Muž v dobře padnoucím obleku a koženým kufříkem vpadne na pracovní jednání mezinárodní firmy. Výraz uštvaný a dlaně zpocené. "Promiňte to zpoždění, ale znáte to - letadlo se zdrželo při odletu," zadrmolí na vysvětlenou. Sklidí chápavé pohledy. Jednání pokračuje, omluva téměř automaticky přijata, protože většině přítomných není podobná zkušenost cizí. Kde je ta úžasná dochvilnost a spolehlivost letecké dopravy?
Aureola vzorně splněného úkolu dopravit svého zákazníka rychle, bezpečně a spolehlivě z A do B? Pomalu se rozplývá jako páry, které se na nebi táhnou za letadlem. Létání za poslední roky se zhoršilo, odtušil by kdejaký rýpal. Avšak pravda je někde jinde: letecká doprava se stala obětí svého vlastního úspěchu.
"Luxus" pro každého
Většina lidí, snad kromě těch, kteří mají z nebeských výšek panický strach, nedá na cestování letadlem dopustit. V jejich očích je nadále nejrychlejším způsobem dopravy, je pohodlné, bezpečné a díky rostoucí konkurenci na trhu i úrovni blahobytu také cenově dostupné pro čím dál širší okruh zákazníků. A ti toho samozřejmě využívají.
S rostoucím zájmem a počtem pasažérů se však musí do vzduchu vydávat stále více strojů, nebo se musí častěji otáčet. V každém případě se provoz vzdušných linek dramaticky zahušťuje. "Dopravní zácpy nás nebudou rozčilovat jen na silnicích. Budeme si na ně muset zvyknout i na nebi," posteskl si před nedávnem americký list The New York Times. "Především hlavní sezona vždy ukáže, že doprava vzduchem není zdaleka tak bezproblémová, jak její představitelé tvrdí."
Jak se létání liberalizuje, mění se i jeho společenské vnímání. Když se po druhé světové válce začala civilní aviatika rozšiřovat, bylo létání skutečnou záležitostí. Filmové hvězdy v nákladných róbách se nechávaly fotografovat při nástupu do stříbrných doutníků nových typů strojů. Letadlo jako luxusní doplněk. V dalším sledu nastoupili dobře situovaní obchodníci, diplomaté, bohatí turisté. Zábava pro hrstku vyvolených. A tak to bylo dlouhá léta. I na Západě, o Východě ani nemluvě.
Teprve koncem osmdesátých let nastal zvrat. Podívejme se malý příklad: letenka z Prahy do New Yorku stála v roce 1988 téměř 18 000 korun. To byl přibližně půlroční plat běžného občana. Dnes, při průměrné mzdě 12 000 korun, není problém sehnat lístek za Atlantik i pod deset tisíc. Cestování v nejlacinějších třídách se dostalo na výsluní zájmu jak platících zákazníků, tak i samotných leteckých dopravců. Ti navíc přiznávají, že "ekonomičtí" pasažéři jsou pro ně největším zdrojem zisků. Ty lepší (a patřičně drahé) třídy jsou už jen takovou třešničkou na nebeském dortu.
Kolaps na letištích
Vzdušné linky omotaly zeměkouli hustým předivem a spojily snad všechny možné kouty, takže dnes je možné se dostat odkudkoli kamkoli prakticky během čtyřiadvaceti hodin. Svět se scvrkává. Zato mezinárodní letiště, ony vstupní brány do nebe, nezřízeně rostou. Ale ani neuvěřitelně rychlé tempo jejich rozšiřování nestačí nebývalému přílivu cestujících. Vzpomínáte na největší české letiště v pražské Ruzyni? Ještě před několika lety provinční zařízení s jednou odletovou i příletovou halou. Dnes rozsáhlý a moderní komplex, který se tlačí dál a dál do okolních polí. A přesto: zkuste se tam někdy teď vypravit. Odbavovací ostrovy mají co dělat.
Velká světová letiště, takzvané huby, kam se koncentruje ohromný nápor cestujících, ale i nejrůznějších nákladů, jsou na tom ještě mnohem hůře. Dnes už to proto jsou světy samy pro sebe, aby se nemusely spoléhat na nikoho jiného. Mají vlastní nemocnice, hotelová města, veterinární stanice i náboženské stánky. Jejich problém je však často v tom, že se už nemají kam rozšiřovat, protože veškerý volný prostor zaplnily mnohem dříve, než kdy kdo čekal, a dalšímu rozvoji brání obydlená území.
To je příklad i nejbližšího obřího letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, které čeští cestující pravidelně využívají při přestupech na dálkové lety. "Jeho chodbami prošlo loni téměř padesát milionů cestujících a Frankfurt je nejvytíženějším letištěm v Evropě," říká jedna z jeho zaměstnankyň. "Zvětšovat se už ale příliš nemůže, protože buď narazí na důležité komunikace, nebo na město," dodává.
A důsledek stále rostoucího počtu pasažérů? Letištní haly jsou trvale přeplněny, na přepážkách vznikají i po drobných potížích zmatky a běžné jsou rovněž nekonečné chvíle čekání před odletem a přistáním, protože mezi jednotlivými letadly je třeba dodržovat určité odstupy. Jen v roce 1999 zaznamenaly evropské letecké společnosti kvůli zpoždění celkovou ztrátu čtyři miliardy eur. Samotná Lufthansa spotřebovala během čekání na přistání 100 000 tun leteckých pohonných hmot.
A
bude ještě hůř...
Odborníci odhadují, že v roce 2010 se oproti dnešku zvýší počet pasažérů o dalších 70 procent. Už za čtyři roky letadla celkem přepraví přes dvě miliardy cestujících. S takovým problémem se bude muset poprat více než 150 tisíc členů posádek letadel a další stovky tisíc pracovníků pozemního personálu.
Dosud byla povětšinou řeč o pravidelných leteckých linkách, ale do vzdušného prostoru se v průběhu minulých let vkradl další moloch, který z nebeského koláče pořádně ukusuje, a to především v hlavní sezoně. Když nastanou letní měsíce, vzdušný prostor v Evropě i Americe totiž zahustí další tisíce letadel pronajímaných cestovním kancelářím. Ano, to jsou ty báječné stroje, které nás relativně levně a rychle dopraví na teplé pláže Kanárských, Baleárských či řeckých ostrovů. Tyto takzvané charterové lety vtrhnou do pravidelných leteckých řádů a mnohdy napáchají zmatek jako karibský hurikán. Přistávají a odlétají tak, že v tom nelze najít žádný systém, přitom mají stejné nároky na odbavení jako běžné linky.
Aby se pronajaté stroje plně vytížily, pendlují stovky charterů mezi jednotlivými letovisky a vozí turisty na dovolenou či z ní zpátky domů. Že taková hustota leteckého provozu s sebou nese i vyšší bezpečnostní riziko, zpochybňuje dnes málokdo. O hodinách čekání ani nemluvě. Chcete příklad toho, jak zádrhele na jednom místě mohou způsobit vypjatému leteckému provozu infarktový stav? Tady je. Možná si ještě vzpomenete na fotbalové mistrovství světa ve Francii před třemi lety. Piloti Air France i pozemní pracovníci na pařížském letišti vyhlásili stávku a návštěvníci z celého světa, které sportovní událost v zemi galského kohouta zlákala, si mohli hryzat nehty. Zavazadla se povalovala na letišti a často putovala na neuvěřitelná místa planety, cestující se mačkali v příletových a odletových halách, mnozí nedorazili vůbec, protože dopravní problémy se přelily na všechny strany zeměkoule. Předzvěst globálního chaosu? Nikoliv, globální zmatek sám.
Boj o zákazníky tlačí ceny dolů
Jak roste počet pasažérů - platících zákazníků, úměrně tomu sílí i konkurenční boj mezi leteckými společnostmi. Ten je nutí tlačit ceny letenek i nadále dolů a některé firmy jsou ochotny jít až na samu hranici ekonomické únosnosti. Více se už šetřit nedá - jedině, že by se, varují temné hlasy, přistoupilo k omezování technických kontrol strojů. Stalo se ovšem i to. Kam až může snaha ušetřit (a tím i vydělat) dojít, vypovídá smutný osud letadla společnosti ValuJet, které se před pěti lety zřítilo krátce po startu do floridských močálů a všech 110 pasažérů na jeho palubě zahynulo.
ValuJet využíval toho, že mnoho lidí výměnou za levnou letenku oželí jídlo a pití na palubě, ale i pohodlí. "ValuJet nabízel levné lety s minimálními službami. Jaké to byly služby, vypovídali lidé, kteří s touto společností létali. Stěny oblepené lepenkou, vytrhaná sedadla," popsala stav věci pracovnice amerického ministerstva dopravy. "Letecká společnost byla navíc přetížená a zanedbávala dokonce pravidelnou údržbu." Něco podobného si renomované letecké společnosti přirozeně nemohou dovolit. I ony však potřebují šetřit, neboť jen tak přežijí. To je ostatně jedním z důvodů, proč se spojují do velkých leteckých aliancí.
Pomohou obří stroje?
Co z toho všeho plyne na závěr? Představa létání jako pohodlného způsobu cestování dostává povážlivé trhliny. Časy se mění a na nebi to platí zrovna tak. Když začaly být běžné transatlantické lety, mnozí předpovídali, že velké zaoceánské parníky plující z Evropy do Ameriky půjdou do šrotu. Kdo měl peníze, zaplatil za vzdušný výlet. A dnes? Kdo má peníze (a čas), koupí si mnohdy raději lodní lístek. A s ním i šest dní noblesního života. Konkurence vyrostla letecké dopravě i na krátkých tratích.
Vlaky jsou stále rychlejší i pohodlnější a někteří cestující, mají-li si vybrat, už příliš neváhají, neboť vědí své. Cesta na letiště, čekání, odbavení, přílet, cesta z letiště... Znáte to. Namačkáni na nebi, namačkáni v letadlech, cestující reptají. Odpovědí dopravců mají být obří letadla, jakési létající hotely. Ty nabídnou větší pohodlí, pojmou více lidí, doletí dál a ještě ke všemu levněji. Bumerang by se ale opět mohl vrátit: čím výhodnější služby z hlediska zákazníka, tím větší zájem cestujících o létání se všemi negativními dopady, které liberalizace letectví přinese. Vrátí se tedy ještě někdy slušné létání?
 |
