Leonardova bujná fantazie

Viděli jste někdy originál něčeho hodně známého? Třeba originál nějakého obrazu, plastiky nebo rytiny? Já ano a dokonce originál něčeho co má hodně velkou cenu. Vlastní to nejbohatší člověk světa Bill Gates a je to deník Leonarda da Vinciho, konkrétně deník známý pod názvem Leicesterský Kodex.
Bill Gates zapůjčil tento deník Powerhouse museu v Sydney a právě v těchto dnech tam probíhá jeho předvedení veřejnosti. Vstupné je pro studenta 9 australských dolarů, což je suma, kterou jsem rád obětoval za shlédnutí něčeho takového.
 
Celá výstavní síň se topí v šeru a člověku chvíli trvá, než si na to zvykne. Sál je tmavý z důvodu ochrany jednotlivých listů Deníku před denním i umělým světlem. Jednotlivé stránky jsou vsazeny mezi dvě skla a ty jsou zase vsazeny do skleněných vitrín umístěných ve sloupech. Komplikovaně vysvětlitelné, ale na pohled velmi příjemně působící. Aby návštěvník mohl v šeru vůbec vidět jednotlivé listy (respektive to co je na nich napsané a namalované), je každý sloup vybaven "inteligentním" osvětlením. Slabé světlo, které stačí na to, aby bylo vidět vše, co je na jednotlivých listech deníku, v pravidelných intervalech pulsuje. Půl minuty svítí, pak se pomalu setmí a dvě minuty nic. Šero ještě navíc působí na návštěvníka tajemně a atmosféra je velmi příjemná. Nejste rušeni ostatními a sami nikomu nepřekážíte.
 
Leicesterský Kodex je znám tím, že v něm jsou zaznamenány popisy Leonardových vynálezů, jejich schémata, jsou zde pokusy o vysvětlení různých přírodních zákonů z oblasti astronomie a jsou zde dokonce i detailně vypracované nákresy z oblasti lidské anatomie. Leonardo da Vinci psal svůj deník zrcadlově, tedy nejenom zprava doleva, ale obrácená jsou i písmena. Prý to bylo jak z důvodu utajení před různými nenechavci, tak proto, že Leonardo da Vinci byl levák a nechtěl si rozmazávat inkoust po papíře.
 
Ten kdo nemá v tomto působu čtení praxi (a troufnu si říci, že kromě těch co se deníkem profesionálně zabývají to není asi nikdo), tomu přijde deník naprosto nečitelný. Proč ale vystavovat deník, v kterém si nikdo nepočte, pomineme-li jeho historickou hodnotu? Z toho důvodu je ve výstavní síni nainstalována "studovna", která obsahuje asi dvacet počítačů s plochými obrazovkami a návštěvník si může jednotlivé listy prohlédnout jak v originále (italština), tak v jeho převrácené formě zleva doprava, anebo v angličtině, a to zase buď zprava doleva a nebo naopak.
 
Leicesterský Kodex je stár bezmála půl tisíciletí a je opravdu s podivem, jak Leonardo da Vinci předběhl svou dobu. Měl k kdispozici pouze papír a pero a jeho deník se zachoval až dodnes. Ten, kdo dneska nevlastní počítač, do kterého by mohl bušit své představy a své myšlenky, ten je jako bezruký. Jen si přiznejme jak dlouho už jsme nepopsali jeden celý list papíru. Nezapomeneme nakonec psát? A vydrží naše CD-ROMy pět set let aby si je mohl někdo prohlédnout? A bude o nás tedy někdo za pět set let vůbec vědět? Jisté je, že když vydržel Leicesterský Kodex pět set let,  tak námi popsaný papír by mohl taky...