Z kabiny vykoukla hlava pilota a řekla bručivým hlasem: "Promiňte, soudruzi, drobňoučké zdržení. Zapomněli jsme jednoho pilota." A vskutku, přes letištní plochu se hnal muž, po provazovém žebříku mrštně vylezl do stroje, pravil "zapomněli, pitomci, pilota" a letěli jsme. Ano, taková to byla tehdy doba.
Ojojoj karóva
Podobně zvukomalebně zní věta, kterou značně obtloustlá pracovnice vesnického letiště hluboko v sibiřské tajze vítala přílet malého letounu: "Ojojoj, karóva! Jejky, kráva!"
Dvouplošník totiž přistával na víceúčelovém plácku, kde se v sobotu hrál fotbal, ale po většinu času se tam pásly krávy. Sibiřské lety nebyly tehdy bůhvíjak přesné, a tak tato zmocněnkyně Aeroflotu dlouhé hodiny naslouchala dokonalému tichu pustiny a pak, když letadlo konečně zachrčelo na nebi, se vyřítila na plochu a vyháněla zvířata s oním zoufalým výkřikem "Ojojoj, karóva!".
Vybuchneme, či nevybuchneme?
Nejhorší chvíle ve vzduchu jsem zažil ve vrtulnících, při své první cestě na Kavkaz. Tehdy jsem se nějak nečekaně ocitl mezi arménskými partyzány letícími nad frontou. "Co mám dělat, když to koupíme?" ptal jsem se po vzoru hrdinů akčních filmů.
Partyzán mířící kulometem z okénka pohlédl na sudy s benzinem na palubě a smutně pravil: "Nic, vybuchneme." O tom se ovšem člověk z filmů nic nedozví, tam to bývá jinak.
S vrtulníkem "nazad"
Jindy, na březích Beringovy úžiny jsem se dopustil osudného komunikačního selhání a pilotům jsem řekl: "Škoda, že vrtulník neumí couvat," a oni na sebe otráveně pohlédli, řekli si "da" a pár vteřin po startu se ten starý stroj naklonil dopředu a prudce vyrazil vzad, my se řítili nad pobřežím pozpátku a nakonec jeden z těch kovbojů vyjekl: "A nyní bonus jen pro tebe! Jupí!" a klesl těsně nad hladinu, až vlny stříkaly na zablácený podvozek. "Plíživý let jako v Afghánistánu! Jupí!!"
|
*** Máte vtipné nebo zajímavé historky z cest letadlem? Podělte se o ně s ostatními čtenáři v diskuzi. |
S batohem na palubu!
Bojovné scény s přepravou vzduchem je možné zažít i v pokojné Evropě. Téměř vždy při odletu z nějakého letiště svádím bitvu s letištním personálem o to, abych si s sebou mohl na palubu vzít batoh či batůžek. Většinou uspěji, a to díky této náročné scéně: když vám slečna řekne "Ne!", zatvařte se zoufale a vyražte ze sebe: "Ale slečno!"
Pak přibrzděte, předkloňte se přes pultík a spiklenecky zašeptejte: "Ale slečno, já mám kámošku v letecké společnosti X a ta vždy ječí a říká: jen blázen by si přece dal zavazadlo dolů, neboť takové zavazadlo se skoro vždy ztratí, zejména při letech přes letiště v Y". Důležité je užít slovo "dolů", neboť znalostí slangového výrazu pro úložný prostor letadla letištní personál přesvědčíte o jistém stupni spiklenectví.
Většinou se pak ta dáma zatváří poddajně a řekne: "Ano, máte pravdu, dolů by si to dal vážně jen úplný blázen." A batoh pak můžete prorvat na palubu, a tím pádem se neztratí. Zkrátka létání není žádné peříčko.
