Ladakh

Ladakh - Mnich rozjímá před klášterem LAMAYURU | foto: Martin Belocký

Ladakh: kde se ledové brány otevřou jen 4 měsíce v roce

  • 12
Jako toust zmáčklá hradbami nejvyšších pohoří indického subkontinentu je vyprahlá horská oblast Ladakh, přezdívaná Malý Tibet. Její jméno v překladu znamená země vysokých sedel. Ladakh je pro své tvrdé podnebí nejméně osídleným regionem Indie. Je to horská poušť se hřbety přesahujícími 6000m nad mořem, jsou to řeky zařízlé v tmavých hlubokých údolích plazící se jako had kolem zelených oáz, kde žije na místní poměry hrstka lidí, kteří se naučili přežít v kraji klimatických extrémů.

Drsná oblast, kam se dostanete jen 4 měsíce v roce

V Ladakhu prakticky neprší, v létě teploty v údolí dosahují 30 a v zimě méně jak -20°C. Horké letní dny jsou následované chladnými noci a krátké léto je následováno ledovou zimou, která uzavře oblast do izolace. Do oblasti se lze po zemi dostat po zemi v průměru pouze 4 měsíce v roce.

Lidé, kteří zde žijí, získávají vodu z ledovců na nejvyšších vrcholech. Svá malá úrodná políčka si vydobyli pomocí dlouhých zavlažovacích kanálů táhnoucích se desítky kilometrů podél řek, ale vysoko nad jejich hladinou. Ještě v 70.letech byla oblast díky své strategické pozici na hranici s Pákistánem a Čínou uzavřena pro cizince. I přes zmírnění přístupových pravidel do oblasti přijíždí poměrně malé množství turistů.

Nedotčená příroda bez turistů

Do Ladakhu vedou pouze dvě silnice, které jsou ale sjízdné jen v létě, proto se většina turistů dostává do těchto míst letecky. Tato fakta lákají milovníky hor bez výdobytků civilizace a lidi toužící po poznání místních obyvatel dosud nezkažených turistickým ruchem a tato fakta si získala i mne.

Ladakh
Zelená tráva je v Ladakhu vzácnost

První pokus: v sevření sněhu a ledu

Do oblasti jsem se vypravil celkem dvakrát na měsíc. Poprvé se mi to nepodařilo. Silnice vedoucí z Kašmíru podél pákistánských hranic vede přes sedla Zoji 3530m, Namika 3720m a obě byla i v polovině května pod sněhem, navíc střežena vojáky, kteří nepovolí po silnicích chození pěšky.

Objel jsem oblast z jihu a pokusil se tam dostat po silnici z provincie Himachal Prahesh z města Manali. Silnice zde vede přes sedla Taglang 5328m, Lachalang 5060m, Baralacha 4890m, Rohtang 3978m. Podařilo se projet pouze první z nich. Silnice byla vyfrézovaná skrz sníh a ledovec pouze pro jeden směr, ale pochopitelně všichni by chtěli jet oběma.

Když se proti našemu jeepu vynořil jiný, bylo jasné, že hádka o couvání mezi Indy bude na hodně dlouho a nejlepší bude vystoupit a pokračovat pěšky. Vystoupit ovšem z auta bylo potřeba oknem, neboť silnice byla tak úzká, že nešly otevřít ani dveře.

Ladakh
Záběr z května, kdy jsou sedla nad 4000m plná sněhu a většinou neprůjezdná

Druhý pokus a výstup na Stok Kangri  

Podruhé jsem do Ladakhu vyrazil koncem srpna. Jedním z mých hlavních cílů bylo vylézt na horu Stok Kangri 6138m.

Z letního hlavního města Šrínagaru provincie Jammu-Kašmír jsem dojel do centrální oblasti Zanskar, kde jsem měl v plánu aklimatizační trek v délce asi 200km na sever přes hory až na okraj Ladakhu.

Ve vesnici Padum, což je správní centrum celé oblasti Zanskar, se dají nakoupit základní potraviny, ale trvanlivější dehydratované potraviny je vhodné si přivézt z domova. Bohužel se zde už nepodařilo nikoho přesvědčit, aby prodal trochu benzínu do vařiče a tak jsem musel vzít zavděk špatně hořící naftou. Když jsme konečně sehnali někoho, kdo by nám jí trochu prodal, dostali jsme jí celý kanistr, tak jsme pak v místním hotelu zaplatili v naturáliích, abychom to nemuseli tahat nebo neekologicky vylít.

Ladakh
Záběry hor z 200km přechodu hor pěšky z Padumu do Lamayuru

Cestovatelské tipy:
Do Šrínagaru se lze dostat z Delhi letecky snadno i bez rezervace (110USD), letenky Delhi-Leh stojí stejně, ale bývají skoro půl roku předem vyprodané.
Kam vede silnice, tam se dá očekávat více turistů a místní lidé lidé po vás budou chtít peníze. V Padumu je málo hotýlků a bývá problém sehnat místo (200Rs/pokoj).
Ve Šrínagaru doporučuju určitě přespat na jednom z plovoucích hotýlků na jezeře Dal(od 200Rs/pokoj)

Přechod hor, který jsem si vybral, je v celé oblasti nejpopulárnější. Indická vláda dokonce na jeho cestě sponzoruje řadu tzv. čajových stanů, které stojí někdy i ve vysokých sedlech a kde si lze za pořídit čaj (5Rs), polévku(15Rs), oplatky a další jednoduché jídlo.

I přesto jsem potkával nejvíce 1 výpravu za 2 dny. Lidé zde obvykle putují s místními průvodci a karavanami oslů na nošení věcí. Průvodci se nabízejí sami ještě v civilizaci, obvykle u příjezdových silnic v cenách 50-100USD/den/skupina.

S velkým batohem na zádech, z něhož trčí stativ, jsem zde vypadal dost exoticky. Z jihu na sever se přechází řada sedel postupně z nadmořské výšky 3000m až přes nejvyšší sedla na severním konci - Parfi-la (5000m).

I přesto, že se jedná o suchou oblast, stačilo si nést vodu vždy jen na 1 den, na vytipovaných místech na spaní byl zdroj vody. Vhodná místa na spaní lze nalézt na mapách a popisech na internetu případně v knižních průvodcích, které je ovšem problém sehnat.

Ladakh
Pochod horskou pouští

Může se hodit

 

Základní sociologické a geografické údaje
Rozloha: 97.000km2
Počet obyvatel: 170.000
Hl.město Leh
Rozšířené jazyky: Ladačtina, tibetština a angličtina.
Oblast je součástí Indie, měna indická rupie (1Rs je asi 65hal.) Náboženství Budhismus. Ladakh je geologicky stejného původu jako Tibetská plošina s řadou jezer. Slunce v těchto oblastech svítí v průměru 300 dní v roce. Území se nalézá ve srážkovém stínu.

Cestovatelské tipy
V Lehu je v okrajových vyšších částech města zeleněji a je tam klidnější ubytování. V údolí Lehu je prakticky v každé vesnici zajímavý klášter. Z Lehu lze autobusem udělat jednodenní výlet po silnici přes nejvyšší autobusem sjízdné sedlo světa – Khardung (5602m).

Moje fotokonfigurace při výpravách do Ladakhu
Canon EOS 30, canon D300, sigma 24-70/2.8, sigma 80-200/2.8, sigma 2x telekonvertor, UV filtry, polarizační filtr, stativy Hama (160cm)/Compact slik(140cm) (ani jeden stativ výpravu nepřežil), 20 filmů (fujichrome velvia 50,elitechrome 100,200,400), 1GB CF karta, 1GB USB memory stick. 1 náhradní li-ion baterie do digi těla, 2 náhradní do filmového těla. Celkově cca 11kg.

Rizika
V Indii a zvláště při cestování po pozemních cestách dochází k nárazům a všude se hodně práší. Doporučuju nevyměňovat za jízdy objektivy a určitě si vzít alespoň 2 těla, protože pravděpodobnost poruchy je opravdu nemalá.
Koupit si filtr na vodu. Desinfekční tablety nejsou dostatečnou ochranou před místními parazity a je zde velké riziko zažívacích problémů z vody a jídla.

Náklady
Letenka Praha-Delhi 17.000, 110USD Delhi Šrínagar, 300USD na měsíc náklady na dopravu+jídlo+ubytování

Užitečné weby
Ladakh festival
http://mapy.mk.cvut.cz/  (mapa Ladakhu 1:250.000)
mafi.ucw.cz ((více fotografií autora a GPS souřadnice všech treků)

Průvodce a mapy
Charlie Loram: Trekking in Ladakh (www.trailblazer-guides.com)
Globetrotter: Trekking and climbing in the Indian Himalaya
Lonely planet: North India

Nezbytná výbava
2 fotoaparáty, trekové hole, spacák a dobré boty, filtr na desinfekci vody, balíček českých pohlednic na rozdávání


Klidný a přátelský svět klášterů

Na celé trase je řada dominant - budhistických klášterů (tzv. gompy). Jsou to místa aktivního učení a modliteb.Ve všech klášterech jsem narazil jen na příjemné a ochotné lidi. Když byl některý klášter zavřený, rádi ho pro mne otevřeli.

V klášterech je potřeba se chovat tiše a nenarušovat mnichy v motlitbách. Před vstupem do kláštera se vždy zout a vstupovat přiměřeně zahalený. Není zde problém fotit mnichy i během motliteb.

Mezi nejzajímavější kláštery Zanskaru patří Linshed, Karsha, Lamayuru. V klášterech bylo obvyklé jim dát do kasičky dobrovolný příspěvěk a nikdo nenařizoval žádné minimální vstupné.

Zastávka v Lehu

Po úspěšném přechodu jsem zamířil místním autobusem do Lehu, kde se pravidelně koná první dva týdny v září Ladakh festival. Na programu bývají různé přehlídky tanců, krojů, divadlo, soutěže v lukostřelbě a zápasy v koňském pólu.

Obrázky z Ladakhu

LadakhLadakhLadakh, místní děti




Ladakh, místní ženaLadakhLadakh




LadakhLadakhLadakh




LadakhLadakhLadakh



 

Město se doslova hemží panoptikem různých tipů lidí. Ve městě není problém si v internetových kavárnách vypálit fotky na CD, bohužel internet přes modemy je velmi pomalý a pouze jedna kavárna přes satelitní spojení, takže na případný upload fotek do Evropy raději zapomeňte. Ve městě probíhá během roku více festivalů, z nichž část bývá organizována kláštery a část státem. Jejich termíny lze zjistit z internetu.

Za nádhernými výhledy na Stok Kangri

Poslední bombónek při pobytu v Ladakhu jsem si nechal na konec – výstup nad horu Stok Kangri, která se tyčí nad údolím hlavního města. Je to jednoduchý nehorolezecký výstup na nejvyšší horu v okolí, za níž se nemusí nic platit a není potřeba povolení.

Ladakh
Trest pro zlobivé děti

Z města se popojede 15km některým z místních autobusů do vesnice Stok. Výstup přímo nahoru trvá 2-3 dny. Cesta z údolí až na vrchol je dobře vyšlapaná, přesto se vám dole rovněž budou nabízet průvodci a nosiči. Na vrchol chodí každý den obvykle více lidí, tak mi nevadilo vyrazit nahoru zcela sám a počítat s tím, že se případně k někomu přidám.

Do výšky 4500m bylo v noci příjemně i na spaní pod širákem. Výše zamrzala v noci voda na pití, ale i zde cestou bylo několik čajových stanů, kde se dalo přespat.

Po druhé noci stačilo vycházet mezi 4-5 ráno na vrchol z výšky 5300m a kolem desáté byl člověk nahoře odměněn královským výhledem z výšky 6138m. Shora je mimo jiné vidět druhá nejvyšší hora světa a další osmitisícovky v Pákistánu a sedmitisícovky v Číně.

Ladakh
Výhled z vrcholu Stok Kangri 6138m

Cesta až na vrchol je nenáročná kamenitá pěšina a posledních 20 výškových metrů je sněhová čepice. K výstupu je potřeba především dobrá aklimatizace a můžou se hodit teleskopické hole na sníh.

Fotografické tipy


Na focení uvnitř klášterů se mi osvědčilo místo stativu opřít fotoaparát o nějaký sloup, čímž člověk ještě méně vyrušuje. Použití blesku nepřijatelně narušuje atmosféru a navíc škodí freskám na stěnách.

Vnitřní prostory jsou většinou tmavá místa s kouzelným směrovým světlem z malých oken umístěných obvykle někde nahoře. Často člověk vedle sebe vidí zajímavá zákoutí nebo situace, které jsou chvíli na ostrém světle a chvíli ve značném šeru. Na toto prostředí jsem pokaždé ocenil možnost rychlé změny citlivosti na digitálním těle.

Při záběrech mnichů bylo běžně potřeba používat nejméně citlivost 1600ASA při clonách 2.8. Byly i chvíle, kdy jsem ocenil existenci neoficiálního firmware na Canon D300, který umožňuje snímání s citlivostí 3200ASA. Vyplatí se určitě nespěchat.

Mnichové tráví většinu dne v motlitbách. Motlitby a situace se opakují. Řadu záběrů lze předvídat a snadno si záběr vymyslet a provést později, ale s lepším světlem nebo z jiného místa získat jiný směr světla. Narozdíl od focení například v divadle jsou pohyby mnichů poměrně pomalé.
Před delším pochodem horami je dobré maximálně uvážit hmotnosti jednotlivých věcí. Nepřemýšlet ale stylem zda brát/nebrat stativ, nýbrž vzít si stativ úměrný svým fyzickým schopnostem a charakteru pochodu. Zajímavým řešením můžou být teleskopické hole s upevněným závitem na fotoaparát (vyrábí např. Leki).

Ministativy obvykle ztrácí smysl, protože něco bude stínit v záběru. Nevýhodou karbonových stativů je malá odolnost. Při cestování v těchto krajinách místní lidé při překládání často hází s batohem a nedá se to moc ovlivnit. Obal na stativ je vhodné vyztužit karimatkou proti odření kvůli častému pokládání batohu na kameny, opírání a prodírání soutěskami.
Při focení lidí jim zásadně nedávat peníze. V případech, kdy si někoho chcete naklonit, rozdávejte pohlednice z našich krajin.

Ladakh
Rodina, u které jsem spal, si prohlíží pohlednici České republiky

CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE

Autor článku MARTIN BĚLOCKÝ bude osobně přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o toulkách po Ladakhu. Po projekci bude následovat diskuze s návštěvníky festivalu.
Kdy a kde:
24. - 25. března 2007 • KD Ládví, Praha 8
Na Cestovatelském festivalu v Praze bude příležitost shlédnout nejzajímavější reportáže z celého světa doprovázené osobními zkušenostmi českých cestovatelů.
Komponované pořady budou doprovázeny diapozitivy i emotivní hudbou.

Více o festivalu včetně nabitého programu: http://www.setkanicestovatelu.cz/


Text a foto: cestovatel a fotograf MARTIN BĚLOCKÝ