem základy ruštiny, s angličtinou v Arménii téměř nepochodíte.
• Celý život na zádech – nejvýrazněji ušetřené peníze jsou nepochybně ty za ubytování. V arménských horách byste ubytování stejně hledali jen stěží, mít tak v krosně svůj spacák, karimatku a popřípadě stan je téměř nutné. Spaní si můžete rozdělat prakticky kdekoli.
• Vodu nekupujte, jídlo kupte u místních – vyjma velkých měst si vodu všude doberete z horských řek. Jídlo dokupujte u místních, kteří mají stánky leckde. Naším nejoblíbenějším pokrmem byl tamní kvašený chléb matnakaš, sladký koláč gata a meruňky (kilo meruněk zde vychází zhruba na patnáct korun).

Rozpočet

• zpáteční letenka za osobu – 6 000 korun (Naše cesta však po Arménii pokračovala do Gruzie, z níž jsme poté letěli do Prahy, cenu proto berte pouze orientačně. Zkuste hledat i přímé lety například z Vídně či Varšavy, často bývají o dost levnější.)
• kartuše – 300 korun (Sehnali jsme ji v campingovém obchodě poblíž vlakového nádraží v Jerevanu)
• zapůjčení auta na tři dny – 2 600 korun + 1 100 korun za benzin (Litr benzinu vás v Arménii přijde zhruba na 29 korun.)
• SIM karta – 300 korun (neomezená data, s omezenými lze sehnat i levněji)
• jídlo, vstupy, maršrutky, vše ostatní – 3 000 korun (za dvě osoby)

Rozpočet berte jako orientační, vaše výdaje se totiž mohou značně lišit podle toho, kolik vás do Arménie vyrazí. My jsme jeli ve dvou a o vše jsme se poctivě rozdělili. Celé arménské dobrodružství se tak dá na jednu osobu naplánovat do deseti tisíc. Rozhodně to ale jde i levněji. Je už zcela na vás, zda si půjčíte auto, budete stopovat, nebo zda si po návratu z hor dopřejete v nějaké tamní restauraci či u místních pořádné jídlo. Dobrodružství čeká opravdu všude.