Landštejn patří k nejmohutnějším českým hradům

Malebně zvlněnou a lesnatou krajinu mezi Novou Bystřicí a Slavonicemi ovládá jeden z nejmohutnějších českých hradů Landštejn. Jeho bílé zdi a věže svítí do daleka a odrážejí se na modravé hladině přehradní nádrže na říčce Pstruhovci jako přelud z dávných dob rytířů a ctnostných pannen. Po nedávné rozsáhlé a nákladné rekonstrukci vypadá hrad téměř jako nový a stopy betonových injekcí jsou nepřehlédnutelné, ale o neobyčejném rozsahu a členitosti stavby v době jejího největšího rozkvětu si návštěvník představu utvoří.

NEJCENNĚJŠÍ JE JÁDRO

Na hlavním a nejvyšším nádvoří lze také obdivovat nejstarší románské jádro hradu z počátku 13. století, které je se svými dvěma velkými čtverhrannými věžemi u nás ojedinělé a prozrazuje silný vliv rakouského Podunají. Na stejný původ ukazuje i hradní kaple v jedné z věží. Toto nejstarší jádro je na Landštejně nejcennější; početné pozdější přestavby sice přeměnily hrad na jednu z největších a nejhonosnějších šlechtických hradních rezidencí v českých zemích, ale umělecké a stavební hodnoty těchto úprav byly jen průměrné, a zdánlivě tak pevné opevnění bylo dokonce již v době svého vzniku zastaralé.

DVA HRADY ODDĚLOVALA HRANICE

Na Landštejně stály původně hrady dva. Ten dnešní vznikl až jako druhý přímo proti staršímu rakouskému hradu v Marklu (dnešní Pomezí), stojícímu na protilehlém nižším návrší v prostoru dnešního malého kostelíka. Hlubokou roklí mezi oběma hrady probíhala totiž až do poloviny 13. století neklidná česko-rakouská hranice a obě stavby čněly proti sobě ve vzdálenosti pouhých několika set metrů jako vzdorné připomínky moci a odhodlání obou sousedních států.

ROZHODLA SVATBA

Až sňatkem následníka českého trůnu Přemysla Otakara II. s dědičkou rakouských zemí Markétou Babenberskou v roce 1252 skončil letitý zápas o zdejší pomezní oblast tzv. Vitorazska a celé okolí Landštejna se natrvalo přičlenilo k Čechám. Brzy potom získali novější a původní český Landštejn Vítkovci a jedna jejich větev se podle hradu začala nazývat pány z Landštejna. Nejvýznamnější postavou tohoto rodu byl nesporně Vilém z Landštejna, dlouholetý rádce králů Jana Lucemburského a Karla IV. a vysoký zemský úředník (moravský zemský hejtman a nejvyšší pražský purkrabí). V roce 1381 získal hrad Landštejn od krále Václava IV. nejvyšší hofmistr Konrád Krajíř z Krajku výměnou za Lomnici nad Lužnicí. Rod Krajířů pocházel z Kraňska, kde mu patřilo např. panství Bled. V sousedství Landštejna vlastnil také Cornštejn, Dačice, Bílkov a Novou Bystřici, a ovládal tak do značné míry oblast, v které se stýkaly česká, moravská a rakouská hranice. Konrád Krajíř se během svého pohnutého života dostal až do Anglie, kde sjednával jako člen českého poselstva sňatek dcery Karla IV. Anny s anglickým králem Richardem II. To bylo v témže roce 1381, kdy se v majetku Krajířů ocitl Landštejn. Za další čtyři roky se Konrád vzdal hodnosti nejvyššího hofmistra a odešel do ústraní, neboť ho prý nebezpečně pokousal jeden z oblíbených psů krále Václava IV.

CENTRUM BECHYŇSKÉHO KRAJE

Landštejnští Krajířové byli tradičně katolíky a urputně válčili s husity, ale postupně se jedna větev rodu přiklonila k reformaci a velmi účinně podporovala jednotu bratrskou. V 16. století se tak v této rodině odrážela obecná polarita tehdejší české společnosti, která v dlouhém období míru postupně zrála k velkému náboženskému zápasu třicetileté války. Na Landštejně se však Krajířové neudrželi ani do konce "renesančního" století. Zdeněk II. zdědil hrad a panství po roce 1540 a ujal se ho až po dosažení své plnoletosti. Na hradě se usadil a jako krajský hejtman z něj učinil centrum Bechyňského kraje. Se svou druhou manželkou Annou z Bibrštejna vyženil značné věno, a mohl tak k svým dosavadním statkům přikoupit další - např. Urbaneč a Horní Němčice. Když v roce 1577 zemřel, zůstalo po něm na Landštejně množství rozmanitých věcí: zlaté klenoty, koflíky, lžíce, ložní prádlo, veliká truhla vzácných látek, kožichy, ale také mnoho zbraní a zbroje, 5 mosazných a 18 železných děl, 4 dlouhé a 12 krátkých ručnic, šestero brnění a 10 sedel, 3 jízdní koně a 6 kočárových i s koženým vozem a mnohé další. O věci se utkaly v urputném zápase vdova Anna z Bibrštejna a nejstarší dcera zesnulého Anna z Roupova, kterou zajímaly hlavně zlaté klenoty a prsteny po její matce a první Zdeňkově ženě Sibyle Šlikové. Pro samé spory a vzájemnou nevraživost nezbyl čas na záchranu toho nejdůležitějšího - samotného Landštejna. Panství bylo po Zdeňkovi II. hluboce zadluženo a nedalo se udržet. Jmenovaní komisaři Adam z Hradce, Jindřich Vencelík z Vrchovišť, Kuneš Dvořecký z Obramovic a Jan Malovec z Malovic prodali na sklonku roku 1579 hrad Landštejn, městečko Staré Město a 12 vesnic Štěpánovi, svobodnému pánu z Eicinku, nejvyššímu komorníkovi v Rakousích. Rod Krajířů tak po dvou staletích opustil Landštejn a jeho osud se brzy potom naplnil; ještě do konce 16. století po meči vymřel.


 

Landštejn- nejrozsáhlejší český hrad.