Loutkáři se rychle učili korejštinu

  12:54aktualizováno  12:54
Ostravští loutkáři se letos zúčastnili mezinárodního loutkařského fetivalu v Jižní Korei a sklidili tam velký úspěch. Diváci, především děti, byly nadšeni a naši loutkáři byli pozváni na další ročník festivalu. Jaké jsou rozdíly mezi hraním v Evropě a v Asii? Co stihli herci během své cesty vidět?



Tygřík Petřík, pohádka ostravských loutkářů, bavila děti i jejich rodiče v daleké Jižní Koreji. Bezmála dva tisíce diváků, které tři představení viděly, se příjemně pobavily. Po každém vystoupení se pak někteří z diváků osmělili a navštívili exotické herce v jejich šatně. Ostravští loutkáři, kteří byli jedním ze tří evropských hostí mezinárodního loutkářského festivalu v jihokorejském Chunchonu nedaleko Soulu, asijskému publiku jednoduše učarovali. "Byli jsme takový bonbónek, běloši a Evropané," směje se umělecký šéf ostravského Divadla loutek Petr Nosálek. Na asijské miniturné vyrazila z Ostravy sedmičlenná výprava, byla to již druhá návštěva asijského státu. "Hráli jsme třikrát po sobě v jeden den. Bylo to docela náročné," vzpomíná na zájezd šéf výpravy Petr Nosálek. Loutky mluvily a zpívaly většinu pětačtyřicetiminutového vystoupení v češtině. Aby diváci v hledišti alespoň chvílemi rozuměli, nacvičila si každá z postav několik vět v korejštině. Udělala to tak většina ze šedesáti souborů a sólistů, kteří se na mezinárodním festivalu letos sešli. "Říkal jsem tygříkovi korejsky, že je hrdina. A učil jsem se vyjmenovat pár zvířátek: myš, žába, hroch, housenky a tak," vzpomíná Jiří Sedláček, na pódiu principál a myšák v jedné osobě. "Bylo to jen pár vět, to hlavní z textu, aby lidé pochopili děj. Trénovali jsme je však tři dny, pořád dokola. Dostali jsme Korejku, tlumočnici. Ta herce učila slovíčka a oni na ní pak testovali, jestli se to naučili správně, jestli jim bude rozumět," doplňuje režisér hry Petr Nosálek. V ostravské loutkářské kase navíc nebylo dost peněz na to, aby mohli na festival do Chunchonu odletět všichni ti, kdo se o představení Tygříka Petříka starají, když se hraje doma v Ostravě. Herci i režisér se proto podle potřeby střídavě měnili ve zvukaře, osvětlovače, techniky či kulisáky. "Doma se kolem představení pohybují další čtyři lidé. Ale tolik nás jet nemohlo, a tak měl vlastně každý dvojroli. Já jsem třeba dělal zvuk. Znamenalo to například, že když lidé v sále aplaudovali, neslyšel jsem to, protože jsem byl zavřený ve zvukařské kabině. Pouze jsem viděl, jak o sebe plácají rukama," říká šéf souboru. On i zbytek české výpravy si nemohou jihokorejské publikum vynachválit. "Byli velmi srdeční. Navíc se velmi rádi baví. A loutkové divadlo je tam určitě populárnější než u nás," míní Petr Nosálek. "Děti jsou také v Jižní Koreji stejné jako všude na světě: spontánní. Korejci navíc nejsou příliš urostlí, takže se nám ty děti zdály proti našim malinké," vypráví loutkoherec Jiří Sedláček. "A dospělí tleskali jako děti," dodává režisér Nosálek. Herce během vystoupení překvapila ještě jedna věc: namísto toho, aby šly děti o pauze třeba na záchod, zůstaly sedět. "Na pódiu se objevil člověk, který po celou přestávku udržoval jejich pozornost, roztleskával je, komunikoval s nimi," dodává herec Sedláček. Celá loutkářská výprava nadšeně vzpomíná na dny po vystoupení, kdy měla volno a mohla si více poznávat rytmus tamního života. Soubor si nenechal ujít návštěvu jednoho z buddhistických chrámů. "Vyjeli jsme sto kilometrů za Soul a vedle chrámu, který se navíc zrovna opravoval, tam stála i buddhistická chlapecká škola," referují loutkáři. "V myšlení, v pojetí humoru jsou podobní jako my. Možná bych řekl, že dokonce stejní," uvažuje Sedláček. Divadelníci a představení Tygřík Petřík si získalo pořadatele natolik, že Ostravany hned pozvali na další ročník přehlídky, který bude Chunchon znovu hostit napřesrok. "Jestli budeme moci, rádi pojedeme," shodují se herci i režisér, pro něž je zahraniční hostování vždy příjemným zpestřením. "V září nás čeká cesta do Polska. Ve Varšavě budeme hrát Kytici a vystoupíme tam také na jednom loutkářském festivalu," uzavírá umělecký šéf Petr Nosálek.


 

Loutkové divadlo je v Asii ještě oblíbenější než u nás.

Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

VIDEO: Kde hledat upíry v Česku. Nenápadné hroby stále zůstávají záhadou

Hřbitov v Mikulči na Svitavsku, kde byly objeveny údajné pozůstatky upírů.

V Pardubickém kraji byla nalezena dosud neobjasněná pohřebiště s těly, u nichž i odborníci váhají, zda nejde o upíry....

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

VIDEO: Procházka centrem Prahy je pomalu za trest. Kvůli turistům

Praha je přeplněná turisty

Návštěvnost Prahy pravidelně stoupá již několik let a z centra města se v některých dnech stává téměř neprostupná...



Najdete na iDNES.cz