Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Lanzarote, krása stvořená dechem pekla

  12:41aktualizováno  12:41
Nemusíte ani jezdit na Mars, stačí, když se vypravíte na Lanzarote, čtvrtý největší z Kanárských ostrovů. V části ostrova, jejíž tvář přeměnily sopky, si chvílemi budete připadat jako na vedlejší rudé planetě. Využili toho i filmaři, kteří zde natáčeli legendární sci-fi Planeta opic.

Lanzarote si oblíbili i filmaři. Na těchto místech se natáčela například legendární sci-fi Planeta opic. | foto: Josef Kopecký, MF DNES


Mapy © Google

Malý ďábel vás uvítá již při vjezdu do Národního parku Timanfaya. A je to krajina vpravdě pekelná. Stačí vzít do rukou kamínky a přesvědčíte se sami. Jsou tak horké, že je velmi rychle upustíte.

Poslední sopečné erupce byly na Lanzarote, čtvrtém největším z Kanárských ostrovů, v roce 1824. Zdá se to dávno, ale ve skutečnosti je tu ještě dnes pořádně horko. Již pár centimetrů pod povrchem se teplota země blíží sto stupňům.

Na vyhlídkové jízdy po parku se jezdí z vyvýšeniny Islote de Hilario, kde je panoramatická restaurace El Diablo čili ďábel. Ta svou architekturou tak trochu působí, jako by tu přistál létající talíř z jiné planety.

A jídlo tu grilují svým dechem pekelníci, tedy horko stoupající z útrob země.

Pro pobavení návštěvníků přitom před restaurací zaměstnanci národního parku do jedné z trhlin v zemi lijí kbelíky s vodou, která se vzápětí změní v silný proud páry, a do další průrvy vhodí dřevěné větvičky, jež horkem vzplanou.

Vulkány a Mozart

Největší atrakcí parku Timanfaya je čtrnáctikilometrová okružní trasa Ruta de los Volcánes. Na tu se bohužel nemůžete vypravit sami, ale musíte nastoupit do "guagua". Tak se na Kanárských ostrovech říká autobusům.

Projížďky autobusem umožňují regulovat počet návštěvníků parku, fotografovat se smí jen přes sklo, ale i tak je to úchvatný zážitek. Zvláště když autobus pomalu stoupá na vrchol jednoho z vulkánů a hrají vám k tomu Mozartovo Requiem.

Pozorujete bizarní krajinu a hru barev - hlavně červené, hnědé a černé. Běsnění sopek v roce 1730 úplně změnilo tvář asi čtvrtiny ostrova Lanzarote. Láva zalila řadu vesnic včetně té, podle níž nese národní park své jméno.

Krajina, která tu vznikla, je natolik nepodobná běžné pozemské, že se právě tady natáčela legendární sci-fi Planeta opic.

Lanzarote si oblíbili i další filmaři. Vznikl tu třeba snímek Milion let před Kristem s Raquel Welchovou a ostrov byl oblíbeným místem herce Omara Sharifa.

Je ještě jedna možnost, jak poznat část parku Timanfaya, a to ze hřbetu velblouda. Projížďku za deset eur určitě ocení hlavně děti.

Styl Manrique

Ačkoli nezaměnitelnou podobu daly Lanzarote hlavně sopky, velkým dílem přispěl k současné tváři ostrova i místní slavný architekt César Manrique.

Prosadil, aby se na ostrově nestavěly žádné vyšší budovy. Ještě když žil, obával se, aby s sebou turistická vlna nepřinesla i módu obřích hotelů lemujících přímořská letoviska.

Na Lanzarote jsou tak typické nízké nabílo omítnuté domy, ve vnitrozemí nejčastěji se zelenými dveřmi a okenicemi, u moře i s modrými. Vypadá to jednoduše, ale je to velmi elegantní.

U silnic tu neuvidíte žádné reklamní poutače, zato na řadě křižovatek stojí futuristická Manriquova díla, větrohry složené nejčastěji z kuželů, trojúhelníků a dalších geometrických útvarů. Na Lanzarote totiž docela často fouká.

Pro Středoevropana pocházejícího ze země bez moře je úžasné, že na Lanzarote je teplo prakticky celý rok. Dokonce i v lednu tu ukazatel teploměru vyšplhá přes dvacítku. A velmi příjemně je tu i na podzim.

Dům pro krále

Na ostrově najdete téměř devadesát pláží. Jestliže poblíž obce El Golfo mezi černými kameny na pláži narazíte na zelené střípky, tak vězte, že to je olivín, ze kterého se tu vyrábějí šperky.

Ty nejlepší písečné pláže jsou však úplně na jihu ostrova - Playa Blanca nebo Playas de Papagayo. Turistická centra Puerto del Carmen a Costa Teguise jsou na východním pobřeží. V této části ostrova stojí i rezidence La Mareta, osobní dar jordánského krále Husajna španělskému králi Juanu Carlosovi. Královská rodina později rezidenci věnovala státu.

Pláže v Costa Teguise jsou díky větru vhodné i pro surfaře. A protože má Lanzarote, přestože je sopečného původu, místy docela rovinatý charakter, oblíbili si ho i cyklisté.

Jen ležet u vody, to by totiž v případě Lanzarote byla velká chyba. Kromě parku Timanfaya je tu k vidění řada dalších zajímavostí.

Tak třeba Los Jameos del Agua, zborcená lávová jeskyně na severu ostrova, asi dvě stě metrů od moře. Po kamenných schodech sestoupíme do jeskyně, kde architekt Manrique vybudoval restauraci. Tunel jeskyně vede kolem jezírka, kde jsou vidět malí bílí slepí krabi, kteří žijí normálně v moři v hloubce několika tisíc metrů. Do jezírka v jeskyni se dostali, když je sem vymrštily sopečné výbuchy.

Úplně na severu Lanzarote je pozoruhodná vyhlídka Mirador del Río. Z výšky 480 metrů tu můžete pozorovat nedaleký ostrov La Graciosa. Manrique tu vybudoval ve skále bar s panoramatickým výhledem. Z restaurace je možné po schodech vystoupat na další terasu, kde je výhled ještě hezčí.

Sopečné víno

Poslední turistické centrum, které vytvořil Manrique na zakázku ostrovní vlády, je Jardín de Cactus. Zahrada v podobě velkého amfiteátru, kde je více než 1 400 druhů kaktusů a sukulentů nejen z Kanárských ostrovů, ale i z Ameriky nebo z Afriky, se nachází u osady Guatiza.

V oblasti, kde se z červců - podobných mšicím - žijících na opunciích získává karmínové barvivo využívané v kosmetice a v potravinářství.

Na vyvýšenině v kaktusové zahradě stojí větrný mlýn, kde se ještě dnes mele gofio, typická kanárská přísada do jídel. Kromě ryb tu k oblíbeným jídlům patří také tak trochu překvapivě králík, jemuž obyvatelé Lanzarote vděčí za přezdívku "conejeros".

A když budete přemýšlet, co přivezete svým blízkým při cestě zpátky, jedním z dobrých tipů je místní "sopečné víno". V oblasti La Gería se pěstuje unikátním způsobem.

Do země jsou tu vyhloubeny tisíce trychtýřů, které jsou obestavěny půlkruhovými hradbami z kamene. Ty brání víno před pasátovými větry. Sopečnou příchuť dává vínu lávový štěrk, na němž roste a který pomáhá zadržovat rosu. Déšť a pitná voda jsou totiž na Lanzarote vzácností.

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

Kanárské ostrovy, Lanzarote

 

Může se hodit

Ostrov Lanzarote je 60 km dlouhý a 20 km široký. Je tu asi 100 vulkánů a 300 kráterů. Počasí je velmi příjemné po celý rok, teploty se pohybují okolo 29 stupňů Celsia v srpnu a kolem 21 stupňů v lednu. Prší tu velmi málo. Teplota vody se i v zimě pohybuje mezi 19 až 22 stupni.

Mezi největší atrakce ostrova patří Národní park Timanfaya a díla, na nichž se podílel architekt César Manrique. Nejlepší pláže jsou na jihu ostrova, Playa Blanca a El Papagayo.

Co je možné si dovézt?

Například výšivky, keramiku, banánovou marmeládu, speciální omáčky, které se podávají k bramborám - jako "mojo verde", nebo víno, které se pěstuje v oblasti La Gería.

Něco pro kuřáky - Kanárské ostrovy byly bezcelní zónou a stále zde jsou levné cigarety.

Jak se tam dostat?

Na Kanárské ostrovy můžete doletět přímo charterovým letem společnosti Travel Service, který létá pro cestovní kanceláře Canaria Travel a Fischer. Nebo když budete cestovat sami, tak některou z velkých leteckých společností s mezipřistáním ve Španělsku. Let trvá asi čtyři a půl hodiny. Určitě se vyplatí prohlédnout i nabídku německých cestovních kanceláří, které u nás prodávají např. agentury Rudolfreisen.cz a Campanatour.

Více informací
www.turismodecanarias.com/%20es/mapas.html
www.centrosturisticos.com
www.lanzarote.com





Nejčtenější

Hrad Sklabiňa. Někdejší sídlo Turčianské župy lehlo popelem až rukama...
Skromné a tiché Slovensko. Cyklovýlet po Turčianské magistrále

Turiec je malebná slovenská kotlina sevřená horami ze všech stran. Velice estetická krajina s pohádkovými přírodními scenériemi a absencí masového moderního...  celý článek

Solná poušť po dešti
Dotknout se nebe. Putování nádhernou Bolívií s bleskem za zády

Druhá půlka mého bolivijského pobytu byla stejně nabitá jako ta první. Vydáváme se na povedený trek do And, poté sestoupíme do Amazonské nížiny a nakonec...  celý článek

Happy Guest Hotel Lodge v Duttonu ve Velké Británii nabízí hostům půjčení...
Netradiční hotelové služby: bondage menu nebo rybička pro samotáře

Se skvěle vybaveným minibarem a individuální pokojovou službou už dávno nikoho neohromíte. Hotely teď nabízejí neuvěřitelné spektrum služeb. A některé z nich...  celý článek

Britský zaoceánský parník Queen Elizabeth 2 (spuštění na vodu v září 1967)
Komfortní gigant na vodě Queen Elizabeth 2 místo oslav čeká na svůj osud

Zaoceánská pýcha Spojeného království Queen Elizabeth 2 slaví padesátku. Za 40 let služby loď přeplula Atlantik více než 800krát a převezla 2,5 milionu...  celý článek

Microsoft Image Composite Editor - výběr zobrazení (projekce)
NÁVOD: Jak vyfotit a složit dechberoucí panorama? Zvládne to každý

Široké panoramatické fotografie dokážou na první pohled zaujmout. Lépe zachytí pohled na město nebo krajinu a zprostředkují tak zážitek, který běžná fotka 4:3...  celý článek

Další z rubriky

Barely ropy zkrátka k Dubaji patří. Snímek byl pořízen 4. srpna 1961.
Před padesáti lety bylo v Dubaji 13 aut. Neznámá fakta o ropné metropoli

Perla pouště. Marnotratná, krásná, fascinující. Ačkoli je Dubaj známá svým oslnivým luxusním životním stylem a světovými rekordy, její kořeny sahají do...  celý článek

Vzhledem k absenci silnic spojujících města a vesnice na pobřeží tu kromě...
Kde žije víc psů než lidí. V zemi barevného ledu vládne tma a pořádný mráz

Od zvláštního zpravodaje MF DNES v Grónsku Za velkoměsto se tu bere vesnice s pěti tisíci lidmi, po ulicích běhají bílí tažní psi, zima zalézá hluboko do kostí a do sousedního města dojedete jen lodí....  celý článek

Kořeněné maso, pikantní omáčka a spousta zeleniny. Ovšem ten můj kebab je ze...
Proč není kebab jako kebab. A co je vlastně kebab?

V posledních letech obliba kebabu v českých městech vytrvale stoupá. Jenže spousta z nás v tom má trochu „hokej“. Co je vlastně kebab, jak se liší od gyrosu a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.