Dvojice hald zvaná Les Terrils Jumeaux du 11/19 je novou turistickou atrakcí...

Dvojice hald zvaná Les Terrils Jumeaux du 11/19 je novou turistickou atrakcí Lens. | foto: Pierre André CC-BY-SACreative Commons

Vyhlídka z haldy, Louvre. Co se dá za jeden den vidět v Lens

  • 0
Lens je snad jedno z nejpřehlíženějších francouzských měst. Snad za to může hornická historie, která se tu psala přes sto let. Když tu však otevřeli pobočku slavného muzea Louvre, za rok do něj zamířilo přes 900 tisíc lidí. Tady je pár tipů, co se dá za jeden den stihnout v Lens.

Když se Louvre-Lens v roce 2012 otvíralo, mnozí si ťukali na čelo. Někdejší průmyslové Lens totiž není zrovna výstavním kulturním stánkem. Ale obavy skeptiků se nenaplnily a do muzea, které nemá stálé sbírky, ale Paříž mu půjčuje část svých pokladů, zavítaly neskutečné tisíce lidí.

Hornickou historie však 35tisícové Lens nevymazává ze své tváře. Stejně jako na místě bývalého dolu stojí slavné muzeum, v bývalých kancelářích těžební společnosti nyní působí Přírodovědecká fakulta Jeana Perrina. A kousek za městem je turistickou atrakcí nevídaná „přírodní památka“. Les Terrils Jumeaux du 11/19 je vlastně dvojice hald z odtěžené hlušiny, která svými čísly připomíná počet bývalých šachet. Návštěvníci si pochvalují, že je odtud nebývale krásný výhled.

Památník l'Anneau de la Mémoire

Muzeum Lens ́14-18

Muzeum Louvre-Lens

Za návštěvu stojí moderní muzeum Lens ́14-18 věnované první světové válce. Uživatelé největšího cestovatelského portálu TripAdvisor si pochvalují, že takový ucelený obrázek o době před sto lety si nikde jinde neudělali. Otevřeno bylo teprve vloni a vstup je do něj zdarma. Dechberoucí památník se jmény půl milionu padlých pak vystupuje z krajiny asi 20 kilometrů od Lens. Obří památník ve tvaru prstence se jmenuje L’Anneau de la mémoire a každá z 500 desek měří tři metry.

Tři báječné roky v Lens

Většina Čechů má však městečko Lens na severu Francie spojeno s fotbalistou Vladimírem Šmicerem. Podle svých slov tam prožil tři báječné roky a nedávno se zúčastnil otvírání právě nové pobočky Louvru. Na Lens nedá dopustit.

Lens

Město na severu Francie je ze tří měst, kde budou hrát v základní skupině čeští fotbalisté, nejblíž Paříži (180 kilometrů), navíc je s ní propojeno rychlovlakem TGV, takže se nabízí výlet do francouzské metropole. V Lens láká kromě fotbalu zejména pobočka galerie Louvre, kde jsou mimo jiné k vidění díla Rembrandta, Raffaela či vzácné vykopávky.
Oficiální web města: www.villedelens.fr

V čem spočívá půvab Lens?
Musíte vycházet z velikosti města: Lens má asi 35 tisíc lidí, od toho se odvíjejí možnosti. Když jsem do klubu po mistrovství Evropy 1996 z pražské Slavie přestoupil, měl jsem na výběr, zda nechci bydlet v nedalekém a o dost větším Lille. Odmítl jsem, zůstal jsem v Lens a nikdy jsem nelitoval.

Proč?
Třeba i proto, že na stadion jsem to měl od domu pět minut na kole, to bylo velmi pohodlné. Poloha stadionu bude výhodou i pro české fanoušky na Euru – z centra města je to na stadion pěšky čtvrt hodiny.

Další kladné stránky města? A zkuste protentokrát odhlédnout od fotbalu.
Teď tam například otevřeli velkoryse pojaté muzeum, pobočku pařížského Louvru, to je nyní v Lens obrovskou atrakcí. Už se dívám na internet, probíhá tam právě výstava „RC Louvre, krev a zlato“ věnovaná – cituji – ikonickému fotbalovému klubu z tamějšího města...

Vladimír Šmicer

Bývalý fotbalový reprezentant, vicemistr Evropy a držitel velkých trofejí.

Vladimír Šmicer

Společně s Milanem Barošem se stal v roce 2005 prvním českým hráčem, který získal nejprestižnější klubovou trofej na světě, pohár Ligy mistrů. Podařilo se mu to s Liverpoolem, kromě tohoto klubu se jeho zahraniční kariéra odvíjela výhradně ve Francii, nejprve v Lens, později v Bordeaux. Teď v květnu mu bude 43 let.

Fotbalu se asi v Lens vyhnout nejde, že?
Skutečně ne, ale třeba střed města příjemně žije, jsou tam bary, restaurace. A kousek od Lens je město Arras s krásným historickým náměstím, kde se konají koncerty a podobně. Arrasu a okolí se dotkly obě světové války, na ně jsou všude různé památníky včetně památníku českých vojáků. A v lese a po polích jsou ponechány obrovské krátery po bombách a granátech, to je emočně hodně silné. Když už mluvím o dírách v zemi, pak musím připomenout, že Lens bývalo hornické město a v rámci prohlídky se dá sjet do dolů. Já tam byl coby hráč, fotili mě tam s helmou na hlavě. S hornickou minulostí města asi souvisí i to, že je v něm poměrně silná polská komunita, což bylo pro mě jako pro Čecha příjemné, protože Poláci jsou k nám vřelí.

Tamější kuchyň je zase ovlivněná nedalekou Belgií, ne? Třeba tím, že pivo se tam v popularitě vyrovná vínu.
Pivo je tam populární, taky se tam hodně pije pastis. Z jídel si vzpomínám na jablečný dort Galette: hlavně v zimě jsme ho měli velmi často i v kabině, rozkrájen byl dejme tomu na osm kousků. Do dortu byla zapečená figurka, například král nebo královna, každé cukrářství mělo nějakou specifickou,a kdo na ni ve svém kousku narazil, ten musel podle tradice druhý den koupit nový dort. S kvalitním jídlem vůbec nebyl v Lens problém, to ale neříkám nic nového, to platí pro celou Francii.

Takže samé hezké vzpomínky?
Ty nejlepší, zažil jsem v Lens nádherné časy, ale to už vážně musím skočit k fotbalu. V sezoně 1997/98 jsme vyhráli francouzský titul, jediný, který klub ve své více než stoleté historii získal, pak jsme hráli Ligu mistrů, triumfovali ve francouzském Ligovém poháru. Vlastně mě trochu mrzí, že jsem se poté, co jsem přestoupil do Liverpoolu, s kluky už kompletně nikdy nesešel.

Kde ve Francii budou hrát Češi

Kolikrát jste od té doby v Lens byl?
Co jsem odtud odešel jako hráč, tak třikrát nebo čtyřikrát. Naposledy ale celkem nedávno, asi před půl rokem, i když jen na pár hodin: přijel jsem loni v listopadu někdy v pět odpoledne, už byla tma, a zhruba v deset večer jsem zase odjížděl.

O co šlo?
Návštěva souvisela právě s letošním Eurem, byl jsem pozvaný, abych ho propagoval. Vše proběhlo v pobočce Louvre, o které jsem už mluvil, a musím říct, že ty prostory vypadají vážně impozantně. Na večeři jsem tehdy vystoupil a vyzýval podnikatele z Lens a okolí, aby vzali turnaj za svůj, aby si kupovali lístky do lóží na stadion, aby na stadionu měli obchodní jednání, aby zkrátka dávali najevo, že je mistrovství zajímá.

Jak to vzali?
Hodně dobře, bylo to příjemné setkání, což jsem tušil dopředu. I proto, že současní šéfové firem byli v době, kdy jsme s Lens vyhráli titul, mladí a pamatovali si, jak před dvaceti lety naši jízdu prožívali.

Není tohle celkově znakem Lens? Že se místní s fotbalovým klubem identifikují?
Přesně tak, fotbalový klub je ve městě ohromně podporován. A vlastně v celé okolní aglomeraci, která dá dohromady tak půl milionu lidí. V sídle horníků jiná zábava než fotbal v podstatě nebyla a tahle tradice a sounáležitost v lidech zůstala, i když se doly zavřely. Za mé éry byli zdejší fanoušci zvoleni jako absolutně nejlepší ve Francii. Právem. V Lens je fotbal téměř vším. Není to Paříž, Marseille, Lyon, kde jsou lidé bohatí, ale vlastně anonymní a mají velké oči, to v Lens nehrozí. Tam jsou dobrosrdeční a skromní fanoušci, kteří stojí za klubem i tehdy, když se nedaří, což se projevilo pár let poté, co jsem odešel: došly peníze a tým teď ve druhé lize bojuje o návrat mezi nejlepší. Zasloužil by si postup už proto, že má krásný stadion. I kvůli němu mě mrzí, že jsem loni v listopadu přijel a zase odjel za tmy.

Rozhovor byl redakčně zkrácen, celá verze článku vyšla v sobotním magazínu Víkend MFDnes 7 května.