Po celkové opravě by měla vzniknout i expozice věnovaná obětem nacismu. Kdy se tak stane, ale zatím ještě není jasné.
Původní vápencový lom přestavěli nacisté za druhé světové války na utajenou podzemní továrnu (přesné nacistické označení je B5-Richard) určenou pro bezpečnou zbrojní výrobu. Je to rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce přibližně 25 až 30 kilometrů.
S výstavbou továrny začali Němci v polovině roku 1944. Nasadili do práce 1200 civilních zaměstnanců včetně tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4 000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně, tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, který byl pobočkou tábora Flossenbürg.
Už na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby leteckého benzinu pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt.
Litoměřice včetně stavby a továrny Richard osvobodila Rudá armáda 7. května 1945. Sověti posléze velmi brutálně a primitivně naložili velice přesné a jemné obráběcí stroje (původem patrně ze Švýcarska a z Francie) do beden k transportu na východ.
Vlak s nákladem se však v poválečném zmatku na několik let ztratil a do Ruska už nikdy nedorazil. Rezavé zbytky strojů posléze skončily na šrotišti v ostravských hutích.
