Lednička ze 16. století

Kdyby tu nesvítily elektrické žárovky, bylo by to velmi nepříjemné. Ale i tak má člověk v plzeňském historickém podzemí stísněný pocit, že mu každou chvíli spadne něco na hlavu či upadne do jedné ze dvou set padesáti studní. A když se průvodce začne trochu vzdalovat, mohou slabší povahy začít panikařit - těch chodeb kolem je tolik. Ale klid. Turistům je zpřístupněno pouze sedm set padesát metrů propojených sklepů v historickém centru Plzně. "Celkem je tu dvacet kilometrů chodeb a sklepů," říká průvodce ještě před tím, než vás zavede deset metrů po zem. Ukazuje je na mapě.

Historické náměstí Republiky v centru západočeské metropole je doslova podkopáno a podryto spletí sklepů a chodeb. "Vezměte si, prosím, helmy," nabízí průvodce z obrovské truhly bílé umělohmotné přilby. Stěny jsou někdy cihlové, někdy bíle omítnuté. Občas zakopnete o poklop. To jsou ony studniční kryty. Každý dům měl v historii nejméně jednu studnu hlubokou kolem dvaceti metrů. Časem se používaly i jako odpadní jámy. Pro historiky se tak staly neocenitelným zdrojem informací. Některé kousky je možné vidět vystavené ve výklencích. Je to především keramika, která se zachovala a vytvořila tak unikátní přehled o tom, jak se ve středověku vyvíjelo hrnčířské umění. "Tohle byl středověký trezor," ukazuje průvodce do jednoho z menších výklenků obehnaných malou cihlovou zdí. "A tohle zase spíž. Díky stálé teplotě se tu velmi dobře uchovávalo pivo." Jako ilustrace trůní ve sklepení staré dřevěné sudy. Plzeňské podzemí nenabízí zlaté a stříbrné poklady, ale pohled do historie obyčejného života středověkých Čechů. Tak tohle byla lednička, sklad, banka a pivovar zároveň. "Au, pozor na hlavu!" Fantazii se člověk musí oddávat opatrně, občas je strop proklatě nízko. A tady je středověký vodovod. Dřevěné vrtané a vypalované trubky spojené železnou spojkou. "V některých studních se zachovalo původní dřevěné potrubí," ukazuje průvodce. A potom může návštěvník obdivovat část potrubí, kterým se voda přes vodárenskou věž rozváděla do čtyř kašen na náměstí. Dnes jen otočíme kohoutkem a ani nevíme, jak se voda do trubek dostává. Naši předci to měli složitější. Plzeňské sklepy se postupně propojovaly až v průběhu staletí. V době obléhání za třicetileté války, kdy bylo město poprvé dobyto, sloužily jako kryty a zásobárna. Stejnou úlohu měly o tři stovky let později, v době spojeneckých náletů na průmyslové centrum západních Čech ovládané Němci. "Tady si sáhněte, to je původní pískovec, v němž byly sklepy vyhloubeny," ukazuje průvodce na kus skály v podzemí vodárenské věže, kam se malý had návštěvníků z náměstí pod zemí dostal. Tady, ve vysoké a světlé místnosti, má turista pocit, že se může opět trochu nadechnout. Skála je to drolivá a vlhká. To se to muselo dobře hloubit. I když nástroje, které ukazuje jedna z vitrín v podzemí, nebyly nejmodernější. Vždyť se sklepy se tu začalo ve čtrnáctém století. "Vrátíme se zpět," říká průvodce a výprava si počíná podobně jako potápěč. Nadechnout a ponořit do podzemí. Úzké chodbičky. Průhledy vysokými komíny bývalých studní. Staré sklepní schody se zazděnými východy. Jestlipak tu na sedmém schodu také mělo pivo tu správnou teplotu? A jsme opět u východu. Průvodce ještě zodpovídá poslední dotazy, přilby se vracejí zpět do bedny. Je to jako návrat o několik století zpět a o mnoho set metrů nahoru.

Může se hodit

Vstup do plzeňského historického podzemí je z Perlové ulice č. 4. Prohlídka trvá třicet minut.

VSTUPNÉ:
Dospělí platí 35 korun, děti a vojáci 25 korun.

OTEVÍRACÍ DOBA:
Červen až září je otevřeno každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin. V dubnu, květnu, říjnu a listopadu je zavřeno i v úterý.

Sklepení pod Plzní.