Je možné vůbec nějak poznat, že zasněžený terén je 'těhotný' lavinou, když je jich několik druhů a každá vzniká jinak? Nikdy si nemůžeme být stoprocentně jisti!
Jako smutné příklady mohou sloužit například francouzské středisko Chamonix nebo rakouský Pitztal, kde mají laviny v nedávné době na svědomí mnoho desítek mrtvých. Masy sněhu tam totiž smetly domy, které byly postaveny podle nejmodernějších vědeckých poznatků a dlouholetých pozorování lavinových drah, a přesto je laviny zasáhly plnou silou.
Za hranicí rizika
Při lyžování na sjezdovkách, ježdění ve volném terénu, vysokohorském skialpinismu, zimní turistice a horolezectví je nebezpečí mnohokrát větší. Trasy totiž často vedou lavinami ohrožovaným terénem a je jen na nás odhadnout, zda půjdeme do rizika nebo se vrátíme.
Tisíce Čechů už tuto hranici rizika překročilo, mnoho se svezlo s lavinou a každý rok si několik z nich hory nechají jako oběť.
V prosinci loňského roku strhla lavina tři velmi zkušené horolezce pod nejvyšší rakouskou horou Grossglockner, když kráčeli k nouzové chatce na jejím úpatí.
Špičkový horolezec osmdesátých let minulého století Petr Schnabl k tomu uvedl v internetové diskusi na specializovaném serveru Lezec.cz: "Bohužel horolezectví je už takové. Prostě droga a nebezpečná. Tito tři chlapci byli jednak naprosto zkušení a kromě toho ve fázi, kdy lezou furt, bez ohledu na počasí. Kdo neprošel takovým vývojem, má velkou pravděpodobnost, že se dožije důchodu, ale těžko se může k tomu vyjadřovat."
"Pro část lezců je to vlastní volba. To že pak plníme hřbitovy je druhá smutná stránka věci. Ale je to prostě tak a nikdy to jinak nebude. Nemá smysl vyjmenovávat zkušené borce, kteří nepřežili, všichni si je pamatujeme. Uvědomte si, že lezec v důchodovém věku, který ve své době patřil k opravdové špičce, je dost vzácný exemplář," uzavírá Schnabl.
|
TRADIČNÍ LAVINOVÉ SVAHY |
|
Krkonoše: Malá Studniční jáma, Obří důl, Dlouhý důl, Labský důl, Kotelní jámy |
Dobrovolně do náruči smrti
Reportážním způsobem popsal ignorování nebezpečí Josef Rakoncaj ve své knize "Tulákem ve větru Himaláje".
Zde je jeho líčení okamžiku, když se s dalšími dvěma špičkovými himalájisty Peterem Božíkem a Zolo Demjánem vyhrabali ze spadlé laviny a všichni tři to šťastně přežili: "Přesně to vystihl Zolo. Povídal: zíral jsem na Božíka, jak vystartoval, jak ho náraz vymrštil dozadu a vtom mě napadlo – tímto způsobem zahyne starý blbec, který předem věděl, že svah spadne, a stejně do něj vstoupil. Dobrovolně. Do náruče smrtelného rizika."
PRACHOVÉ LAVINY DUSÍ
Mechanismus vzniku prachové laviny je jednoduchý: padá nový suchý sníh a najednou je ho tolik, že se neudrží na svahu a spadne. Laviny obvykle padají žlaby a údolími, ale výjimkou nejsou ani celé utržené svahy. Největší nebezpečí hrozí za velkého mrazu na závětrných svazích. Sníh se totiž ukládá na druhé straně hřebenů, než jaké jsou vystaveny větru.
Že něco není v pořádku, poznáte například podle toho, že ze svislých skal se sypou dlouhé jazyky čerstvého sněhu. Znamená to, že plošinky, kde se sníh až dosud držel, jsou přeplněné. To samé se brzy stane i s velkými plošinami a nakonec i celými údolími.
Prachová lavina se dokáže valit rychlostí až 300 km/h a nejde jí tedy na lyžích ujet. Pokud se však udržíte na jejím povrchu, máte šanci, že se z ní po dojezdu vyhrabete.
Problém je ovšem v okamžiku, kdy jste více než metr pod povrchem. Sice se hrabete ven, ale nemáte, kam odhrabaný sníh ukládat.
Během pár minut si začne sníh sedat a vy jste uvězněni a doufáte, že přijde pomoc od kamarádů či horské služby.
Do bezvědomí upadnete za deset až třicet minut a pokud máte štěstí, tak můžete pod sněhem přežít i několik hodin. Je to ovšem velmi nepravděpodobné.
Před vjezdem nebo vkročením do lavinézního terénu vyndejte ruce z oček na lyžařských hůlkách nebo cepínech, odepněte bezpečnostní řemínky na lyžích či snowboardu, zapněte napevno bundu, přetáhněte přes uši a krk čepici či kuklu a postupujte ve velkých rozestupech.
V prachové lavině se nejspíše udusíte. Pokud za jízdy nenarazíte na skály, kamení nebo stromy, nic si nezlámete a ani měkký sníh s vámi nic neudělá. Nebezpečná je ovšem u velkých lavin tohoto typu tlaková vlna, která dokáže shodit lyžaře z protilehlého svahu nebo pokácet vzrostlý les.
DESKOVÉ LAVINY OBĚTI MELOU
Poté, co napadne čerstvý sníh, začne si sedat a jednotlivé vločky se spojují do krystalů a ty zase do celistvých desek. Je jedno, zda-li je velký mráz nebo teplo.
Deskové laviny jsou nejzákeřnější, protože nelze dost dobře odhadnou, zda spadnou, či nikoliv. Sněhové desky se tvoří podle toho, jak umrzaly jednotlivé vrstvy sněhu, zda se někde uvnitř nevytvořila jinovatka, nebo někde není vlhký sníh, po kterém by celý svah odklouzal do údolí. Jejich rychlost je sedmdesát až sto třicet kilometrů za hodinu.
Trochu jistoty může dodat tak zvaná norská sonda, což je jáma vykopaná sněhem až na hlínu. Na její kolmé stěně můžeme prohlédnout všechny sněhové vrstvy, zda jsou navzájem spojené. Pokud ne, rychle pryč.
Při postupu omezíme riziko utržení deskové laviny tím, že postupujeme kolmo vzhůru svahem a nekličkujeme nebo dokonce neděláme dlouhé traverzy, kterými bychom odřízli svah pod sebou.
Deskové laviny se tvoří zpravidla na svazích o sklonu třicet až padesát stupňů a jsou tedy nebezpečné především lyžařům. Pokud je zpozoruje dost brzo, dá se jim ujet a schovat se někam za skálu. Pokud se desky příliš nevzdouvají, dá se na lyžích dokonce chvíli manévrovat po jejich povrchu a vyklouznout tak mimo hlavní proud do bezpečí.
Pokud však desková lavina nabere rychlost, je téměř nemožné se z ní dostat. Pohrává si se svojí obětí, láme jí údy a nakonec ubije k smrti v ďábelské mlýnici, ještě než se zastaví.
|
LAVINY V ČÍSLECH |
|
* 2 - 3 dny trvá sesednutí sněhové pokrývky |
ZÁKLADOVÉ LAVINY BEROU VŠE ŽIVÉ
Brutální síla lavin se projevuje v plné nahotě až na jaře. Několikametrové vrstvy těžkého mokrého sněhu obnažují srázy až na skálu. Rvou s sebou kamení, trávu i stromy.
Obvykle vznikají díky odtržení obrovských převějí, které narostly během celé zimy. Pokud se držíme dál od navátých hřebenů a neprocházíme přímo pod ohroženými svahy, nemusíme se obvykle jarních lavin bát.
Jsou ovšem známy případy, kdy taková lavina zasypala celé údolí, silnici nebo lesní samotu. Přímý zásahu základovou lavinou nemá nikdo šanci přežít.
LED, KAMENÍ A HLÍNA…
Laviny padají nejen sněhové, ale také kamenné, hliněné (v Krkonoších se jim říká mury) a v Alpách i ledové.
Led se odtrhává z tak zvaných séraků, neboli ledových věží na ledovcových zlomech a skalních hřebenech. Ochrana před nimi neexistuje žádná, protože kusy ledu bývají velmi těžké. Lze ovšem vysledovat jejich dráhy a "jízdní řád". Obvykle padají po ránu a v době, kdy sluneční paprsky poprvé olíznou séraky.
Kamení padá ponejvíce skalními žlaby. Dá se mu vyhnout v noci, kdy balvany přimrzají k podkladu. Jinak nezbývá nic jiného, než se při postupu krýt za skalami a přebíhat mezi nimi jako voják od zákopu k zákopu a doufat v dobrý osud. To se týká i hliněných lavin. Nepadají často, ale když už, tak tečou jako láva z činné sopky. Jakmile cítíte nejistou půdu pod nohama, rychle pryč. Ještě máte čas. Potom vám promáčená hlína podrazí nohy a vy s ní odjedete do údolí.
Okamžiky mezi životem a smrtí
Říká se, že v mezních situacích se ohroženému člověku promítne celý život jako krátký barevný film. Dostupná svědectví však o ničem takovém nemluví.
Nejvíce se tomuto tvrzení blíží okamžik těsně přes zásahem lavinou na himalájském vrcholu Manapati, jak ho popsal ve své knize Tulákem ve větru Himaláje Josef Rakoncaj: "Zní to neuvěřitelně, ale mně se v jednom jediném okamžiku přehnala mozkem minulost, přítomnost i budoucnost. … Jen záblesk. Škrt. A vidiny bez falše, v plné nahotě a nezkresleně ukázaly – konec."
Poté ho lavina unášela a on se v ní pokoušel plavat. Ve hromadě řítících se sněhových desek mu běžela hlavou spousta útržkovitých myšlenek. "My jsme hovada… bože, tak lehkovážný omyl! Proč jsme sem vůbec lezli? Už ráno jsem hlásil, že svah je akutně lavinézní, chvěl se mi pod nohama. Nedumej, zachraň se! Drž se vodorovně! Aspoň hlavu vystrč."
Bývalý šéf bezpečnostní komise světové asociace horolezeckých svazů (UIAA) Pit Schubert píše v učebnici Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu, že při dlouhých pádech horolezci necítí bolest, ale díky omamným látkách, které si tělo okamžitě vytvoří, mají dokonce příjemné pocity. Strach, hrůza a bolest obvykle přicházejí až poté, co akutní ohrožení života pomine.
Aleš Nedvídek, kterého spolu s několika dalšími horolezci vzala lavina ve žlabu pod Malou Zmrzlou dolinou ve Vysokých Tatrách, vzpomíná, že když se svah rozjel, v poklidu si říkal: "V prašanu se prý dá plavat a já plavu."
Udržel se tak na povrchu, ale v okamžiku, kdy se lavina zastavila, sníh se zhutnil a on nemohl vytáhnout ruce, ačkoliv byl zasypaný jen po prsa. "Největší hrůzu jsem prožil pár okamžiků poté, protože okolo mne proběhli ti, kteří se z laviny dostali sami, a já byl přesvědčený, že mne tu chtějí nechat." Teprve po chvíli zjistil, že pod ním je zasypaný ještě jeden muž, kterému byly vidět ze sněhu jen nohy, a tak ho kamarádi vyhrabávali jako prvního.
Stavební inženýr, jenž se představuje kvůli svému zaměstnavateli jen jako Hanz, kterého strhla lavina při lyžování na Chopku, tvrdí, že se jen stačil leknout a strčit hlavu pod bundu. To mu zřejmě zachránilo život, protože mohl dýchat a přežít pod sněhem desítky minut do záchrany horskou službou. "Moc jsem nepřemýšlel, ale vím, že život se mi nepromítal."
I autor tohoto článku, který absolvoval tři sjezdy s lavinou, nikdy život nebilancoval. Vždy se snažil především o vlastní záchranu. Pouze mezi kotrmelci na Slavkovské galerii ve Vysokých Tatrách, kdy byl přesvědčen o svém konci, si paradoxně vzpomněl na malého syna: "Aspoň, že to nebude pohrobek."
|
Záchranné pomůcky |
|
Pieps (česky pípák, lavinový vyhledávač) – plastová krabička, která se připíná na tělo ráno před túrou. Skrývá v sobě malý vysílač na přesné frekvenci, kterou mají všechny vyhledávače stejné. V případě zavalení lavinou přepnou zbylí členové družstva pípák na příjem a podobně jako při hře na lišku zasypaného hledají. Analogový pípák se zvukovým signálem stojí od 6500 Kč, digitální se světelnou směrovkou od 8500. Pípák je standardní součástí výzbroje pro lyžařské túry ve volném terénu, pro zimní horolezectví a náročnou turistiku například na sněžnicích. Recco – destička ze speciálního kovu, kterou odhalí i hluboko pod lavinou speciální vyhledávací přístroj, který používají například vrtulníky záchranné služby. Destička bývá zatavené do plastu lyžařských bot, zašitá do bundy nebo se dá za 300 až 500 korun koupit samostatně. Použití recco destiček má smysl jen v lyžařských areálech při tak zvaném freeridingu, neboli lyžování mimo upravené sjezdovky. Lavinová šňůra – deset až patnáct metrů dlouhá lanko, kterou si přiváže k pasu a připraví do ruky každý, kdo prochází lavinézním terénem. Pokud se s ním lavina utrhne, klubko odhodí, a má naději, že aspoň část šňůry zůstane na povrchu a zachránci ho podle toho najdou. V současnosti ji používají převážně turisté. Kupuje se za sto až tři sta korun. Lavinová sonda – skládací tenká tyčka podobná jako stanová konstrukce, kterou se dohledávají přesná poloha pípákem nalezeného člověka pod sněhem. Stojí od 1500 Kč. Lopata – každý, kdo se pokoušel hrabat v udusaném sněhu improvizovaným náčiním (lyže, ešus, holé ruce) potvrdí, že bez lopaty je naděje na objevení hluboko zasypaného člověka minimální. Skládací turistické lopaty přijdou nejméně na 1500 Kč. Pro extrémní lyžaře se objevilo několik novinek, které ze zatím ovšem na trhu příliš neuchytily. Prodává se vesta zvaná Avalung, která je prodyšná po celém povrchu a dá se tak ze sněhu vysát překvapivé množství vzduchu. Podmínkou je, že postižený si stačí vsunout dýchací trubici do úst. Pokračovatelem vesty je její vylehčená a zpevněná verze, která připomíná spíše motocyklistický chránič páteře než vestu. Horští vůdci v německy mluvících zemích již delší dobu zkoušejí záchranný batoh, který se v lavině otevře, nafoukne se z něho záchranný balon |
|
Stupnice lavinového nebezpečí |
|
1 Nebezpečí: nízké 2 Nebezpečí: mírné 3 Nebezpečí: značné 4 Nebezpečí: vysoké 5 Nebezpečí: velmi vysoké |
 Prachová lavina z Malého Kežmarského štítu ve Vysokých Tatrách se řine jako vodopád |
