Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Legendární Café u Hawelků ve Vídni

  18:49aktualizováno  18:49
Kdo navštívil Vídeň a nezašel si do legendární kavárny k Leopoldovi a Josefině Hawelkovým, jako by v rakouské metropoli nikdy nebyl... Atmosféra téhle kavárničky okouzlí každého, stejně jako kdysi Güntera Grasse, Arthura i Henryho Millerovy, či Andyho Warhola.
Manželé Hawelkovi před svojí kavárnou

Manželé Hawelkovi před svojí kavárnou - Manželé Leopold a Josefine Hawelkovi již několik desetiletí vítají hosty z celého světa ve své kavárně, kterou založili v roce 1939. Pracují zde tři generace Hawelkových a každý večer tady voní domácí buchty s marmeládou. | foto: ČTK

Dveře poněkud skřípou. Za nimi vkročíme do polopřítmí s měkkým plyšem velkých fotelů, nad kterými se šíří omamná vůně kávy a droždí. Pod nohama nám vrže stará dřevěná podlaha, šustí novinový papír, rozléhá se šepot a hovor, občas zazvoní smích a mezi tím balancuje se stříbrným tácem, ve smokingu s motýlkem číšník.

"Buďte vítána," zdraví mě, dříve než se stačím pořádně rozkoukat, usměvavý elegantní bělovlasý pán v košili s vestičkou a podává mi pravici.

Leopold Hawelka, ročník 1911, tak vítá každého hosta již několik desetiletí. Mýtus Vídně (jeho otec pocházel z Čech) s manželkou Josefine otevřel dnes již legendární kavárnu v červnu 1939. Když za pár měsíců vypukla druhá světová válka, museli kavárnu zavřít. Ačkoli domy v centru Vídně utrpěly velké škody, kavárna jako zázrakem zůstala nepoškozená a Hawelkovi ji znovuotevřeli v prosinci 1945.

Kde se zastavil čas...

Je tady podle očekávání plno. Bezradně se rozhlížím a hledám volnou židli, když najednou pocítím měkký dotek něčí ruky. "Pojď, u nás se vždy něco najde," praví drobná štíhlá dáma a za pár vteřin mě usazuje vedle dvou Španělů. Josefine Hawelková, manželka majitele a jeho opora.

"Vždy byla moc pořádná a pracovitá, bez ní by kavárny ani mě nebylo," říká pan Hawelka s láskou o své choti. Již několik desetiletí vládne čiperná paní své říši každý večer kromě úterý, kdy je zavřeno. S přehledem, energií, srdečností a humorem. Sedmé desetiletí pracuje šestnáct hodin denně a neúnavně pendluje mezi hosty, stoly a kuchyní.

Její maraton začíná po šestnácté hodině, kdy vystřídá manžela a otáčí se až do zavření, což je jak kdy, někdy do dvou, často až do čtyř. Dohlíží na číšníky, kávovary, kontroluje přeplněné stříbrné tácy s pověstnými horkými buchtami s marmeládou, které se podávají každý večer. Voní tady též koňak a všemožné druhy tabáku. A káva. K ní samozřejmě podle tradice dostanete sklenici vody (kolik chcete), na ní leží vypulírovaná lžička.

MŮŽE SE HODIT

Pětkrát kávu, prosím
Pánové si objednávají v jedné vídeňské kavárně. "Prosím jeden brauner. Jednu melange! Jednoho fiakra. Jednou mokka. Jednou kapuziner. Číšník jde do kuchyně a říká: Pětkrát kávu, prosím. Tak tento klasický vtip ve Vídni rozhodně neplatí. Tady si lze objednat několik druhů káv, které se liší přípravou i chutí.

Jak a co si objednat aneb kavárenský slovníček
Vídeňané kladou velký důraz na přípravu kávy, a během staletí dokonce vyvinuli slovník různých druhů káv.

Schwarzer: černá káva (malá nebo velká)
Brauner: káva s mlékem (malá nebo velká)
Mokka: silná černá káva
Melange: káva s horkým mlékem s množstvím pěny
Kaisermelange: černá káva s vaječným žloutkem a koňakem
Maria Theresia: mokka s trochou pomerančového likéru
Einspänner: variace mokka kávy, podává se ve sklenici se šlehačkou
Fiaker: mokka ve sklenici servírovaná s rumem
Kapuziner: černá káva s trochou mléka - hnědá jako kutna mnicha
Franziskaner: světlá melange se šlehačkou posypaná čokoládou.
Konsul: černá káva s trochou smetany

Více info o Café Hawelka - kdy mají otevřeno a jak se tam dostat najdete ZDE

Pulzující muzeum

Malá kavárna v centru Vídně nedaleko Stephansdomu, svým způsobem jaksi "zastrčená" v uličce Dorotheergasse číslo 6, je takové živé pulzující muzeum. S telefonní budkou, spoustou plakátů o kulturních i jiných akcích, s vysezenými měkkými fotely, těžkými křesly s popraskanou kůží, zrcadly na stěnách a malými mramorovými stolečky. Připomíná spíše pokoj prababičky.

Tapety, kdysi béžovobílé, jsou dnes hnědé a načichlé tabákovým kouřem stejně jako strop. Mnohé z obrazů by se mohly klidně vystavovat v muzeu - například raná díla Friedensreicha Hundertwassera.

Zdá se vám kavárna tak trochu "sešlá"? Máte pravdu, má daleko k moderním kávobarům s nablýskanými italskými espreso přístroji, často "na stojáka". Právě pro onu "ošumělost" a neopakovatelnou atmosféru Vídeňané (a nejenom oni) milují svého pana Hawelku a paní Hawelkovou a jejich kavárnu, kde se zastavil čas.

Jiný svět

Ponoříte se zde do jiného světa, bohémského se špetkou melancholie i romantiky, vzdáleného od hluku a stresu. Zatímco Leopold Hawelka sleduje dění v kavárně ze své židle u dveří a srdečně klábosí s hosty, jeho paní se na opačném konci vedle masivního dřevěného pultu probírá poštou a knihou účtů. Atmosféru kavárny, kde dnes pracují tři generace Hawelkových, vychutnával také Günter Grass, Arthur i Henry Millerové, Andy Warhol či monacká kněžna Gracia Patricia.

Dějiny proslulých vídeňských kaváren, bez nichž se návštěva rakouské metropole neobejde, jsou staré dobrých tři sta let.

První kavárna podle legendy vznikla v roce 1683 po porážce Turků. Ti po sobě zanechali pytle v "hnědými zrny", s nimiž se tak dlouho experimentovalo, až se zrodila vídeňská melange (káva s mlékem) a první kavárna.

Kolem roku 1900 jich existovalo ve Vídni na šest set. Dodnes jsou oblíbeným místem, kde si můžete dát i něco lehkého k jídlu, skleničku vína či něčeho tvrdšího a zahrát si kulečník či bridž.

Každá je stylová, třeba luxusní kavárna uvedená do své původní krásy Café Central či noblesní Café Landtmann nedaleko Burgtheatru, kterou navštěvoval kdysi Sigmund Freud. Frauenhuber je zase nejstarší kavárnou nedaleko Stephansdomu, kde vystupoval Mozart. A v Café Sperl mají čerstvý štrúdl.

Život v kavárně

Café Hawelka je většinou již odpoledne zaplněno do posledního místečka. A kdo sedí, hned tak neodejde. Je tady příjemně a útulně a nikdo vás vyhánět nebude. Ostatně platí nepsané pravidlo - když si jednou něco objednáte, můžete tady setrvat třeba i celé hodiny. Mnozí k tomu nemají daleko. I když je vypito, čtou se noviny, časopisy, diskutuje se - často s panem majitelem a jeho manželkou - nebo se jen relaxuje v decentním typickém kavárenském ruchu.

Zde se scházejí bankéři, umělci, intelektuálové či novináři a v hojném počtu také turisté. Kavárna se totiž dostala také do průvodců po Vídni a její alespoň krátká návštěva či vyfocení pana Hawelky, který ochotně a trpělivě pózuje, jsou téměř povinné.

Café Hawelka je více než kavárna. Je to legenda. Instituce. A věřte, že návštěva Vídně by bez posezení u Hawelky nebyla úplná.

Autoři: ,




Nejčtenější

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Pokuta za porušení zákazu kouření na thajských plážích může dosáhnout až 100...
Za cigaretu u moře pokuta 60 tisíc. Thajsko zakazuje kouření na plážích

Jedna z nejpopulárnějších turistických destinací zavádí od 1. listopadu zákaz kouření na vybraných plážích. Thajský turistický úřad k zákazu přistoupil poté,...  celý článek

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.