Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Linka života a smrti Jeana Mermoze

aktualizováno 
velké cesty století (25.)

Čekali jsme na letišti v Dakaru, až bude připraven spoj na Rio de Janeiro a Buenos Aires.
velké cesty století (25.)

Čekali jsme na letišti v Dakaru, až bude připraven spoj na Rio de Janeiro a Buenos Aires. Byla noc a od moře vanul vlahý vítr, prosycený lehkým zápachem spáleného kerosinu z nahozených motorů. Vzpomněl jsem si na Mermoze. Tady někde opodál byla vodní plocha, z níž osudného rána v roce 1936 odstartoval s poštovním hydroplánem Croix du Sud (Jižní kříž) do brazilského Natalu. Za chvíli byli zpátky. Jedna ze čtyř vrtulí zlobila. Příprava náhradního letounu by trvala několik hodin. "Pošta už má příliš velké zpoždění," řekl Mermoz a dal vrtuli narychlo opravit. Croix du Sud znovu vzlétl nad Atlantik...

V počátcích letecké dopravy to bylo tak, že ještě než se někam začalo létat s cestujícími, linky zpravidla vyzkoušeli a zavedli "pošťáci". Kurýři se spěšnými zásilkami, které musely dojít včas. Tvrdí chlapíci, kteří nosili svou kůži na trh, když před ostatními ohmatávali nové trasy, když spoluvytvářeli systém provozu, fungující v každé roční době a dnem i nocí, když hromadili zkušenosti a připravovali půdu pravidelné dopravě osobní. Po první světové válce si letecký konstruktér a výrobce Pierre Latécoere vzal do hlavy, že vybuduje poštovní linku z Francie přes západní Afriku do Jižní Ameriky, kde měla jeho země hospodářské i politické zájmy. Společnost Lignes Aériennes Latécoere si vytkla za cíl zkrátit časy oproti lodní poště na pouhou pětinu. Zřizování této linky s velkým L bylo dílem jakéhosi bratrstva mužů, upsaných létání tělem i duší: pilotů, mechaniků, radistů. Bez reptání se podřizovali přísnému vedení hlavního manažera Didiera Dourata. Ve dvacátých a třicátých letech, na nepříliš výkonných a spolehlivých strojích ochotně riskovali lety nad žhavou pouští v dostřelu odbojných Maurů, nad andskými průsmyky, kde jejich motory v řídkém vzduchu a vánicích ztrácely dech, i nad nekonečnými pláněmi oceánu. A první housle mezi nimi hrál Jean Mermoz. Jiný člen bratrstva, později proslulý spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, v knize Země lidí, nádherné apoteóze pionýrských časů letectví, napsal: "Mermoz vytyčil cestu nad pouští, horami, za noci a nad mořem. Nejednou ztroskotal v poušti, v horách, v noci a nad mořem. A vždycky se vrátil jen proto, aby letěl znovu." Mermoz byl výjimečnou, charismatickou osobností. Postupně a jaksi nenápadně se stal národním hrdinou Francie. Jeho ohromná popularita zasahovala celou Evropu a ovšem i země, jimiž procházela Linka. "Všichni ho obdivovali," říká jeho přítel, spisovatel Joseph Kessel, "ženy o něm snily, děti se mu chtěly podobat." Na rozdíl od jiného poštovního pilota, Charlese Lindbergha, který roku 1927 zazářil jako hvězda svým famózním přeletem New York - Paříž a už nikdy se ke svému pošťáckému zaměstnání nevrátil, Mermoz mu zůstal věrný. I později, jako šéfpilot společnosti Air France, létal dál na jihoamerické poštovní lince se svými starými kamarády. Až do onoho 7. prosince 1936, kdy se už po devětadvacáté vydal přes Atlantik. Rádiové depeše z paluby Croix du Sud oznamovaly, že let probíhá normálně. V 10.47, kdy byl letoun už asi 800 kilometrů od pobřeží, přijal Dakar začátek dalšího hlášení: "Vypínáme pravý přední motor..." V tom okamžiku se vysílačka odmlčela. Navždy. Rozsáhlé pátrání po letounu a jeho pětičlenné posádce bylo marné. "Mermoz," napíše později Saint-Exupéry, "tedy splynul se svým dílem." Jako už předtím Gourp, Erable, Lécrivain, Pranville, Ribuelle, Clavére, Etienne, Collenot a další kamarádi, které na Lince potkal podobný osud.

Autor je spolupracovníkem redakce Jean Mermoz (1901-1936)
Autor:


Nejčtenější

Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...

Pilot boeingu zapomněl vyrovnat tlak v kabině, cestující krváceli z nosu

Ilustrační foto

Nejméně třicet pasažérů muselo vyhledat ošetření poté, co pilot indických aerolinek „zapomněl“ stisknout tlačítko...



Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Nejmenší skanzen a opuštěné lázně. Moravským krajem, který ani nemá jméno

Skanzen v Horním Smržově

Tento kraj nemá žádný zažitý zeměpisný ani národopisný název, a možná právě proto patří k nejhezčím venkovským oblastem...

Bez stativu nejdu. Největší hříchy fotografa při cestě za skvělými obrázky

Hříchy fotografů 01

Fotíte dobře a rádi? Možná, že čtete i odbornou literaturu, časopisy, diskuse na internetu, nebo se bavíte se stejně...

Další z rubriky

Králi se nesměje a dětem nesahá na hlavu. Na co dávat pozor v Thajsku

Thajsko se stává oblíbenou zimní destinací. Dávejte si však pozor, abyste...

Přibývá lidí, kteří si krátké evropské dny a studenou zimu jedou zpříjemnit do exotických destinací. K nejoblíbenějším...

VIDEO: Přes Alpy na skákacím míči. Šílený nápad vznikl u bezdomovce

Brit překonal Alpy na skákacím balónu

Celkem sedmnáct dní mu trvalo, než na trase dlouhé 76 kilometrů proskákal přes Alpy z Itálie do Francie. Steven Payne...

Slovensko pro tuláky. Pustiny a temnoty Veporských vrchů lákají i hvězdáře

Vyhlídka z Klenovského Veporu

Opuštěná a temná místa lidi většinou děsí, v případě slovenských Veporských vrchů však mohou být pro mnohé tuláky...

Najdete na iDNES.cz